Bulldogs Brno jsou poprvé v historii v semifinále Extraligy žen. Jak to zní?

Zní to skvěle, jsem moc ráda, že se nám podařilo dosáhnout určitého milníku. My ale nekončíme, myslím, že se nám podaří dostat se ještě dál.

V závěru základní části jste asi už věděly, že by na vás mohla vyjít právě Ostrava. Hrálo se jen o výhodu domácího prostředí, kterou se nakonec v posledním kole podařilo získat. Jaký to mělo na sérii vliv?

Určitě to vliv mělo. Je vždycky příjemnější hrát před domácím publikem. První zápas se nám nepovedl, a o to důležitější bylo, že jsme mohli i ten druhý hrát doma. Kdyby se nám to stalo v Ostravě, určitě by ten druhý zápas byl ještě složitější. Vyšlo to navíc tak hezky, že jsme tu sérii mohli ukončit doma, což ještě umocnilo tu euforii.

S čím jste do série šly a jaká vládla v týmu atmosféra?

My jsme věděly, že Ostrava je nepříjemná, a že hraje hodně fyzicky náročný florbal, především v play-off. Tím, že jsme dlouho tušili, že na nás zbude, jsme se na to mohly psychicky připravit. Jinak jsme se na sérii velmi těšily. Dalo se čekat, že to bude nejvyrovnanější série ze všech, což se i potvrdilo. Vyhrály jsme sice 4:1, ale ty jednotlivé zápasy byly extrémně vyrovnané.

Byly nějaké pochybnosti před sérií nebo jste si možnost, že ji můžete prohrát vůbec nepřipouštěly?

Samozřejmě nikdy nevíte, jestli to vyjde, zvlášť když hrajete s tak zkušeným týmem, jako je Ostrava. Ale rozhodně jsme do každého zápasu šly s tím, že ho jdeme vyhrát.

Pojďme teď po stopách celé série, zápas od zápasu. První utkání bylo pro tebe i pro řadu spoluhráček úplně prvním zápasem v play-off mezi ženami. Cítily jste nervozitu?

Play-off v extralize je něco úplně jiného než play-off v 1. lize juniorek. Můžu říct, že jsme rozhodně všechny věřily, že ten zápas zvládneme, ale popravdě trochu nervozity a stresu tam bylo.

Utkání č. 1 jste i přes slibné pasáže prohrály možná až překvapivě vysoko 3:8. Co zaznělo v šatně po téhle porážce?

Žádná revoluce se nekonala. Řeč byla o tom, co je třeba zlepšit a co se nám nedařilo, ostatně jako po každé porážce. Dostaly jsme gól v oslabení, takže jsme se zaměřovaly i na něj. Věděly jsme ale, že v play-off je jedno jestli prohrajete těsně nebo vysoko, a že pokud se budeme držet plánu, tak ty zápasy budeme vyhrávat.

Druhý zápas a úplně jiná pohádka. Po první třetině jste vedly 4:0, ale Ostrava se dotáhla a šlo se do prodloužení za stavu 4:4. Jak takový comeback zamává s týmem a co jste prožívaly na střídačce před prodloužením?

Když daly ten druhý gól, tak nás to asi trochu srazilo, díky čemuž jsme se potom asi dokázaly i srovnat a dotáhnout ten zápas. Ale před prodloužením jsme si řekly, že je úplně jedno, co se dělo doposud, teď je to remíza a první gól vyhrává. Opravdu jsme si věřily, že ho dáme my, což se naštěstí povedlo.

Série se za stavu 1:1 přesouvala do ČPP Arény, kde buldočky mimochodem nikdy v historii nevyhrály extraligový zápas. Třetí zápas série skončil 3:1. Proč bylo na rozdíl od těch prvních dvou utkání skóre tak nízké?

Řekla bych, že přes týden se oba týmy zaměřily na defenzivu a na chyby, které dělaly v prvních dvou zápasech, což rozhodně bylo znát. Hůře se nám útočilo skrz jejich zlepšenou obranu a naopak to samé. Navíc brankářky zachytaly snad ještě lépe než v Brně.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Čtvrtý zápas série budou možná mnozí považovat za nejlegendárnější zápas v historii ženské složky. Velkolepá otočka z 0:4 na 7:4, ještě k tomu na ostravské půdě. Co jsi prožívala během toho zápasu, především za toho stavu 0:4?

Nic příjemného to není, ale možná nám paradoxně pomohla zkušenost ze druhého zápasu, kdy jsme naopak my vedly o čtyři góly a Ostrava dokázala srovnat. Věděly jsme, že když to zvládla Ostrava, my to dokážeme taky. Anička Sládková tam využila přesilovku a ještě před přestávkou jsme snížily na 2:4, takže jsme se ujistily, že to půjde. Do třetí třetiny jsme tak šly extrémně odhodlaně s tím, že nemáme co ztratit. Povedlo se to, daly jsme nějaké rychlé góly a pak si to ještě pohlídaly v závěru. Bylo vidět, že Ostrava byla úplně rozložená a hráčky to nezvládly v hlavách tak jako my ve druhém zápase.

Byla jsi to ty, kdo vyrovnával ten zápas na 4:4. Vzpomeneš si, co se ti honilo hlavou těsně před tím gólem a po něm?

Pamatuju si, že Lotka (Najsrová) tam hodně dobře vypresovala míček, a ten se odrazil na střed ke mně. Zkusila jsem co nejrychleji vystřelit a jsem ráda, že jsem netrefila blok a padlo to krásně pod víko. Měla jsem neskutečnou radost a od té chvíle jsem vůbec nepochybovala, že ten zápas vyhrajeme.

Co tvoje oslava? Zdá se mi, že ze všech hráček prožíváš góly svoje i spoluhráček snad úplně nejvíc.

Vždycky jsem ráda, když dá někdo gól a neskrývám radost, navíc v play-off jsou ty góly ještě důležitější. S Ostravou tam v průběhu celé série bylo nějaké to pošťuchování. O to sladší potom ten gól byl a mohla jsem si to ještě více užít a dát na sobě znát, že si na ně zkrátka věříme.

Tahle výhra určitě sváděla k menším oslavám. Jak probíhala cesta domů?

Po zápase večer jsme měly společnou večeři, kde nějaké úsměvy byly, ale potom v autobuse jsme už spíše jen odpočívaly a pouštěly si písničky, protože ty zápasy byly hrozně náročné a my jsme byly unavené.

Středa a zápas na SportPointu, pro vás možnost celou sérii ukončit a eliminovat Ostravu už v pátém zápasech, což netipoval snad nikdo (kromě Barbory Jaškové v předešlém rozhovoru). Jaká velká byla motivace?

Motivace byla veliká. Nejen vyřadit soupeře, ale taky ušetřit si další cestu do Ostravy a mít volný víkend.

Zažila jsi někdy, že by byl SportPoint ve středu v osm hodin večer takhle naplněný?

Ne, tohle jsem v životě nezažila, bylo tady tolik lidí, že si někteří neměli kam sednout a museli stát. Atmosféra byla dokonalá, a jsem ráda, že jsme jim mohli udělat radost postupem. Za celý tým jim chci poděkovat.

Utkání šlo podruhé v sérii do prodloužení, které nakonec rozsekla Ema Brucháčková. Pamatuješ si, co jsi v tu chvíli dělala na střídačce?

Vím, že jsem chvíli předtím vystřídala, takže jsem seděla a oddychovala. Pamatuju si, jak Áďa (Částečková) střílela někde od půlky, všechny jsme se najednou zvedly a potom jsem viděla, že tam do toho někdo šťouchl a dokutálelo se to až do brány. V tu chvíli samozřejmě propukla obrovská euforie, okamžitě jsme vyskočily ze střídačky a běžely za nimi. Měla jsem neskutečnou radost.

Po postupu večer určitě nějaké oslavy proběhly, ale je třeba se začít soustředit na semifinále. Ve výběru soupeřů jste zbyly na Tatran. Koho jste si přály do semifinále?

Myslím, že jsme rády za Tatran. Umíme s ním hrát a navíc pro většinu holek to bude odveta za loňskou sérii, kterou jsme prohrály v sedmém zápase. Už loni hrály s Tatranem vyrovnaně a málem je vyřadily, a letos máme ten tým asi ještě silnější, takže věřím, že tentokrát je porazíme a zahrajeme si Superfinále.

Co bude pro vás v té sérii klíčové? Můžeš přidat taky svůj tip? Barči Jaškové proti Ostravě vyšel.

Nejdůležitější bude to udržet v hlavách, což nás naučila i série s Ostravou. Pokud prohrajeme zápas, tak se z toho nesesypat, protože další může být úplně jiný. Je třeba se držet toho, co nám fungovalo celou základní část i play-off a věřit, že i když to bude náročné, můžeme je porazit. A tip… bylo by krásné, kdybychom tentokrát my vyhrály ten sedmý zápas.

Série s Tatranem začíná už tento víkend v Praze, do Brna se přesouvá o víkendu 11. a 12. dubna, kdy se bude hrát třetí a čtvrtý zápas.