Málokdo ve florbale zažil to co on. Tři dekády byl součástí Vítkovic, se kterými jako hráč třikrát vyhrál mužskou nejvyšší soutěž a jako trenér vítkovických žen bral nejcennější kov čtyřikrát. Zkušenosti nabyté nejen ve Vítkovicích, ale i v české juniorské reprezentaci pak od roku 2024 uplatňuje v Bulldogs, kde byl v minulé sezoně na lavičce u senzačního titulu. Nyní po Martinu Czeczinkarovi přebírá post hlavního trenéra a v rozhovoru sdělil, co pro něj bude největší změnou, jak se ženský tým bude prát s nálepkou favorita nebo jaké jsou ambice v Poháru mistryň.
Ví, co obnáší trénovat mužský A-tým, dostat ho do superligy a také, jak to v nejvyšší soutěží chodí. Po zhruba rok a půl dlouhé pauze se Adam Konečný k elitnímu mužskému týmu vrací a na je připraven na další výzvu. Trenér, který v loňské sezoně vedl juniorský celek, v rozhovoru prozradil, jak se od své první superligové zkušenosti změnil, jak plánuje využívat mladou krev a co chce v A-týmu budovat.
V 1. lize mužů odehrál za Znojmo tři sezony, ve všech se umístil mezi třemi nejproduktivnějšími hráči svého týmu. V právě uplynulém ročníku se Martin Vavřina stal s 63 body dokonce nejproduktivnějším hráčem celé základní části. Povedenou sezonou si vysloužil přestup do Bulldogs, kde si poprvé vyzkouší nejvyšší soutěž. I to, jak se na superligovou zkušenost těší, jsme zjišťovali v rozhovoru.
Ze severu Čech až na jih Moravy. Po neobvyklé přestupní trase se vydal Jakub Smutný, rodák z Liberce a bratr staršího a superligou prověřeného Filipa Smutného. Devatenáctiletý obránce má za sebou zatím pouze starty v nejvyšší juniorské soutěži, a tak ho přechod do mužské kategorie čeká až v Brně. Nejen o tom, jak je na superligu připravený, se rozpovídal v rozhovoru.
Chtěly jsme ukázat samy sobě i ostatním, že tam patříme. Vítkovice nejsou neporazitelné, ví Ema Brucháčková
Před čtyřmi lety bojovala v buldočím dresu o záchranu extraligy. S 23 body se stala nejproduktivnější hráčkou celého play-down a měla lví podíl na tom, že se buldočky vzepřely osudu. Jednou z šesti stále aktivních hráček Bulldogs, které pamatují senzační čtyřletou cestu od udržení extraligy až po superfinále, je Ema Brucháčková. Spolu se svojí mladší sestrou Annou platí i v letošním play-off za nejdůležitější hráčky týmu.
Kdyby ti někdo v roce 2022 řekl, že o čtyři roky později budete hrát superfinále, věřila bys tomu?
Kdyby mi to tehdy někdo řekl, asi bych se zasmála. Nevěřila bych tomu. To, že se to letos podařilo, je skvělé překvapení.
Co se za tu dobu v týmu reálně změnilo?
Tím, že máme jiný kádr, do kterého přišlo hodně mladých holek, dostal tým chuť jít si za výsledkem. Taky ambice jsou větší, než bývaly. Kromě toho máme navíc některé tréninky, které dřív nebyly k dispozici. Celkově musím pochválit skvělé zázemí s fyzioterapeutkou a kvalitními kondičními tréninky.
V letošním play-off se ti daří, nasbírala jsi už deset bodů. Cítíš na sobě, že ti tato část sezony sedí?
Letošní play-off mě moc baví. To, že je tam Anička, je nejen pro mě, ale i pro celý tým, obrovská výhoda. Do hry přináší svoji šikovnost, zkušenosti s velkými zápasy a klid. Hraje se mi s ní dobře, protože jsem na ni za ty roky zvyklá.
Takže ve formaci se ti hraje dobře? Oproti loňským sezonám je poměrně odlišná.
Přišlo nám do ní hodně mladých holek. Co mi na nich přijde neuvěřitelné, je to, že se nikdy nevzdávají. Věří tomu, že to vyjde, i když prohráváme. To je vlastnost, která ve formaci dřív tolik nebyla a ani já osobně ji v sobě někdy nemám. Na druhou stranu je důležité mít v týmu i ty zkušenější hráčky, které dokážou tým uklidnit a srovnat.
Co do vaší lajny přinesla Anička Sládková, která hraje svoji první sezonu v extralize?
Sláďa je neskutečný dříč. Ona si za tím jde už velmi dlouho. Vím, že na tom maká víc než ostatní. V jejím případě je to opravdu vydřené.
Jak se s odstupem díváš na ty dvě vyhrané série?
Je to obrovská euforie, protože to spoustu lidí nečekalo. Myslím, že nám tolik nevěřili, a jsem ráda, že jsme jim ukázaly, co dokážeme. Moc mě potěšila ta série s Ostravou. Čekala jsem, že bude hodně těžká. Několikrát to vypadalo, že prohrajeme, ale vždycky jsme to nakonec zvládly. A s Tatranem to byla opravdu pohádka. Výsledek 4:0 sice vypadá jednoznačně, ale bylo to taky velmi těžké. Můžeme být na sebe hrdé.
Která série pro tebe byla těžší?
Těžko se to srovnává, protože oba soupeři na tom byli velmi dobře. Série s Ostravou byla první, takže jsme vůbec nevěděly, co přijde. Ze začátku jsme si třeba ani tolik nevěřily, bylo to hodně těžké na hlavu. Tatran byl složitý fyzicky, ale už jsme věděly, že umíme vyhrávat.
Takže byl podle tebe hlavní důvod, že jste byly po Ostravě v play-off módu?
Jo, výhra nad Ostravou nám hodně přidala na sebevědomí a v semifinále jsme byly v takové herní pohodě, že to jelo samospádem.
Přitom v základní části se vám proti velkým týmům tolik nedařilo. Máš nějaké vysvětlení pro to, že jste dokázaly porazit Ostravu i Tatran čtyřikrát za sebou?
Já vlastně ani nevím, proč se nám proti nim nedaří v základní části. Myslím, že jsme se na ně do play-off hodně dobře připravily. Chtěly jsme ukázat, že v nás něco je, protože potenciál máme, ale ne vždy ho dokážeme ukázat. Že patříme do TOP 4, jsme chtěly dokázat samy sobě i ostatním.
ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU
Ema Brucháčková (vpravo) se svojí mladší sestrou Annou slaví postup do semifinále ČEZ Extraligy. | Foto: Tobiáš Řeha
Už jste zpracovaly, že jste v superfinále?
Vždycky si říkám, že jsem to už zpracovala, ale pak si to s holkami připomeneme a zase přijde ta obrovská radost. Je neuvěřitelné něco takového zažít, protože já ani spoustu lidí z týmu jsme si nemysleli, že se tam někdy podíváme.
Jaké myslíš že bude hrát před deseti tisíci lidmi?
Moc se na to těším, bude to skvělý zážitek. Doufám, že z toho nebudeme moc nervózní. Chceme ukázat, že tam nejsme omylem. Samozřejmě budeme chtít vyhrát, ale jdeme si to primárně užít.
Jak to bude vypadat v publiku? Už jste s Aničkou naverbovaly rodinu?
Ano, moji prarodiče se už moc těší, možná i víc než my (smích). Jinak tam budou všichni známí. Bude tam máma, sestřin přítel i jeho rodiče. Takže přijede velká fanouškovská skupina a věřím, že tomu tak bude i u ostatních holek.
Budete mít největší fanklub, nebo někdo z holek přiveze ještě větší?
To nedokážu vůbec říct. Doufám, že lidi z Brna a okolí nezklamou a že se přijedou podívat. Věřím, že budou spokojení s tím, co uvidí a jak to dopadne.
Jaký pocit je to, že se všechno rozhodne v jednom zápase?
Finále je buď anebo, vítěz bere vše. Je to o tom, jakému týmu to ten den zrovna víc sedne a komu se víc poštěstí. To může být výhoda i nevýhoda.
Dlouho jste čekaly na svého soupeře. Byla to nevýhoda?
Myslely jsme si, že budeme hrát s Chodovem, Vítkovice to neuvěřitelně otočily. Ale hrály sedm zápasů. My jsme loni hrály stejný počet zápasů s Tatranem a víme, že člověk je potom opravdu unavený. Na druhou stranu, jsou hodně rozehrané a jsou na vlně, takže to teď nebudou chtít pustit.
Přála sis někoho z té dvojice do superfinále?
Já se přiznám, že jsem fandila Chodovu. Vítkovice si na něj hodně věřily a jsem ráda, že je holky docela potrápily a že to nebylo tak jednoznačné.
Jak do toho půjdete proti tak silnému a zkušenému týmu, jako jsou Vítkovice?
Hlavně se tím nechceme moc stresovat. Víme, že jsme s Vítkovicemi odehrály spoustu zápasů. Už jsme je i porazily, takže víme, že to není neporazitelný soupeř. Bude to hodně o našem nastavení a o tom, jak vstoupíme do zápasu, protože s tím máme někdy problém. Když to rozjedeme od začátku, tak máme šanci.
Je velká motivace vrátit Vítkovicím všechny ty prohry? Ať už v základní části, nebo v minulých čtvrtfinále.
Je to obrovská motivace. Navíc je to finále, kde jsme poprvé, a chceme ukázat, co v nás je.