Nervozita stoupá, ale na play off se moc těším, říká brankář Koudelka
Juniorský brankář Martin Koudelka prožívá úspěšnou první sezonu mezi muži. V 1. lize má mezi gólmany, kteří zasáhli minimálně do pěti utkání, nejlepší úspěšnost zákroků. S Martinem jsme si pro Vás připravili rozhovor.
Filip Křenek | 17.1.2023 | Rozhovor
Na začátku sezóny jsi byl kvůli absenci Jakuba Haltmara a Matěje Faltuse tak trochu hozen do divoké vody, přímo do brány A týmu mužů. Jaké jsi měl v té době pocity bez jakékoliv předchozí zkušenosti s 1. ligou?
Určitě jsem měl radost, byl jsem rád, že jsem vůbec nějaký prostor a důvěru dostal. Tyhle pocity během chvilky vystřídal stres, nevěděl jsem do čeho půjdu, ale věřil jsem si a šel jsem do toho s tím, že chci ukázat co umím a co ve mně je. Myslím si, že se mi to celkem daří a jsem rád za to, jak týmu pomáhám k dobrým výsledkům.
V průběhu sezóny ses na nějakou dobu zranil, ale před Vánoci ses dokázal vrátit zpět. Jaké to pro tebe bylo po takové pauze?
Nebylo to naštěstí nic vážného, měl jsem natáhnutou achilovku a skřípnuté vazy kotníku. Moje celková pauza byla zhruba měsíc a půl, ale bál jsem se, že to bude na delší dobu. Měl jsem naplánovaná cvičení a rehabilitace, vše se hojilo tak jak mělo a brzy jsem se vrátil zpět. Dalo by se říct, že jsem byl v rozpacích z toho, jak mi to po návratu půjde. Prvních pár tréninků bylo těžkých, ale hraji s ortézou, na kterou teď určitě nějakou dobu nedám dopustit.
O Buldocích je známo, že hrají hodně útočný florbal, čímž vzniká hodně brejků na tvoji svatyni. Jak se ti v takovém systému chytá?
Sice hrajeme útočný florbal, ale troufnu si říct, že špatnou obranu nemáme. Spoustu brejků dokáže naše obrana zlikvidovat, ale ne vždy se samozřejmě zadaří. Tyhle situace mám zároveň rád i nerad. Když na trénincích děláme cvičení s přečíslením, tak mě hodně baví, ale v zápasech je to něco jiného. Člověk může zachránit tým a nějakým dobrým zákrokem potěšit diváky na tribunách.
Mimo muže jsi oporou i juniorského týmu. Výsledky sice nejsou tak zářné jako loni, ale vzhledem k celkovému mládí týmu je to omluvitelné. Jak hodnotíš ty dosavadní průběh juniorské i mužské sezóny?
Začnu sezónou juniorů. Podařilo se nám opět postoupit do TOP12 v Česku, kam jsme opět proklouzli po infarktové baráži. Jak jsi zmínil, výsledky nejsou ani zdaleka podobné loňské sezóně, ale pro mladé kluky je to i tak řádná dávka zkušeností, které mohou do budoucna zužitkovat. Sezóna u mužů se nám daří až na pár zaváhání podle plánu. Jsme na 1. místě v tabulce a jdeme si za jasným cílem. V týmu máme dobrou atmosféru a já doufám, že to play-off spolu zvládneme.
V této sezoně sis připsal pěknou řádku vítězství, máš ale nějaký zápas, který sis užil více než ostatní, ať už díky svému výkonu nebo třeba díky atmosféře?
Všechny zápasy se snažím užívat stejně, jak u juniorů, tak u mužů, ne vždy to samozřejmě jde. Za nejvíce užité, můžu říct, považuji tyto tři zápasy: druhý barážový zápas v juniorech proti Panthers Praha, kdy se nám vůbec nedařilo a na konci jsme předvedli famózní obrat. Poté moje premiéra za mužské Áčko v poháru proti Aligators a taktéž ligová premiéra v Plzni. Co tomu užívání určitě pomáhá, tak naši skvělí fanoušci, kteří nás maximálně ženou kupředu, podporují nás, a to i když se nedaří. S mým výkonem nejsem vždy plně spokojen. Vždy se dá udělat něco lépe, ale je hodně zápasů, kdy si řeknu, že jsem předvedl adekvátní výkon a pomohl týmu.
S blížícím se play-off přichází pocit nervozity. Jak se s tím vypořádáváš a jak se těšíš na atmosféru vyřazovacích bojů?
Nervozita samozřejmě stoupá, ale není prostor se tím zbytečně zabývat a přemýšlet nad tím. Konkrétně s nervozitou mi hodně pomáhá hudba, u které se dokážu uklidnit a maximálně se soustředit na výkon jak ve florbale, tak například také ve škole. A jak se těším? Těším se moc! Většinou to bývá tak, že to jsou ty nejlepší zápasy sezóny a po loňské jízdě s juniory, kdy člověk nevěděl, jaké to vlastně doopravdy je, tak si to letos budu užívat o to víc.
Máš nějakou oblíbenou halu, ve které se ti dobře chytá?
Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. Něco na tom bude, protože nejlépe se mi opravdu chytá asi na domácí hale Sportpoint. Pořádně nedokážu říct proč, zřejmě se tu po těch devíti letech cítím jako doma. Jedna z mála věcí, co mi na té hale vadí je v zimě velká zima a v létě zase moc teplo. Například také v Chomutově se mi dobře chytalo. Halou, kterou nemám moc v oblibě, je ČPP Arena v Ostravě.
Někteří brankáři praktikují před svými zápasy nějaké podivné a zvláštní rituály. Máš také nějaký svůj rituál, na který nedáš dopustit?
Ano, nějaké rituály mám, které se snažím dodržovat pravidelně už nějaký ten pátek. Například, že si všechny části výstroje od termoprádla až po rukavice oblékám vždy jako první levou částí. Výjimkou jsou však brankářské kalhoty, ty si obleču jako první částí pravou. Ani nevím, kde jsem na to přišel. Další je například ten, že na zápas musím vždy mít červené ponožky. Víc si jich radši nechám pro sebe (úsměv).