Vítej v Bulldogs. Jaké je přejít z jednoho brněnského klubu do druhého?

Jednoduché to není. Je to přesun do konkurenčního klubu, ne do jiného města. Ale je to vlastně fajn, protože některé kluky jsem znal už z dřívějška, hráli jsme spolu na výběrech. Je to pro mě výzva. Nikdy jsem si nepředstavoval, že by k takovému angažmá mohlo dojít.

Jak se ten příchod vlastně zrodil?

Ozval se mi Mira Kladivo a přes něj jsme to řešili s Adamem Konečným. Právě Kony byl ten, kdo mi řekl, že je nabídka na stole a pak už se to všechno začalo řešit.

Gulliveři sestoupili z 1. ligy. Začal se příchod řešit až po sestupu?

Bylo to po sestupu, zhruba týden. Tehdy se mi právě ozval ten Mira a začalo se to řešit, abych se zapojil co nejrychleji do přípravy.

Byl tam zájem ze strany Bulldogs už v průběhu sezony?

Nebyl, celé to proběhlo docela narychlo. Já jsem to ani upřímně nečekal, protože jsem se s Konym nikdy nebavil. Obecně s trenéry Bulldogs jsem se neznal. Ale protože jsme sestoupili a hrát národní ligu se mi moc nechtělo, tak jsem si řekl, že si zkusím zahrát superligu. To byl vždy můj sen.

Na SportPointu jsi loni ve vzájemném zápase dával dva góly. Jak jsi na buldoky pohlížel jako na soupeře?

Buldoci jsou dlouhodobě lepší klub, to je jasné. Ale u derby nikdy nevíš, zrovna to poslední na SportPointu bylo o gól. Proti buldokům jsme ale vždy hrávali méně na míčku, buldoci jsou techničtější i běhavější. Přestože Gullivers jsou hodně fyzicky založený tým, tak s Bulldogs jsme měli problémy to uběhat.

Jak hodnotíš uplynulou sezonu ze svého pohledu?

Bylo to hodně nahoru dolů. Ze začátku jsem měl hodně bodů, ale v půlce sezony jsem se přesunul z útoku do obrany, protože jsme potřebovali beka, a navíc praváka. V obraně mi to extrémně sedlo a sezonu jsem tak už dohrál. I z pozice obránce jsem měl docela hodně bodů.

Mimochodem, jak jsi vnímal poslední zápas baráže, kdy v hale na VUT vypadla elektřina a vy jste museli zápas odehrát v Maloměřicích?

Bylo to hodně bizarní, nepamatuju, že by se to někdy na hale stalo. Bylo to hrozné. Zápasy v Praze jsme pokazili, zato doma na VUT jsme je porazili 8:2. Věděli jsme, že v rozhodujícím zápase bychom je na VUT porazili, ale bohužel došlo k tomu přesunu do Maloměřic. Ale oba týmy měly stejné podmínky a Bleci si to zasloužili.

Hrál jsi někdy předtím obránce?

Hrál jsem obránce v Kyjově, když jsem začínal. Ale to byly třeba první dvě sezony, jinak jsem si na obránce nikdy nesáhl. V Gulliverech jsem hrál do té doby jenom v útoku. Takže ze začátku to byl trochu freestyle. Hodně jsem řešil s trenéry kde stát a jak se hýbat a hodně rychle jsem si na to navykl.

A víš, kam s tebou v Bulldogs počítají?

Bavili jsme se s Konym a ten mi říkal, že ještě nemá jasno. Říkal, že spíš obrana, ale rozhodne se podle toho, kde se budu cítit lépe.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Co říkáš po sestupu do národní ligy na to, že budeš hrát superligu?

Je to velký rozdíl. Je to pro mě sen, vždycky jsem si chtěl superligu zahrát. Připravím se na to, chci klubu co nejvíc pomoct. Bude pro mě zajímavé zjistit, jestli jsem schopen stíhat tempo v lepších zápasech. Řekl bych, že na zápasy s některými týmy, jako je Hattrick, Ústí nebo Kladno, jsem zvyklý ještě z 1. ligy, ale jsem zvědavý, jakým způsobem to půjde proti silným týmům.

Chodil jsi na superligové zápasy v Brně?

Nechodil (smích). Byl jsem na jednom superligovém zápase v Hodoníně, kde hráli, tuším, Bulldogs a Otrokovice. Ale protože jsem vyrůstal v Kyjově, tak jsem toho moc nenavštívil.

Je nějaký tým nebo hráč, proti kterému se těšíš, že budeš hrát?

Těším se samozřejmě na ty největší kluby. Tam jsou neskuteční hráči. Nejvíc se těším asi na Tatran, kterému jsem vždycky přál, jsou mi sympatičtí. Teď se navíc vrátil Ondra Němeček a z toho má člověk respekt, jenom když ho vidí. Je to nejlepší obránce na světě. Byl jsem na MS 2018 v Praze a spousta hráčů, kteří dnes ještě hrají superligu, tam byla. Tehdy tam vyletěl Adam Delong, na toho se taky těším. Celkově je tam hodně kluků, ke kterým vzhlížím.

Jsi fyzicky hodně silný. Bude to to, o co se chceš v superlize opřít?

Určitě. Myslím, že v tom jsem silný a chtěl bych z toho v těžit v soubojích. Ale vím, že florbal není jenom o tom. Je taky o tom, co člověk předvede s hokejkou. A i tam věřím, že mám co nabídnout. Tím, že jsem odehrál hodně zápasů v útoku, tak jsem docela dobrý střelec. Nebojím se vystřelit ani z dálky.

Ty máš nadání na spoustu sportů. Pomohlo ti to ve fyzické připravenosti?

Určitě to pomáhá, ale podle mě to není pravidlo. Kluci, co hrají jenom florbal, v tom můžou být lepší než někdo, kdo dělá víc sportů. Ale já sportem žiju, studuju to, florbal je můj život a chci ho brát jako profi sportovec.

Jakými sporty sis prošel?

Když jsem byl malý, tak jsem začínal baseballem a biketrialem, který dělal taťka. Pak jsem hrál dlouho fotbal, ale v tom jsem nebyl moc dobrý. V průběhu hraní fotbalu jsem začal s florbalem. Dál jsem si vyzkoušel takové ty klasiky jako kolo, lyže, snowboard, brusle, v Hodoníně jsem hrál hokej. Jezdíme taky na inline bruslích, kde dělám i instruktora. A mojí dovolenkovou vášní je windsurfing.

Podle toho, co jsem o tobě četl, jsi showman do kabiny. Je to pravda?

Jo, hodně se snažím vytvářet srandu. Snažím se tím trochu odreagovat sebe i ostatní. Mám to rád, sranda je podle mě důležitá i na profesionální úrovni. Ale je důležité najít rovnováhu mezi srandou a přístupem, který bych řekl, že mám taky. V Gulliverech jsme na tom měli hodně založenou kabinu, v Bulldogs je v tomto ohledu cítit trochu rozdíl. Kluci jsou víc profi, ale samozřejmě si umí udělat srandu. Nechci, aby to znělo, že jsou suchaři (smích).

Máš v plánu přenášet vtípky z Gullivers do buldočí kabiny?

Snažím se tam protlačit něco z toho jednoduššího humoru, ale do nového kolektivu nemůžu vletět po hlavě, to by nebylo přirozené. Ale mám výhodu, že jsem komunikativní, s kabinou jsme si sedli. S některými kluky se už vídáme na denní bázi. Každým tréninkem se víc propojujeme.

S kým z kluků sis nejvíc sednul?

Nejvíc jsme se sblížili s Koudysem (Martin Koudelka), tam to šlo díky humoru rychle (smích). S Koláčem (Petr Koláčný) taky, ten je komunikativní. Cítím z něj takovou vůdčí roli a cítím, že mi chce pomoct zapadnout, stejně tak Sváťa (Martin Svatoň). Pak tam jsou kluci, které už z minulosti znám. Třeba Mira Kladivo, Valda (Michal Valachovič), se kterým jsme vždycky hráli derby Kyjov – Hodonín, s ním se znám v podstatě odmalička. Hodně se bavím taky s Mazim (Filip Mazáč), se kterým jsme se znali z jednoho turnaje. To je jeden z mých největších kamarádů v týmu.

Sezona je ještě daleko, ale jaká jsou tvoje přání do ní?

Základ je určitě týmový výkon. Týmový cíl je, abychom se udrželi v superlize, k čemuž chci co nejvíc pomoct. Můj osobní cíl je stabilně hrát, aby mi ta zkušenost dala co nejvíc.