Loni touto dobou ses v týmu rozkoukával. Co ti ten první rok v Bulldogs ukázal?

Ukázal mi zajímavý potenciál klubu, který se zvedá, má vizi a dělá hodně proto, aby mohl mířit na ty nejvyšší příčky. Osobně jsem si musel chvilku zvykat na trošku jiný styl v některých věcech, ale postupem času si to všechno sedalo a teď je všechno v pohodě.

Jak je těžké si zvyknout v novém klubu po třiceti letech ve Vítkovicích?

Rok a třicet let zkušeností je samozřejmě rozdíl, takže změna to pro mě byla zásadní, ale přece jenom, florbal je stále o tom stejném. Takže jsem si zvykal spíše na jiný styl komunikace a fungování uvnitř klubu. A hlavně asi na způsob vedení a přípravy jednotlivých týmů, potažmo hráček. Tady rozdíl opravdu je. Ale jinak žádný problém, klub mě přijal super, cítím se tu fajn a snad už si na mě dostatečně zvykli i Brňáci (smích).

Jak sis užil zápasy proti Vítkovicím?

Samozřejmě speciální asi byly, hlavně ten první, ale zase nijak přehnaně jsem to neřešil. Prostě se to tak vyvinulo. První zápas ve Vítkovicích se nám povedl, vyhráli jsme s nulou, hráli jsme dobře, takže tohle bylo to primární, co jsem v tu chvíli prožíval. Asi na rozdíl od všech ostatních buldoček a buldoků, pro které to byla o dost zásadnější a zlomová událost, že jsme konečně Vítkovice porazili.

Došlo i na nějaké popichování ze strany realizačního týmu Vítkovic?

Prakticky ne. Pozdravili jsme se, ale jinak jsme toho moc neřešili. Po druhém vzájemném zápase jsme akorát chvíli řešili, jestli na sebe narazíme v play-off (což jsem si teda úplně nepřál, to se přiznám), ale to bylo tak asi všechno.

Před loňskou sezonou jsi říkal, že se nebojíš mít s juniorkami vysoké ambice. Povedlo se vám poprvé v historii probojovat do semifinále. Jsi spokojen se sezonou?

V základní části jsme rozhodně mohli předvádět lepší a konzistentnější výkony. Tam to úplně dle mých představ nebylo. S tím, že jsme v play-off došli do semifinále, určitě spokojený jsem, ale zase mám docela hořký pocit z toho, že jsme semifinále s Bohemkou nezvládli. Myslím, že jsme na ni měli a finále bylo reálné. S odstupem času jsem si to vyhodnotil tak, že semifinále bylo prostě takovým odrazem celé té sezony. Když nám to sedlo, byli jsme extrémně silní. Nicméně moc často jsme selhávali v klíčových situacích a nedokázali jsme velké zápasy uhrávat v hlavě i na hřišti.

Co říkáš na rozvoj hráček za loňskou sezonu? Hodně z nich hrálo i za ženy.

Je tady hodně talentovaných holek ročníků 2007, 2008, 2009 a dál. Věřím tomu, že se to letos v juniorském týmu zase ukáže. Několik dalších mladých hráček bude mít možnost sbírat zkušenosti v Extralize žen, což vnímám jako extrémně prospěšné pro jejich progres. Pokud holky vydrží tu stoupající náročnost v přípravě, tak z toho Bulldogs mohou těžit, protože jsou opravdu hodně šikovné.

Může za případný pokrok i zkušenost s reprezentací?

Myslím, že ano, ale hodně jim dala především sezona v Extralize, kdy třeba u Lotky Najsrové, Kláry Pilařové nebo Hanky Vendžúrové byly výkony na začátku a na konci sezony diametrálně odlišné. Reprezentace ukáže holkám zase jinou dynamiku a věci, které v juniorské lize nezažijí. Juniorský mezinárodní florbal se hodně blíží tomu extraligovému.

Jak funguje spolupráce mezi kategoriemi juniorek a žen?

Funguje dobře. V tréninkovém procesu jsou tyto kategorie hodně prolnuté a mají hodně podobně nastavené principy přípravy. A co se týče zápasů, máme to nastavené tak, aby juniorské hráčky především hrály. Rozhodně není ideální, aby juniorka vybraná na zápas žen ho celý proseděla na lavičce. To jí nic nedá. Když juniorka není v základní sestavě na zápas žen a má možnost hrát za juniorky, jde hrát juniorky (zvlášť, když jde o TOP juniorské zápasy).

Některé hráčky nastupovaly jak za juniorky, tak za ženy. Co je podle tebe únosná zátěž?

Dva zápasy za víkend jsou pro mladé hráčky za mě v pohodě a i žádoucí, když jsou zdravotně i mentálně v pohodě, a není to úplně každý týden. Rozhodně ale nechceme, aby holky hrávaly dva „velké“ zápasy za den. Tomu se snažíme vyhýbat, co to jenom jde. Ale v play-off, kde se zápasy jednotlivých kategorií už hodně prolínají a všechny týmy mají své ambice, tam se tomu čelí hůř a hůř. Takže sem tam se uchýlíme (a v tom rozhodně nejsme sami) k tomu, že některé hráčky jsou připravené hrát zápasy nebo části zápasů za dvě kategorie. Třeba ve druhém čtvrtfinále s Ostravou jsme měli připravených pár hráček, co už předtím hrály zápas za ženy, ale naštěstí se ten zápas vyvinul tak, že hrát nemusely. Osobně ale s těmito denními „dvojzápasy“ vnitřně hodně bojuji, není to dobře.

Jaké je pro holky, co hrají už za ženy, pomáhání v týmu juniorek? Jaký by měly mít přínos?

Pro hráčky je podle mě těžké přeskakovat z vyšší kategorie do nižší. Je totiž žádoucí, aby hráčka A-týmu, která přijde do juniorek, byla lídrem na hřišti i v kabině. Mám ale dlouhodobé zkušenosti s tím, že se to málokdy daří podle představ. Ne vždy to hráčky dokážou. Ale na jejich omluvu, není úplně jednoduché umět opakovaně přeskakovat z role „bažantek“ v A-týmu do role lídra v juniorkách. Tohle je určitě téma, které stojí za to rozvíjet a pracovat s ním.

Jsou podle tebe další juniorky, například ročník 2008, připraveny na přechod do Extraligy?

Uvidíme, věřím, že ano. Některé z nich mají i juniorské reprezentační zkušenosti, což jim může pomoct. I loni to mladé holky v Extralize zvládly hodně slušně. Bylo jich tam asi pět, a nakonec čtyři z nich hrály ve dvou základních pětkách v play-off. A byly důležitými hráčkami. Od nás trenérů to chce jen trochu té trpělivosti a tolerance, od hráček pak neustálou chuť na sobě pracovat a uvědomění si faktu, že teď ten opravdový florbal se vším všudy teprve začíná.

Hráčky ročníku 2007 můžou nastupovat za juniorky i v této sezoně. Navíc dorostly i nové hráčky. Souhlasíš, že tuto sezonu bude tým juniorek ještě silnější?

Věřím, že, pokud budou všechny holky zdravé, bude tým silnější. Hlavně u loňských dorostenek a starších žákyň vnímám velmi zajímavý potenciál zvednout a zkvalitnit tým juniorek. Něco dorůstá dlouhodobě z vlastní líhně, něco přichází z okolí. Teď bude potřeba jen vytrvat v nastaveném směru a intenzitě práce.

Na jaké umístění osobně cílíš? Jaké máš ambice?

Kádr juniorského týmu vypadá hodně zajímavě, ať už z hlediska ročníků 2007 a 2008, tak i z hlediska šikovných dorostenek ročníků 2009 a 2010. Teď je to o tom, jak se nám bude dařit v sezoně skládat tým z hlediska prolínaní jednotlivých soutěží (od žen a až po dorostenky). A vzhledem k celkovým ambicím je nejdůležitější otázka, jak budou jednotlivé hráčky k dispozici v play-off. Takže si netroufnu přímo říct, kam až můžeme dojít. Ale můžu říct, kam chceme dojít, bez ohledu na okolnosti. Chceme až na vrchol!

Mělo by být podle tebe semifinále nový standard?

Nevím, jestli standard, ale Bulldogs obecně směřují na nejvyšší příčky. Bylo by zklamání, kdybychom vypadávali už ve čtvrtfinále, a nechceme vypadávat ani v semifinále. Ale je srpen a nevíme, co se bude dít v sezoně. Ale co tak vnímám, jaká by mohla být skladba kádru, tak vidím velkou kvalitu a potenciál. I letní turnaje nám toho z hlediska vyhlašování možných ambicí hodně ukázaly. Takže věřím, že když tým bude držet pospolu a bude kvalitně pracovat, tak máme na to své velké ambice naplňovat.

A když se podíváme na ženský tým, jak to vidíš tam?

Nemůžu mluvit za ostatní, ještě jsme se o cílech konkrétněji nebavili, a navíc nejsem ten, který by měl ambice ženského týmu veřejně prezentovat. Ale já osobně vždycky cílím na vrchol, a tím je v Extralize minimálně Superfinále (smích). Ale asi bude zatím lepší zůstat v cílech skromnější a tím základním cílem do sezony bude prolomit čtvrtfinálovou zeď. Loni to těsně nevyšlo, ač tomu bylo hodně blízko. Z týmu letos cítím, že by mohl být zase ještě o něco kvalitnější než loni. Má dost toho, co tým, který míří na vrchol, musí mít. Má TOP brankářku, TOP střeleckou lídryni, zkušenost i dravé šikovné mládí a letos zase i o něco vyrovnanější tři pětky. Měl by být zase o něco schopnější zvládat zápasy s TOP 4, kterých jsme loni moc nezvládli. Takže uvidíme.

Jak jsi spokojen s realizačním týmem v ženách? Rozrostl se o Patrika Davida, kterého znáš z Vítkovic.

S Patrikem jsme spolupráci z Vítkovic jenom oprášili, což mi vyhovuje. Cílem Bulldogs je mít funkční široký realizační tým. Ten si myslím, že máme a teď ho musíme zúročit. Snažíme se hledat ten nejefektivnější způsob rozdělení rolí, kdo a co může týmu nejlépe přenést. V loňském play-off si to sedlo a fungovalo úspěšně. Tak snad na to letos navážeme a budeme ještě úspěšnější.

Díky a přeju hodně úspěchů.

Taky děkuju.