Rozhovor s loučící se Annou Bachratou
Obránkyně Anna Bachratá po 10 letech mění působiště, jejím novým týmem bude nováček ve švýcarské elitní soutěži FB Riders. S Aničkou jsme si popovídali o tom, co ji do Švýcarska přivádí, o zážitcích v Buldocích a budoucnosti.
Ženský A-tým opouštíš po osmi letech, pár sezon jsi byla kapitánkou družstva. Co tě přimělo ke změně prostředí a přestupu do Švýcarska?
V průběhu příštího roku budu dokončovat magisterské studium, momentálně mám všechny předměty ukončené nebo skoro ukončené, a tak jsem měla před sebou dvě varianty co a jak dál. Naplno se ponořit do pracovního života nebo odcestovat. Jelikož jsem v průběhu vysoké nevyužila možnosti Erasmu a zahraničí mě vždycky lákalo, zkusila jsem tedy spojit více věcí dohromady, a to je částečná práce v zahraničí, dopsání diplomové práce, florbal a pracovní stáž od školy. Všechno ještě není potvrzené, ale mělo by to vyjít 😊
Těšíš se na švýcarskou výzvu, nebo převládají spíše obavy?
Asi ve mně převládá spíše těšení. Obavy mám samozřejmě také, ale nic horšího, než že se vrátím a připojím se opět k týmu Buldoček, se stát nemůže 😊
Kdy jsi poprvé začala přemýšlet nad možností hrát v zahraničí?
Vždy jsem měla v hlavě myšlenku Erasmu, ale nikdy jsem se k tomu nedokopala a nikdy jsem to neměla spojené s florbalem. Nejspíš pro mě měl úspěch týmu větší prioritu, skoro celou vysokou jsem vlastně na ten postup do extraligy čekala (smích), a také to bylo určitě spojené s osobním pohodlím. Takže jsem si s touto myšlenkou začala pohrávat až v posledním roce.
Městečko Rüti, kde tým FB Riders působí, je několikanásobně menší než Brno. Bude to pro tebe velká změna?
Nejspíš ne, původem pocházím z Blanska, kde jsem až do minulého roku bydlela nebo spíš pouze někdy přespávala, jak by řekli naši (smích). Blansko je taky malé město schované v kopcích, jak by někteří řekli: „od nádraží máš všechno jenom do kopce“. Takže malé město obklopené horami bude něco přesně pro mě 😊
Co budeš (kromě florbalu) ve Švýcarsku dělat? Máš již zařízené zaměstnání?
Zaměstnání mám skoro zařízené. Jelikož mám z němčiny pouze základy, tak to nebude nic extra zajímavého. Budu se snažit vypracovat se a najít si snad něco lepšího. Jinak bych se chtěla přidat k trénování mládeže v Riders, dopsat již zmíněnou diplomku, naučit se na státnice a užívat si švýcarské přírody. Takže nudit se určitě nebudu!
Buldočky mají za sebou nováčkovskou sezonu v extralize. Tým FB Riders bude příští sezonu ve stejné pozici. Myslíš, že ti získané zkušenosti z ženské extraligy pomůžou v novém týmu?
Těžko se mi na tuto otázku odpovídá, jelikož si tamější soutěž a rozdíly mezi jednotlivými týmy nedovedu představit. Ráda na tuto otázku odpovím až s odstupem, zda mi mé „zkušenosti“ z české extraligy k něčemu byly či ne.
V našem klubu jsi dosud zastávala také funkci šéftrenérky dívčí a ženské sekce. Máš již domluveného nástupce, nebo se tvých povinností ujmou trenéři jednotlivých kategorií?
Spíš než sportovní stránku jsem měla na starosti tu organizační a chtěla jsem mít přehled o všech hráčkách, které nám v klubu rostou, a komunikovat pravidelně s trenéry o jejich posunu. Za šéftrenéra ženské sekce, kam se řadí florbal žen, potažmo juniorek, se považovat nechci. Je pro mě důležité, že v jednotlivých kategoriích jsou aktuálně trenéři, kteří mají chuť se tomu věnovat co jim jejich čas dovoluje, chtějí se vzdělávat a posouvat naše hráčky. Přímo nástupce na tuto funkci aktuálně nemám. Věřím, že část práce budou schopni dělat trenéři a část práce se propojí nejspíš s klučičí sekcí.
Z působení v Bulldogs máš určitě mnoho zážitků – například loňský postup do extraligy po několika letech neúspěšného dobývání a hořkých konců. Na které okamžiky vzpomínáš nejvíce?
Těch zážitků je nespočet. Loňský vysněný postup a následná oslava nad všemi září asi nejvíce. Ale těch zážitků, kterých s některými mám, je opravdu hrozně moc. Ať už letní turnaje, soustředění, hodiny debat po trénincích, mimoflorbalové akce (hory, partošky...) nebo období distance od florbalu kvůli zranění. Navíc tím, že se tak angažuji i v mládeži, s kterou jezdíme na turnaje a pořádáme pro ně každý rok soustředění, tak toho je opravdu moc.
Co bys vzkázala svým bývalým spoluhráčkám v Bulldogs?
Ať si užívají Anetiny potréninkové tabaty a nezvedají oči v sloup a ať odpovídají a naslouchají Hloži (Petře Hložankové), aby si chudák nepovídala sama se sebou (smích). A ať si na mě někdy vzpomenou a odpoví mi na zprávy, které budou nejspíš opět ignorovat.
Existuje šance, že tě někdy znovu uvidíme v Brně?
Věřím, že ano 😊
Další rozhovor s Aničkou Bachratou vyšel také v Brněnském deníku.