Klubové tváře, které se nepohybují na hřišti, ale mimo hlavní reflektory. Nahlédněte ZA OPONU klubu Bulldogs Brno a seznamte se s pozicemi, které nemusí být na první pohled vidět. Tentokrát se rozhovoru zúčastnil zástupce fanouškovského světa Ondřej Svatoň, nejmladší bratr kanonýra mužského A-týmu Martina Svatoně. Na zápasech mužského A-týmu je takřka nepřeslechnutelný. Ať je stav jakýkoli, neúnavně podporuje hráče Bulldogs a stará se o atmosféru v hale. Bulldogs fandí už od sezony 2022/23, kdy Martin získal s juniorským týmem bronz v CE lize.
Klubové tváře, které se nepohybují na hřišti, ale mimo hlavní reflektory. Nahlédněte ZA OPONU klubu Bulldogs Brno a seznamte se s pozicemi, které nemusí být na první pohled vidět. Dnes představujeme pozici mentálního kouče Radka Jeřábka, bývalého profesionálního hokejisty, který odehrál přes 400 utkání v extralize a první lize. V rozhovoru zavzpomínal na svoji kariéru, prozradil, co si z ní vzal do role mentálního kouče a nastínil, jak proběhne listopadový klubový workshop s hráčkami a rodiči.
Klubové tváře, které se nepohybují na hřišti, ale mimo hlavní reflektory. Nahlédněte ZA OPONU klubu Bulldogs Brno a seznamte se s pozicemi, které nemusí být na první pohled vidět. Prvního rozhovoru se zúčastnila nová fyzioterapeutka ženské složky Natália Majzlíková, která prozradila, s jakými sporty má zkušenosti, že si vede vlastní databanku a čím hráčka musí projít, než se vrátí po zranění na hřiště.
Z Česka odcházel v devatenácti letech a tři sezony strávil ve Švýcarsku. Nyní se vítkovický odchovanec Michal Hložanka vrací zkušenější a odhodlanější probojovat se do superligového kádru. Po Vítkovicích a Letce přibudou do jeho českého životopisu Bulldogs Brno, v jejichž dresu strávila čtyři sezony jeho starší sestra Petra, která extraligu pomohla vybojovat i udržet. Michal v rozhovoru zmínil, co všechno mu tříletý život ve Švýcarsku dal, jak se mu jevila hra buldoků na předsezonním turnaji v Ostravě a jak se sžívá s týmem.
Chtěly jsme ukázat samy sobě i ostatním, že tam patříme. Vítkovice nejsou neporazitelné, ví Ema Brucháčková
Před čtyřmi lety bojovala v buldočím dresu o záchranu extraligy. S 23 body se stala nejproduktivnější hráčkou celého play-down a měla lví podíl na tom, že se buldočky vzepřely osudu. Jednou z šesti stále aktivních hráček Bulldogs, které pamatují senzační čtyřletou cestu od udržení extraligy až po superfinále, je Ema Brucháčková. Spolu se svojí mladší sestrou Annou platí i v letošním play-off za nejdůležitější hráčky týmu.
Kdyby ti někdo v roce 2022 řekl, že o čtyři roky později budete hrát superfinále, věřila bys tomu?
Kdyby mi to tehdy někdo řekl, asi bych se zasmála. Nevěřila bych tomu. To, že se to letos podařilo, je skvělé překvapení.
Co se za tu dobu v týmu reálně změnilo?
Tím, že máme jiný kádr, do kterého přišlo hodně mladých holek, dostal tým chuť jít si za výsledkem. Taky ambice jsou větší, než bývaly. Kromě toho máme navíc některé tréninky, které dřív nebyly k dispozici. Celkově musím pochválit skvělé zázemí s fyzioterapeutkou a kvalitními kondičními tréninky.
V letošním play-off se ti daří, nasbírala jsi už deset bodů. Cítíš na sobě, že ti tato část sezony sedí?
Letošní play-off mě moc baví. To, že je tam Anička, je nejen pro mě, ale i pro celý tým, obrovská výhoda. Do hry přináší svoji šikovnost, zkušenosti s velkými zápasy a klid. Hraje se mi s ní dobře, protože jsem na ni za ty roky zvyklá.
Takže ve formaci se ti hraje dobře? Oproti loňským sezonám je poměrně odlišná.
Přišlo nám do ní hodně mladých holek. Co mi na nich přijde neuvěřitelné, je to, že se nikdy nevzdávají. Věří tomu, že to vyjde, i když prohráváme. To je vlastnost, která ve formaci dřív tolik nebyla a ani já osobně ji v sobě někdy nemám. Na druhou stranu je důležité mít v týmu i ty zkušenější hráčky, které dokážou tým uklidnit a srovnat.
Co do vaší lajny přinesla Anička Sládková, která hraje svoji první sezonu v extralize?
Sláďa je neskutečný dříč. Ona si za tím jde už velmi dlouho. Vím, že na tom maká víc než ostatní. V jejím případě je to opravdu vydřené.
Jak se s odstupem díváš na ty dvě vyhrané série?
Je to obrovská euforie, protože to spoustu lidí nečekalo. Myslím, že nám tolik nevěřili, a jsem ráda, že jsme jim ukázaly, co dokážeme. Moc mě potěšila ta série s Ostravou. Čekala jsem, že bude hodně těžká. Několikrát to vypadalo, že prohrajeme, ale vždycky jsme to nakonec zvládly. A s Tatranem to byla opravdu pohádka. Výsledek 4:0 sice vypadá jednoznačně, ale bylo to taky velmi těžké. Můžeme být na sebe hrdé.
Která série pro tebe byla těžší?
Těžko se to srovnává, protože oba soupeři na tom byli velmi dobře. Série s Ostravou byla první, takže jsme vůbec nevěděly, co přijde. Ze začátku jsme si třeba ani tolik nevěřily, bylo to hodně těžké na hlavu. Tatran byl složitý fyzicky, ale už jsme věděly, že umíme vyhrávat.
Takže byl podle tebe hlavní důvod, že jste byly po Ostravě v play-off módu?
Jo, výhra nad Ostravou nám hodně přidala na sebevědomí a v semifinále jsme byly v takové herní pohodě, že to jelo samospádem.
Přitom v základní části se vám proti velkým týmům tolik nedařilo. Máš nějaké vysvětlení pro to, že jste dokázaly porazit Ostravu i Tatran čtyřikrát za sebou?
Já vlastně ani nevím, proč se nám proti nim nedaří v základní části. Myslím, že jsme se na ně do play-off hodně dobře připravily. Chtěly jsme ukázat, že v nás něco je, protože potenciál máme, ale ne vždy ho dokážeme ukázat. Že patříme do TOP 4, jsme chtěly dokázat samy sobě i ostatním.
ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU
Ema Brucháčková (vpravo) se svojí mladší sestrou Annou slaví postup do semifinále ČEZ Extraligy. | Foto: Tobiáš Řeha
Už jste zpracovaly, že jste v superfinále?
Vždycky si říkám, že jsem to už zpracovala, ale pak si to s holkami připomeneme a zase přijde ta obrovská radost. Je neuvěřitelné něco takového zažít, protože já ani spoustu lidí z týmu jsme si nemysleli, že se tam někdy podíváme.
Jaké myslíš že bude hrát před deseti tisíci lidmi?
Moc se na to těším, bude to skvělý zážitek. Doufám, že z toho nebudeme moc nervózní. Chceme ukázat, že tam nejsme omylem. Samozřejmě budeme chtít vyhrát, ale jdeme si to primárně užít.
Jak to bude vypadat v publiku? Už jste s Aničkou naverbovaly rodinu?
Ano, moji prarodiče se už moc těší, možná i víc než my (smích). Jinak tam budou všichni známí. Bude tam máma, sestřin přítel i jeho rodiče. Takže přijede velká fanouškovská skupina a věřím, že tomu tak bude i u ostatních holek.
Budete mít největší fanklub, nebo někdo z holek přiveze ještě větší?
To nedokážu vůbec říct. Doufám, že lidi z Brna a okolí nezklamou a že se přijedou podívat. Věřím, že budou spokojení s tím, co uvidí a jak to dopadne.
Jaký pocit je to, že se všechno rozhodne v jednom zápase?
Finále je buď anebo, vítěz bere vše. Je to o tom, jakému týmu to ten den zrovna víc sedne a komu se víc poštěstí. To může být výhoda i nevýhoda.
Dlouho jste čekaly na svého soupeře. Byla to nevýhoda?
Myslely jsme si, že budeme hrát s Chodovem, Vítkovice to neuvěřitelně otočily. Ale hrály sedm zápasů. My jsme loni hrály stejný počet zápasů s Tatranem a víme, že člověk je potom opravdu unavený. Na druhou stranu, jsou hodně rozehrané a jsou na vlně, takže to teď nebudou chtít pustit.
Přála sis někoho z té dvojice do superfinále?
Já se přiznám, že jsem fandila Chodovu. Vítkovice si na něj hodně věřily a jsem ráda, že je holky docela potrápily a že to nebylo tak jednoznačné.
Jak do toho půjdete proti tak silnému a zkušenému týmu, jako jsou Vítkovice?
Hlavně se tím nechceme moc stresovat. Víme, že jsme s Vítkovicemi odehrály spoustu zápasů. Už jsme je i porazily, takže víme, že to není neporazitelný soupeř. Bude to hodně o našem nastavení a o tom, jak vstoupíme do zápasu, protože s tím máme někdy problém. Když to rozjedeme od začátku, tak máme šanci.
Je velká motivace vrátit Vítkovicím všechny ty prohry? Ať už v základní části, nebo v minulých čtvrtfinále.
Je to obrovská motivace. Navíc je to finále, kde jsme poprvé, a chceme ukázat, co v nás je.