Rozhovor s psychložkou
Loni v březnu jsme navázali spolupráci s psycholožkou Mgr. Petrou Nevtípilovou, aby nám pomohla nejen s koronavirovou pandemií. Nikdo z nás v tu chvíli netušil, že bude situace aktuální i za rok.
Níže neleznete krátký rozhovor, na který naváže videorozhovor. O přesném termínu Vás budeme informovat.
Paní psycholožko, spolupráci jsme navázali v březnu minulého roku. Změnila se z Vašeho pohledu situace?
Když jsem před rokem navazovala spolupráci s klubem Bulldogs Brno, měla jsem představu, kam by mohla do budoucna směřovat. Nejen k podpoře hráčů nebo jejich rodičů v první fázi, ať už by šlo o kariérové poradenství nebo pomoc a podporu při řešení různých životních témat, každý se může ocitnout na křižovatce, kdy je dobré oslovit odborníka a získat jiný úhel pohledu na svou situaci, odstup a objektivní náhled někoho nezaujatého. Chtěla jsem také rozpustit mýtus i ve sportovním prostředí (při mé minulé dlouholeté práci psycholožky PČR, řekla bych, se mi to dařilo) o tom, že říci si o pomoc není ostuda ani u sportovců, tedy především mužů. Ženy s tím takový “problém” nemají.
Ale také jsem měla vizi, postupně třeba vnést psychologickou přípravu do sportu, ať už při individuální práci s hráči, trenéry nebo i prací s týmem, jeho atmosférou apod. Tohle je bohužel u nás běžné pouze na úrovni vrcholového sportu, ale chybí mi taková podstatná věc z pohledu psychologického, na “nižších” úrovních. Psychika má velký vliv na výkon sportovce a úspěch přichází nejen s fyzickou a taktickou připraveností, ale především také s tou mentální. Tělo, mysl a duše jsou spojené nádoby a pokud je nerovnováha v jedné z těchto složek, promítá se to i do těch dalších. Co se týká sportu, vnímám, že v situaci, kdy hráči nemohou trénovat a soutěžit už téměř rok, se vytrácí návyk, který je velmi důležitý. Období puberty bývá často obdobím, kdy už tak mnoho dospívajících ze sportu odejde, skončí s ním. Tato situace pandemie, sociální izolace a dalších dlouhodobých restriktivních opatření troufnu si říct, bude mít obrovský negativní dopad i v oblasti sportu a bohužel myslím, že spousta sportovců, kteří mají “dobře našlápnuto” bude demotivováno a už se ke sportu na této úrovni nevrátí.
Ale pokud se ptáte obecně, ano situace se změnila, máme tu dlouhodobě velkou krizi a spousta lidí je už na pokraji sil, dopady chronického stresu se projevují často psychosomaticky. Na začátku to bylo nové, valná většina lidí takovou situaci nezažila... mnoho lidí bylo aktivních, respektovala se opatření a cítila jsem sounáležitost, semknutí. Po roce, kdy se situace stále nelepší, některá opatření jsou nesmyslná, chybí mi tu optimální, jednotná komunikace směrem k veřejnosti a adekvátní krizové vedení, kdy stále nevidíme světlo na konci tunelu, nemáme ani žádné pevné body, nedá se nic plánovat, přišel čas apatie, rebelie, udavačství, ale také nárůstu sebevražd, agresivity, domácího násilí, závislostí na alkoholu, OPL, elektronice. Je veliký nárůst psychických problémů a podle mého názoru se ještě jejich počet zvýší, až toto všechno skončí a nastanou posttraumata, lidé si uvědomí a začnou pociťovat silněji dopady krize, ať už na úrovni osobní nebo ekonomické, protože se spousta z nich do svého dřívějšího “normálu” už nevrátí.
S čím Vám lidé volají nejčastěji?
Volají mi lidé, kteří si uvědomují zodpovědnost za vlastní zdraví, chtějí řešit své další problémy a neodsouvají je, dávají jim prioritu. Potřebují podporu v různých oblastech, které nesouvisí s dopady pandemie (osobní rozvoj, time management, volba střední školy, relaxační techniky, nízké sebevědomí, přejídání, závažné onemocnění, ztráta dítěte..). Druhou skupinou, která začíná převažovat, jsou lidé, kteří řeší problémy ve vztazích, na kterých se podepsalo to, že jsou třeba dlouhodobě oba na homeoffice, nemají soukromí ani kde ventilovat energii. Za poslední měsíc se mi rozrostly žádosti rodičů dětí, často ve věku 15-17 let: demotivace, ztráta radosti, depresivní stavy, zvýšená agresivita, sebepoškozování, závislost na elektronice atd. Nejčastěji momentálně řeším už i v této věkové kategorii úzkostné stavy. Eviduji velký nárůst klientů s panickými atakami. Dále častými tématy jsou ztráta blízké osoby, jak vysvětlit dětem smrt nebo změna práce popř. profese.
Říkáte, že Vám volají rodiče, volají Vám také zmíněné děti?
Volají převážně rodiče, často si děti řeknou sami. Už mě ale kontaktovalo i pár dětí samotných. Vzhledem k tomu, že jsou nezletilé, musí to říct rodičům, a to někdy nechtějí (pokud je tam nedůvěra nebo mají strach). Pak je odkazuji na anonymní bezplatnou linku tam jde však o jednorázové konzultace.
Můžeme se také zeptat jak se s opatřeními vypořádáváte Vy?
Tahle situace je těžká přiznám se někdy už i pro mě. Především v tom ohledu, že z 13ti měsíců mám více jak půlku z nich pozastavené služby v osobním kontaktu ve své poradně. Jsem na “volné noze” od března 2020 a “lepší” období pro mou novou pracovní cestu jsem si nemohla vybrat :-). Někdy cítím bezmoc, protože mi volá čím dál více klientů, co podporu a pomoc potřebují, chtějí ji a já jim nemůžu pomoct tak, jak jsem zvyklá a jak bych chtěla. Nemůžu vzhledem k vládním nařízením pracovat jinak než online, což není mou přirozeností a nemůžu se s tím ztotožnit. Ráda pracuji “face to face” v osobním kontaktu s lidmi. Ne vždy je však také distanční forma vhodným nástrojem, ne každý má technické vybavení nebo klidný prostor doma momentálně bez dětí “za krkem” :-). A ne každé téma je vhodné pro tuto distanční formu práce, obzvláště u těžších témat a klientů, kteří jsou noví. V poradenském nebo terapeutickém procesu je nutné navodit pocit bezpečí, navázat vztah s klientem tak, aby mi důvěřoval, což je online velmi náročné. Snažím se respektovat a vyhovět přání klienta, ale ne za každou cenu, je to hodně také i o mém rozhodnutí, do čeho se pustím a do čeho už ne, z výše uvedených důvodů.
Zavedla jsem také už vloni službu Mobilní psycholog, kdy jezdím za dodržení všech podmínek za účelem snížení rizika přenosu onemocnění ke klientům v akutních případech domů, pokud je online nevhodný a pokud je to ve vzdálenosti, kdy se to klientovi ještě vyplatí a celou situaci vyhodnotím jako bezpečnou i pro mě.
Práce psycholožky je náročná, obzvlášť v této době, kde na to berete sílu?
Děkuji za tento dotaz, na to se ptá velmi málo lidí, předpokládají, že mám na to školu a tedy musím zvládnout vše :-). Ale jsem jen člověk, který také někdy řeší k tomu všemu navíc i své problémy.
Tento dotaz si také, obzvláště v posledních dvou měsících pokládám, kde ji ještě beru :-). Obzvláště po tak dlouhé době, kdy už obecné rady a doporučení, jak se vypořádat s pandemií, jsou u většiny populace již nefunkční. V průběhu roku jsem si vytvořila pracovní listy k vlastní reflexi čili takovému “odrazu pandemie”, kterou dělám i s klienty, kteří mě o to požádají. Každý si v tom najde to své uvědomění, co mu funguje. Vhodné je to i pro děti nebo mladé sportovce, takové “zrcadlo”, aby si i oni uvědomili, jak je vlastně tato aktivita pro ně důležitá, jaké má sport místo v jejich životě apod. Zkrátka zaměříme se společně především na to pozitivní, co si z této doby odnést tak, aby to přispělo k osobnímu rozvoji a zdravému psychickému vývoji a přesně takto se zaměřuji i já ve svém životě, což pomáhá. Jinak dále pracuji s dětmi s emocemi a s tím, že i prožívání negativních pocitů je cennou zkušeností a v této nenormální situaci jsou zcela normální reakcí, běžné a v pořádku.
Můj “recept” je jednoduchý, snažím se žít přítomností a nedávat si žádné nedosažitelné cíle. A někdy si prostě dovolím nedělat nic a jen tak být. Plánuji si věci momentálně pouze v krátkodobém horizontu a snažím se dodržovat stále ještě nějakou strukturu dne, kterou jsem si vytvořila na začátku, je velmi důležitá a ta mi dává jistotu a pevné body v tomto chaotickém čase. Prospěšné jsou pro mě relaxační techniky např. autogenní trénink, dechová cvičení. Mám ráda techniku všímavosti, která mě přivede do “tady a teď” maximální se soustředění na přítomný okamžik, pomocí které se odpoutám v případě nutnosti od negativních myšlenek. Také imaginace bezpečného místa nebo technika deník vděčnosti jsou velmi funkční. Každý den si snažím udělat alespoň 1 hodinu času sama pro sebe. Často uplatňuji sebekoučink, který mi pomáhá k osobnímu rozvoji. A v neposlední řadě jakýkoliv pohyb, efektivní je rychlá chůze. Snažím se být užitečná a pomáhat lidem i jinak, naplňuje mě kreativní činnost a psaní úvah v souvislosti s mým oborem pro laickou veřejnost na mé FACEBOOKOVÉ pracovní stránky.
No a určitě, to velmi podstatné - musím mít v pracovní oblasti balanc. Individuální poradenství je má srdeční záležitost a momentálně jsem ještě navázala spolupráci s FDO Krtek při FN Brno, kde v rámci brněnského projektu poskytují psychologické poradenství rodinám, které postihlo onkol. onemocnění dítěte. Psychologické poradenství, které dělám má velmi široký záběr a je to krásná, ale náročná práce a tu teď kompenzuji při spolupráci s firmou, která mě oslovila, abych realizovala výběr na jejich vedoucí pozice. To je pro mě “oddychovka”, která mě v současné chvíli baví, dobíjí a doufám, že i do budoucna budu mít takovýchto jiných zakázek víc.
Děkujeme a za rozhovor přejeme spokojené klienty.
Informace, které jsme publikovali v průběhu pandemie:
PSYCHOLOŽKA RADÍ
PSYCHOLOŽKA ODPOVÍDÁ NA VAŠE DOTAZY
Více na WWW.JAK-DAL.CZ