Vítej v Brně. Svoji českou část kariéry jsi zatím strávil v Moravskoslezském kraji. Co tě přimělo k přestupu právě sem?

Primárně je to kvůli škole. Dostal jsem se na vysokou školu do Brna a chtěl jsem to spojit s florbalem, protože tady budu samozřejmě i bydlet.

Na který obor ses dostal?

Na práva.

Byl jsi v kontaktu i s jinými kluby?

Dostal jsem nabídku ze dvou švýcarských týmů. Chtěl jsem ale hrát tady, a proto jsem byl v kontaktu se dvěma brněnskými týmy z druhé nejvyšší soutěže. Nakonec jsem si vybral buldoky.

Jak vlastně došlo ke kontaktu s Bulldogs?

Hodně mi pomohl můj spoluhráč ze Švýcarska Lukáš Jalový, který hrál asi osm let v různých klubech v Brně. Mně se potom ozval Ondra Pavlica a od té doby jsme jednali.

Znal ses s někým v Bulldogs blíž?

Musím říct, že většinu kluků neznám. Párkrát jsme se potkali na kempech, ale to už je dávno. Navíc tím, že jsem byl tak dlouho ve Švýcarsku, jsem hodně kluků neviděl. Proti některým jsem ale už hrál, takže to pro mě není úplně neznámé prostředí.

Jaký máš pocit z kabiny?

Překvapilo mě, že je to tak mladý tým, na to jsem nebyl zvyklý. Ale kolektiv je super. Měl jsem zatím jenom pár tréninků, takže to nemůžu říct úplně jednoznačně, ale zatím je to fajn a těším se, co přijde dál.

Je někdo, s kým sis nejvíc sednul?

Asi to bude Kuba Smutný, se kterým bydlím na kolejích. Takže jsme spolu zatím strávili nejvíce času. Ale jsem určitě otevřený i dalším klukům (smích).

Ve Švýcarsku jsi strávil dohromady dva a půl roku. Co dá takové angažmá člověku po lidské stránce?

Opravdu hodně. Tím, že jsem tam odcházel jako sedmnáctiletý, jsem se naučil takové základy jako vaření, uklízení a jak se o sebe sám postarat. I ta velká vzdálenost od rodiny pro mě byla velkou lekcí, takže si této zkušenosti moc vážím a doufám, že se tam ještě někdy v budoucnu vrátím.

Jaký byl ten první důvod odchodu do zahraničí?

Vzniklo to tak, že David Mattivi, jeden z trenérů Havířova, kde jsem působil, se tam přesunul jako první a další rok do Švýcarska odešel i jeho dobrý kamarád a trenér Lukáš Pěgřimek. Ten mě v té době trénoval v mládeži a společně s ním jsem odešel. Ve Švýcarsku jsem pak potkal další české kluky a získal dobré kontakty. I proto jsem tam zůstal tak dlouho.

Kdybys mi měl nějak shrnout svoje dvě švýcarská působení, co bys mi řekl?

Nejprve jsem hrál za Alligator Malans v lize do 21 let, což je nejvyšší švýcarská liga tohoto typu. Ta je poměrně technická. První rok byl náročný, druhý už méně. Pak jsem se kvůli maturitě vrátil zpátky do Česka a trénoval jsem s mužským A-týmem Havířova. Proto jsem chtěl při druhém švýcarském angažmá hrát mužskou soutěž, takže jsem hrál ve druhé nejvyšší soutěži za Sarganserland. V ní už byla hra více fyzická. Poprvé jsem se pořádně setkal s mužskou soutěží.

V obou týmech jsi hrál po boku českých spoluhráčů. Jaké to bylo?

Myslím, že to hodně pomůže. Mně to pomohlo hlavně v Malans, protože když jsem přišel, neuměl jsem ještě německy. Takže jsem většinu času trávil právě s nimi. V Sargans už jsem se jazyk naučil, takže jsem se víc bavil i s ostatními spoluhráči.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Říkal jsi, že ses vracel do Česka kvůli maturitě. Jak jsi to měl ve Švýcarsku se studiem?

Přímo tam jsem do školy nechodil. Ale dálkově jsem studoval gymnázium, konkrétně třetí ročník a půlku čtvrtého, a dojížděl jen na testy. V lednu minulého roku jsem se už kvůli blížící se maturitě musel vrátit domů.

A teď tě teda čeká studium na právech. Říká se, že práva jsou náročná. Jak se na to těšíš?

Těším se moc, na práva jsem se dostal hned po maturitě, ale nakonec jsem strávil ještě rok bez školy ve Švýcarsku. Teď už cítím, že nastal čas začít studovat. Taky jsem slyšel názory, že je to těžká škola, ale zároveň i ty, že přes rok se tam nic nedělá a jenom ve zkouškovém musí člověk zabrat (smích). Takže uvidíme. Doufám, že to s florbalem půjde v pohodě skloubit.

Takže jsi ve Švýcarsku někde pracoval?

Jo, pracoval jsem tam v Bauhausu. A nestěžuju si (smích).

To věřím (smích). Řekni ještě, co tě ve volném čase naplňuje, aby tě fanoušci lépe poznali.

Mám rád i další sporty, jako třeba tenis, padel a v zimě hokej. Ve Švýcarsku jsem rád chodil taky do hor, což nevím, jak bude možné tady v Brně (smích). A když si chci odpočinout, tak si většinou pustím nějaký film.

Dřív jsi hrál taky fotbal. Dělal jsi ještě nějaký sport aktivně?

Fotbal jsem hrál jen jeden rok a ještě jsem dělal judo.

Když se vrátíme o tři roky zpět, v čem ses jako hráč ve Švýcarsku změnil?

Jsem určitě o něco zkušenější. Hodně mi dala sezona s muži v Sargans. Jsem určitě i fyzicky silnější a rychlejší, co se týče přemýšlení a rozhodování v herních situacích.

Jak vypadá švýcarský tréninkový proces? Je tam lepší zázemí než u nás?

Ještě to úplně nemůžu srovnávat s Brnem, ale v porovnání s Havířovem je to tam určitě lepší. Nejde jenom o florbalové podmínky, ale i o to, co dokáže klub zařídit. I proto si myslím, že je Švýcarsko pro hráče z ciziny tak atraktivní.

V Bulldogs budeš hrát superligu. V českých mužských soutěžích jsi toho ale moc neodehrál. Co od ní očekáváš?

Je to pro mě určitě krok vpřed. Mám z toho respekt a snažím se co nejlépe připravit, abych se dokázal přizpůsobit tempu a byl platným hráčem. Moc se těším na to, jak mě superliga posune a jak se zlepším.

Na koho se těšíš nejvíc?

Určitě se těším na ta známá jména, která jsem odmalička sledoval v televizi. Pořád mi nedochází, že se s nimi pravděpodobně utkám. Těším se na Tatran nebo Boleslav, oba týmy jsou nabité reprezentanty. Těším se i na zápasy s Vítkovicemi nebo Hattrickem, tam to možná bude ještě o něco vyhrocenější.

Kladeš si nějaké osobní cíle?

Chtěl bych být určitě stabilním hráčem. Pokud se mi to podaří, budu spokojen. Ale přijmu jakoukoli roli, kterou pro mě trenéři připraví. Udělám všechno pro to, abych byl pro Bulldogs platný.