Pájo, vítej zpátky! Jak se těšíš na návrat do Bulldogs?

Těším se, ale jsem z toho i trochu nervózní. Je to návrat do prostředí, které znám, ale vlastně neznám, protože se v Bulldogs hodně věcí změnilo. Ale těším se na holky, na fanoušky, na nové výzvy, na nové zážitky a hlavně na to, že mi to zase dá novou energii do další práce ve florbale, protože to mi v poslední době chybělo. Cítím, že mi to Bulldogs můžou dát.

Jaké byly tvoje první dojmy po návratu na halu SportPoint?

Byla jsem hodně nervózní, protože na ni mám dobré i méně dobré vzpomínky. Všechno se mi to při vstupu promítlo v hlavě. V tu chvíli mi bylo smutno, že tam nemůžu být i se sestrou, se kterou jsem celou svoji dosavadní kariéru v Bulldogs odehrála. Byly to hodně smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se vracela domů, ale bylo tam pro mě všechno nové.

Jak jsi naznačila, tým je úplně jiný, než když jsi odcházela do Ostravy. Už ses měla možnost seznámit?

Ještě ne. Z týmu, ve kterém jsem hrála, tam zbyly jen Evča Stará a Míša Žáková, na které se moc těším. Ostatní holky tolik neznám, ale těším se, až je poznám. Mám ráda pohodu a srandu a v týmu je spousta šikovných mladých holek, které jsou obvykle ještě takové nezatížené.

Půl roku jsi hrála ve Švýcarsku. Jaké to pro tebe bylo?

Byly to pro mě asi tři nejlepší měsíce za poslední dobu. Podmínky, které mi tam klub vytvořil, byly úžasné a vlastně jsem si vyzkoušela život profesionálního sportovce se vším všudy. I tým byl skvělý a všichni se mi snažili pomoct zapadnout. Dalo mi to víc, než jsem očekávala. Nabilo mě to novou energií a motivací na sobě pracovat. Tímto chci poděkovat i Ostravě za to, že mi tuto šanci umožnila stejně jako přestup do Bulldogs.

Hrála jsi v klubu Uri, který byl úplně poslední v lize. Byl to velký rozdíl oproti Česku, kde jsi hrála v jednom z TOP týmů?

Jo, to bylo úplně něco jiného. V Ostravě jsem hrála s TOP hráčkami z Česka i ze Slovenska a v Uri byly holky, co hrály i za U17 nebo U21. Takže ta úroveň byla určitě nižší, což byl taky důvod, proč jsem se chtěla vrátit do Česka.

Po mistrovství světa jsi doléčovala zranění. Jak jsi na tom teď?

Už jsem v pořádku. Ve Švýcarsku jsem se ještě léčila, takže jsem toho moc neodehrála, ale teď jsme to ještě řešili s doktory, byla jsem i na vyšetřeních a vypadá to dobře. Už jsem v kontaktu s Danem (Daniel Tomančák, kondiční trenér Bulldogs Brno) a Zuzkou (Zuzana Macháčková, fyzioterapeutka Bulldogs Brno), takže věřím, že pod jejich vedením nebudou žádné problémy.

V týmu byly další tři Češky a český trenér Michal Rybka. To muselo být fajn, ne?

Určitě, to je pak vždycky jednodušší. Se dvěma holkami jsem bydlela a s jednou z nich jsem trávila většinu času. Ona byla jedním z důvodů, proč se mi ve Švýcarsku tak líbilo.

Sledovala jsi ve Švýcarsku českou extraligu?

Jo, sledovala. Čtvrtfinále Bulldogs – Ostrava teda jenom tak po očku, ale s holkami jsme sledovali semifinále a samozřejmě superfinále. Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a že extraligu konečně nehrají jen dva tři týmy.

Co říkáš na mistrovské tažení Bulldogs?

Mně to trochu připomnělo sezonu, kdy jsme s Ostravou vyhrály titul. Tehdy jsme byly možná až čtvrtý největší favorit. Ale podle mě to bylo zasloužené, každá lajna měla někoho, kolem koho to bylo postavené. Doufala jsem, že to buldočky vyhrají, protože ty mladé holky si to zasloužily nejen za tuto sezonu, ale i za tu před tím. Trenéři odvedli skvělou práci s mládeží, což jde momentálně vidět ve všech ženských mládežnických kategoriích.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Vím, že jsi chtěla jako malá hrát hokej. Zkoušela jsi ho někdy?

Zkoušela a dokonce bych řekla, že mě baví víc než florbal (smích). Baví mě na něm hlavně ta agresivita.

Máš ještě další sportovní nebo nesportovní záliby?

Asi ani moc ne. Akorát poslouchám písničky, podcasty a čtu. Baví mě detektivky. Ráda jezdím domů za rodinou a trávím čas se sestrami. Ale jinak nic moc dalšího nestíhám, protože k florbalu ještě pracuju a studuju.

A jak to budeš mít se školou po přestupu?

Já studuju speciální pedagogiku v Brně, takže to byl další z důvodů, proč jsem se rozhodla přestoupit.

Skladba týmu už se pomalu rýsuje. Jak na tebe působí?

Já se na něj těším, ale zároveň vím, že bude náročné se probojovat do sestavy. Dřív se zohledňovalo to, kdo má kolik nahráno, a dneska už je jedno, jestli ti je osmnáct nebo dvacet pět. Kvalita mladých holek je velká a myslím, že mě stáhne ta jejich energie. Je skvělé, že tým zůstal prakticky pohromadě a jsem ráda, že tam je Bruchy (Anna Brucháčková), Míša (Michaela Žáková) i Evča (Eva Stará). Jsem zvědavá, jak to trenéři poskládají a jak si to sedne.

Ty jsi kdysi zmiňovala, že tvůj největší zážitek s Bulldogs je postup do extraligy. Jaké další bys chtěla přidat?

Určitě bych si chtěla zahrát finále Champions Cupu, protože to jsem ještě nehrála. Když jsem nedávno přemýšlela o své kariéře, tak mi došlo, že mám medaili vlastně ze všeho a teď je na čase to už jenom vylepšit. Ještě jsem nevyhrála pohár, takže ten bych taky chtěla vyhrát a samozřejmě zopakovat titul by bylo taky fajn (smích). Prioritou ale je, aby mě to bavilo a abych byla zdravá a pomohla týmu.