Buldočky - Anna Bachratá
Velká sportovkyně, trenérka juniorek a hráčka ženského A týmu Anna Bachratá nám odpovídala na otázky nejen o florbale.
Ahoj Aničko, po dlouhé pauze zaviněné zraněním ses konečně vrátila na hřiště. Jaký to byl pocit?
Ahoj, jelikož trénuji juniorky, které mají jeden trénink dohromady s ženami, tak moje účast na hřišti v roli hráče se navyšovala postupně. Že už jsem zpátky, jsem si pořádně uvědomila až na prvním domácím zápase, který se konal před dvěma týdny. Celý den, možná i týden před utkáním jsem byla hrozně nervózní a natěšená zároveň, jako vždy to opadlo po prvním střídání.
Přemýšlela jsi někdy během léčby, že s florbalem skončíš?
Ani náhodou. Operace a proces rehabilitace jsem podstoupila tak, abych se vrátila bez možných rizik, co nejdříve to půjde zpátky na hřiště.
Hned v prvním zápase jsi také vstřelila branku, bohužel vyhrát se nepodařilo, v čem byl problém?
Z pozice hráče to byl můj první zápas po asi roce a měsíci. Myslím si, že hra týmu se posunula o něco výš. Většinu času jsme kontrolovaly míček na hokejkách, ale soupeř nás ohrožoval z nebezpečných brejků, stále se ale takový zápas může vyhrát. Rozhodujícími momenty byly naše osobní chyby v nedůrazu při bránění v celém zápase, které se nám nejvíce vymstily na konci utkání.
Florbalu se již nějaký ten pátek věnuješ, co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
Žádný můj dosavadní největší úspěch nemám, spíše nejlepší florbalové zážitky, které mě motivují stále makat a třeba se podobné opět dostaví. Jeden z nich je turnaj Hummel Open Game, na kterém jsem hrála za tým Uherský Brod. Dostaly jsme se až do finále, ve kterém jsme si zahrály proti celku Fbš Bohemians. Poprvé slyšet hymnu na hřišti, mám husí kůži ještě teď. A jako druhý krásný zážitek mám zápas proti Herbadentu, který jsme hrály v poháru České pojišťovny. Výsledek si ani nepamatuji, ale byla to pro mě čest si proti nim zahrát.
Když jsi nemohla hrát, vrhla ses alespoň na dráhu trenérky, jak tě baví tato činnost?
Baví mě moc, jsem hrozně ráda, že mě Gabča Ďurišová, která má dívčí mládež u Buldoků na starosti, oslovila.
Při pohledu na fotku juniorského týmu nemusí být jasné, kdo je trenér a kdo hráč. Jaký je věkový rozdíl mezi tebou a tvými svěřenkyněmi?
Od nejstarší hráčky juniorek nás dělí dva roky. Doufám, že tohle uslyším i za několik let. :D
A poslouchají tě? Jsi autoritativní typ trenérky, nebo spíš kamarádka?
Spíše u mě převládá druhý typ i kvůli tomu, že s některými jsem byla ještě nedávno spoluhráčka. V některých momentech je ale potřeba uplatnit i prvně zmiňovaný přístup.
Tvůj dlouholetý partner je Michael Weiser, hráč mužského B-týmu. To on tě k florbalu přivedl?
Díky florbalu jsme se poznali a to on mě dovedl do Bulldogs. S florbalem jsem se seznámila díky spolužákům na ZŠ, kteří byli později mými spoluhráči v blanenském týmu Atlas ČKD Blansko.
S Michaelem máte spoustu společných koníčků. Je tvojí největší zálibou focení?
Hned po veškerých sportovních aktivitách asi ano. Je to po sportu moje nejoblíbenější využití volného času.
Chtěla by ses mu někdy věnovat i profesionálně?
Pokud myslíme profesionálně jako být povoláním pouze fotograf tak to asi ne, ale mít focení jako součást pracovního života, to by bylo skvělé.
Michael má aktuálně jako největší koníček tvorbu videí. Co z vašich dovolených bývá hezčí, tvé fotky, nebo jeho klipy?
Fotografování na cestách miluju, nic jiného tam nedělám radši, ale je pravda, že až přijedeme z dovolené, tak se spíše podíváme i desetkrát na jeho perfektně sestříhané video, než jednou projít moje fotografie.
Kromě florbalu holduješ i dalším sportům. Čím si tě pohyb tak získal?
Rodiče mě k tomu vedli od malička. Aerobic, tenis, cyklistika, zimní sporty… Od každého trochu. Nevím, čím si mě získal přímo pohyb, ale sport jednoznačně lidmi, kteří jsou jeho součástí.
Kdyby sis ze všech svých zálib a zájmů mohla ponechat jedinou, který by to byl a proč?
Já jich zase moc nemám. Sport, focení, cestování. Nedokážu si představit, že bych měla upustit od jedné z nich.
Jsi studentkou vysoké školy ekonomické, víš tedy už, jakou práci bys chtěla v budoucnu dělat?
S touto otázkou se setkávám už od volby střední školy. Někdo si v průběhu let vymezí jasné plány do budoucna a někdo žije aktuálním okamžikem. Spíše patřím mezi tu druhou skupinu lidí, takže pracovní plány do budoucna konkretizované nemám.
Jsi také vyfocena v letošním odvážném Black & White kalendáři. Prozradíš nám, na kterém obrázku jsi, nebo se musí zájemci o toto tajemství dále vyptávat tvého drahého J?
Nic prozrazovat nebudu. Uvidíme, kolik lidí se mu ozve. ;D
Děkujeme za rozhovor a přejeme spoustu dalších gólů a florbalových radostí.
Děkuji.