Ambice jsou stejné jako loni, přestože nám oproti loňsku budou chybět ti nejlepší hráči. Chceme hodně zapojovat dorostence, slibuje Škubal

Po odchodu Adama Konečného k A-týmu mužů převzal juniorský celek. Nyní se s ním Rudolf Škubal pokusí uhrát co nejlepší výsledek i přes to, že spousta juniorů by měla hrát pravidelně za muže. V rozhovoru nastiňuje zapojení dorostenců do juniorského týmu i to, na co se nově příchozí dorostenci musí adaptovat.

Převzal jsi pozici hlavního trenéra po Adamu Konečném, se kterým jsi byl v realizačním týmu už loni. V čem bys chtěl na jeho práci navázat?

S Konym jsme trénovali několik let, takže vím, jak pracoval, a chci v tom pokračovat. Letošní sezona bude určitě více zameřená na rozvoj, protože někteří juniorští hráči hrají v mužích. Chceme do týmu hodně zakomponovat dorostence.

Co ta snaha o rozvoj znamená pro ambice?

Ambice jsou stejné. Stejně jako loni chceme postoupit do CE ligy a chceme v ní vyhrávat zápasy. Na každý zápas se budeme připravovat naplno. Ano, budeme to mít těžší v tom, že nám oproti loňsku budou chybět ti nejlepší hráči.

Co si slibuješ od zapojení dorostenců?

Budeme se je snažit posouvat. Samozřejmě chceme mít výsledky jak v juniorech, tak v dorostencích. A věřím, že dorostencům prospěje, že s námi budou hrát i trénovat. Přinesou nám do týmu konkurenci, elán a takové to oživení.

Jakou dovednost je podle tebe potřeba v juniorském věku nejčastěji dotáhnout?

Každá kategorie má svoje specifika. Dorostenci jsou oproti starším žákům daleko více o běhání a jsou kolektivnější. Juniorská kategorie to ještě rozvíjí a hraje se v ní fyzičtěji. Takže pro dorostence, kteří přechází do juniorů, bývá největší problém ustát souboje. A co se týká dalších věcí, v dorostencích se hraje 3x15, v juniorech 3x20. Je to jiné, 3x15 se dá teoreticky uhrát na dvě lajny a funguje to. U hry 3x20 je to na dvě lajny mnohem těžší a hráči musí být lépe fyzicky připravení.

Hodně juniorů bude v sezoně hrát primárně za A-tým mužů. Počítá se příležitostně s jejich zapojením?

První věc je, jestli ti hráči v mužích zůstanou a jestli je trenéři mužů vyberou do sestavy. Pokud si je vyberou, tak já s nimi nemůžu počítat. Ale může se stát, že za dva tři měsíce nebudou výsledky a budou potřebovat, aby si ti hráči zahráli jiný florbal. Každopádně já počítám s těmi, kteří jsou teď v přípravě a dál to neřeším.

Je obrovská výhoda, že kluky znám. Ambice nechávám otevřené, spousta našich hráčů může hrát za juniory, přiznává Možnár

Společně s loňskými staršími žáky přešel do dorostenecké kategorie i hlavní trenér Aleš Možnár. Věří, že právě známost hráčů je velkou výhodou, která může týmu pomoct k napodobení jízdy loňských dorostenců. Ambice ale nový trenér nechává otevřené a chce se soustředit primárně na rozvoj hráčů.

Dorostence jsi přebral po třech letech u kategorie starších žáků. Dá se říct, že jenom navazuješ na práci s těmi stejnými hráči z minulých let?

Přesně tak. Je to obrovská výhoda, že ty kluky znám a že jsem je vedl dva roky. Těším se na to, že je přeberu ve vyšší kategorii. V dorostu jsou ale daleko vyšší nároky jak na rychlost, tak fyzičnost. Oba dva ročníky jsou ale hodně šikovné, hlavně po herní a technické stránce. Věřím, že zase uděláme pokrok, což je primární cíl, a třeba se dostaví i nějaký výsledek.

Je v něčem rozdíl, když porovnáš práci se staršími žáky a dorostenci?

Jsou o dva roky starší, ale stále jsou v pubertě, takže po nich musíme chtít disciplínu, abychom je udrželi ve správné rovině a soustředěné. Je potřeba být důraznější, abychom dosáhli toho, čeho dosáhnout chceme.

Na čem budeš s dorostenci nejvíc pracovat herně?

Moc se toho měnit nebude. Hlavní cíl je rozvoj, aby v budoucnu dosáhli svého maxima. Budeme trénovat individuální činnost, herní a taktické dovednosti a podobně. Musíme samozřejmě více dbát na fyzickou stránku, ale jinak tam ve srovnání se staršími žáky není takový rozdíl.

Loňští dorostenci měli za úkol hlavně získávat herní praxi v kategorii. Jak jsi spokojený s letošním týmem?

Minulý rok se dorostenci dostali nakonec až do semifinále. Tím, že se v dorostenecké soutěži hraje play-off, přichází vrchol na konci února. Od té doby půjdeme po výsledcích. Myslím, že tyto dva ročníky mají na to, aby dokráčely daleko. Ale samozřejmě budou hrát roli i jiné faktory. Relativně hodně kluků si vezme pod křídla juniorka, což je pro jejich rozvoj super, ale může to mít vliv na naše výsledky.

Takže se nedá moc říct, jaké jsou vaše ambice?

Nechávám to otevřené. Můj cíl je primárně ten rozvoj, ale chceme samozřejmě postoupit do play-off z co nejvýhodnější pozice. Moje ideální představa je do desátého místa, ale opravdu těžko říct, když může hrát polovina našich hráčů za juniory. Věřím ale tomu, že na play-off nás co nejvíc dorostenců z juniorského týmu posílí.

Do starších žáků přichází děti a odchází z nich chlapi. Pracujeme s nimi tak, aby je to bavilo a zároveň aby dodržovali pravidla, prozrazuje Hanák

Po sezonách, které strávil jako hlavní trenér B-týmu starších žáků, se Jakub Hanák přesouvá k elitnímu týmu. V rozhovoru chválí lidskou stránku týmu, prozrazuje, jaký nový herní systém bude chtít hráčům vštípit a jakých cílů bude chtít s týmem dosáhnout.

Stal ses hlavním trenérem A-týmu starších žáků. Co to pro tebe znamená?

Určitě to pro mě je velká výzva. Směřovali jsme k tomu už v průběhu minulé sezony, kdy moje role v kategorii starších žáků postupně rostla. I s Alešem Možnárem, který vedl starší žáky minulý rok, jsme pracovali na tom, abych byl na tuto roli připravený. Moc se na to těším. Máme v týmu partu kluků, se kterou se dobře pracuje.

Starší žáci jsou trochu specifická kategorie. Děti už nejsou malé, ale zároveň ještě nejsou dorostenci. Co je podle tebe na práci s nimi nejtěžší?

Já vždycky říkám, že do kategorie starších žáků přicházejí děti a odcházejí z ní chlapi, což to podle mě vystihuje. Samozřejmě spolu s tím přicházejí výzvy. Kluci vstupují do puberty, takže je potřeba s nimi pracovat tak, aby je florbal stále bavil a zároveň aby dodržovali pravidla. Ale v této kategorii se pohybuju už několik let a ty situace se pořád opakují. Pro mě a realizační tým bude výzvou, abychom to společně zvládli.

Trošku jsi to už nakousnul, ale jaký máš dojem z letošního týmu?

Už máme za sebou Prague Games, což pro nás byl první přípravný turnaj v novém složení. Ty nám ukázaly silné i slabé stránky týmu. Budeme přecházet na trošku jiný herní systém, což bude pro kluky minimálně ze začátku trochu složitější. Každopádně oproti minulým ročníkům podle mě nemáme tolik rozdílových hráčů, ale na druhou stranu si velmi vážím kolektivu, který tady je. Můj dojem je takový, že po lidské stránce je to jeden z nejlepších týmů starších žáků, co jsme tu za dlouhou dobu měli. Doufám, že ta týmovost bude něco, na čem budeme stavět.

Takže na letošním soustředění se budete zaměřovat především na nový herní systém?

Ano. Vzhledem k tomu, že ten nový herní systém bude hodně o hře jeden na jednoho, tak budeme chtít hodně řešit tyto situace. V rámci skills tréninků chceme pracovat i na střelbě a také máme domluvený přátelský zápas proti Sokolům Pardubice, kde si kluci budou moci systém vyzkoušet i v praxi.

Co si dáváš do sezony za cíl?

Zatím je to těžké odhadnout, protože v mládežnických kategoriích je to hodně postavené na tom, jak má který tým dobrý každý ročník. Každopádně my jako klub máme vždycky ty nejvyšší cíle a uvidíme, nakolik se nám je podaří naplnit. Kluci si budou moci na soustředění nastavit, jaké mají vlastní cíle a kam to budou chtít v průběhu sezony dotáhnout. Budeme mít v sezoně několik vrcholů. Ať už v lednu ten průběžný nebo na jaře závěrečný. Uvidíme, co se nám do té doby podaří natrénovat a s jakými ambicemi do jednotlivých turnajů půjdeme.

Nastavujeme pravidla pro všechny. Snažím se, aby si nováčci našli cestu k těm, kteří jsou v mladších žácích druhým rokem, říká Mráz

Náročnou sezonu, ve které poprvé dohromady plnil roli hlavního trenéra mladších žáků a asistenta trenéra mužského A-týmu, má za sebou. Teď o rok zkušenější Lukáš Mráz doufá, že nová sezona dopadne o něco lépe než ta minulá. V rozhovoru popsal například to, v čem se hráči nejvíce zlepšili nebo jak často je chválí.

Loni jsme spolu řešili tvoji roli asistenta trenéra u mužů v kombinaci s trénováním mladších žáků. Jaké to nakonec pro tebe bylo?

Bylo to náročné. Musel jsem najít kompromis a nějak to skloubit. Každopádně si myslím, že jsem se věnoval oběma kategoriím na sto procent a že mě to nelimitovalo. Samozřejmě výsledkově ani mladší žáci, ani muži nedopadli tak, jak jsem si to představoval. Určitě jsme se ale posunuli. Jak v mladších žácích, tak v mužích se prostřídaly ročníky a já doufám, že tato sezona bude ještě lepší.

Jak pracuješ s novými hráči, kteří přišli do kategorie mladších žáků?

Samozřejmě si nastavujeme pravidla pro všechny. Snažím se, aby si ti, co jsou v mladších žácích už druhým rokem, našli cestu k nováčkům a naučili je zvyklostem, které máme z loňska. Máme na programu hry, kde to funguje tak, aby se kluci střídali ve skupinách a více se sblížili.

Před rokem jsi říkal, že je pro tebe důležité, abys viděl u kluků progres. V čem se nejvíc zlepšili?

Řekl bych, že se určitě zlepšili ve střelbě, kterou jsme hodně trénovali. Možná to pro někoho nemusí být tolik viditelné, ale když se podívám, kde byli kluci na začátku loňské sezony a na jejím konci, tak tam progres určitě je. Teď se snažíme o střely z první, kde je potřeba i přihrávka. I v nich je vidět zlepšení.

Jak moc je potřeba děti v tomto věku chválit a zároveň na ně být náročný?

Když vidím, že se jim něco podaří, tak je samozřejmě pochválím. Není to ale tak, že bych ty šikovnější hráče jen chválil. Naopak u nich jsem spíš kritičtější, protože se snažím, aby se posouvali ještě víc.

Kam bys chtěl mladší žáky letos posunout?

Cíle mám v podstatě stejné jako minulý rok jen s tím rozdílem, že bych chtěl třeba vyhrát nějaký neligový turnaj, protože vždy jsme vyhráli suverénně skupinu a ve vyřazovací fázi jsme to nezvládli. Ale hlavně chci vidět další progres a chci, aby byli kluci připravení do starších žáků.

U těch, kteří prošli naší výchovou, cítím velký hlad po florbalu. Dělají hodně věcí navíc, těší Lemperu

Radim Lempera už tradičně patří mezi trenéry, kteří se pohybují mezi těmi nejmenšími buldoky. Ačkoliv mu od loňska povinností ubylo, stále bude součástí tří mládežnických kategorií. Z pozice hlavního trenéra povede starší elévy. Prozradil, jakým způsobem vede svoje tréninky, nakolik je u malých dětí důležité rozvíjet techniku nebo jaká má pro následující ročník přání.

Minulý rok jsme si povídali o tom, že jsi součástí čtyři kategorií. Jaká pro tebe ta sezona byla?

Tím, že jsem byl zaměstnanec klubu, jsem se věnoval jen florbalu. Tréninkově se to dalo zvládat, na zápasech to bylo složité. Tam jsme si museli s realizačními týmy stanovit priority jednotlivých kategorií, kam budu jezdit víc a kam míň.

Pořád figuruješ ve třech kategoriích. Pozoruješ, jak se v průběhu let mění vztah dětí k florbalu?

Vnímám to, že u hráčů, kteří u nás prošli výchovou trenéra, je cítit velký hlad po florbalu. Dělají hodně věcí navíc, což jim pomáhá se zlepšovat. Na druhou stranu, někteří nováčci do toho ještě takový zápal nemají a my je do toho musíme dostat.

Co chceš, aby si děti z tvých tréninků odnesly?

Snažíme se, aby to děti samozřejmě bavilo. Dostáváme tam základní věci, jako je vedení balónku, herní činnosti, které je budou rozvíjet do útoku.

Jak moc se ve věku starších elévů řeší technika a individuální schopnosti?

Podle mě je tento věk na technickou část nejdůležitější. Řešíme hlavně individuální věci a útočnou fázi. Vlastně ani tolik nejde o týmovou hru, ale záleží na tom, co hráč umí a jak se dokáže rozhodovat.

Máš nějaké přání pro nadcházející sezonu?

Výsledky se v této kategorii neřeší, ale každoročně máme za cíl Open Game, kde se snažíme podat co nejlepší výkon. Na tomto turnaji to na výsledek trošku zaměřené je. Dalším cílem je, aby se zapracovali do týmu noví kluci, kteří k nám přišli z mladších kategorií, případně ti, kteří přišli z jiného klubu. Chtěl bych, aby se kluci spojili tak, jako tomu bylo v uplynulé sezoně, kdy třeba na vítězném Open Gamu zpívali písničku, kterou jsme si vytvořili. Tam bylo vidět, že jsme tým.

Děti potřebují správnou vyváženost vedení a podpory samostatnosti, aby vše probíhalo hladce, říká Konečná Úlehlová

Zkušená trenérka Gabriela Konečná Úlehlová, která se v Bulldogs už řadu let zaměřuje na vedení těch nejmenších dětí, povede v následující sezoně tým mladších elévů. V rozhovoru přiblížila, proč ji nejvíce naplňuje právě trénování těch nejmenších, jak s nimi pracuje a jakou roli by měli hrát rodiče.

Co tě baví na trénování těch úplně nejmenších dětí? 

Trenérství se věnuji již několik let s roční pauzou. Ty nejmenší mě vždy bavilo trénovat proto, že jsou nepopsaný čistý list vděčný za každý okamžik. Pokud toho trenér dobře využije, děti se velmi dobře rozvíjí, a navíc je to i baví. Mladší elévové se mnohdy s florbalem setkají poprvé právě v našem klubu a je skvělé nastavit a ukázat jim hodnoty naší smečky. V této kategorii se nehraje na výsledky, a je tak krásné pracovat s emocemi hráčů v kombinaci s rodiči.

Tréninky malých dětí vypadají trošku jinak než u těch starších. Kolik je v nich florbalu a kolik ostatních pohybových aktivit? 

Zatímco u starších kategorií je důležité, aby hráči hráli, u těchto menších dětí je důležitý počet opakování a pořádná porce herních činností jednotlivce. Zaměřujeme se také na všesportovní rozvoj a koordinaci, což se u starších družstev tolik nevyskytuje. Pokud naučíme děti výbornému pohybovému základu, tak z nich vychováme do budoucna komplexní hráče. Takže pokud to mám vyjádřit procenty, je to 50:50.

Je náročné pracovat s tak malými dětmi?

Nejnáročnější je vynaložená energie. Často se mi stává, že po tréninku našich prcků jsem opravdu „vyšťavená“. Trenér je neustále ve střehu, organizuje a přizpůsobuje tréninkovou jednotku několika dětem. U starších kategorií mají hráči jisté návyky. Děti potřebují správnou vyváženost vedení a podpory samostatnosti, aby vše probíhalo správně a hladce, proto mám více asistentů. Samozřejmostí je to, že se děti u nás nebudou nudit. Děti svým způsobem vychováváme, ale myslím si, že je spíš formujeme pro potřeby týmového sportu. Na co jsme však přísní, je pozdrav, poděkování, vzájemný respekt a pomoc druhému. To očekávám také od rodičů. Myslím si, že pokud je svěří právě našemu oddílu nebo je v něm už mají, jsou v dobrých rukou. Společně razíme tyto hodnoty.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby děti sport bavil? 

Rodiče jsou obrovská podpora a součást naší kategorie. Děti jsou na nich závislé v rámci dovozu na tréninky nebo zápasy či turnaje. Dbáme na to, aby rodiče svoje děti hlavně podporovali, v tom nám pomůžou nejvíc. A zbytek už je po florbalové stránce na nás. Ale jak každý trenér ví, je náročné zkrotit ambice rodičů a přesvědčit je, že opravdu víte, co děláte. Na tento tlak jsem za roky zvyklá a dokážu ho ustát.

Co je podle tebe u dětí, které s florbalem začínají, úplně nejdůležitější?

Nejdůležitější je nebát se. Zkoušet věci, které napoprvé nejdou, stále dokola a mít trpělivost. Krom tréninků hráče velmi posouvá sledování zápasů. Proto je skvělé, že ženy i muži Bulldogs hrají nejvyšší soutěže a lze tak sledovat ty nejlepší vzory a klubové odchovance. Každé začátky jsou těžké, ale zároveň velmi zábavné. Pokud to vše společně dobře spojíme, věřím, že budou naši nejmenší florbalisti a florbalistky růst a bude radost se na ně dívat.