Členem realizačního týmu mužského áčka je David Kyzlink už desátou sezonu. Loni v zimě se vrátil do pozice hlavního trenéra a snažil se s buldoky udržet superligovou příslušnost. Po pádu do 1. ligy mužů u kormidla zůstal. Nyní má s posíleným kádrem za cíl se do nejvyšší soutěže vrátit a do dvou let hrát superligové play-off.
Zkušený trenér Tomáš Martiník má za sebou první ročník v Bulldogs Brno, kde se ujal týmu juniorek a zároveň působí v pozici asistenta u A-týmu žen. S juniorkami vůbec poprvé v historii otevřel semifinálové brány a s týmem žen byl krůček od téhož. V rozhovoru se ohlíží za svým prvním rokem v klubu, povídá o juniorských i ženských ambicích do následující sezony a hodnotí spolupráci mezi kategoriemi.
V klubu prošel čtyřmi kategoriemi. S juniory vybojoval bronzové medaile v CE lize, s muži loni bojoval o záchranu Superligy. Přesto Lukáš Holásek nikdy nebyl kmenovým hráčem Bulldogs. Kromě zkušeností s českým elitním florbalem může čerstvě 18letý útočník do svého životopisu přidat i angažmá ve Švédsku. Nyní by chtěl buldokům pomoct k okamžitému návratu do Superligy. Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro náš web.
Patrik Pacek a Bulldogs Brno – spojení, které je po dvou letech definitivně stvrzeno. Šikovný slovenský útočník se stal třetí oficiálně potvrzenou letní posilou buldoků. Už ve svých 16 letech nakoukl do nejvyšší slovenské soutěže a v týmu Snipers Bratislava strávil plnohodnotně čtyři sezony. Zvlášť v té poslední se mu střelecky dařilo. Ve 24 zápasech nastřílel 32 gólů, ke kterým přidal 12 asistencí, čímž dosáhl průměru téměř dvou bodů na zápas. V rozhovoru prozrazuje nejen, jak se jeho přestup rodil, ale také jaké má ambice do sezony nebo proč nosí právě číslo 67.
Před začátkem ostré sezony jsme vyzpovídali trenéry některých mládežnických kategorií. Adam Konečný, David Kyzlink, Aleš Možnár, Lukáš Mráz a Radim Lempera čelili otázkám o očekáváních, ambicích nebo osobních dojmech ze svých týmů.
Po trenérské rošádě v A-týmu mužů se Adam Konečný ujal role hlavního trenéra juniorského týmu. Po prohře v osmifinále CE ligy tým pokračoval v play-off 1. ligy, kde skončil v semifinále B. Věří, že letos bude mít tým na víc.
Začal jsi pracovat i mimo klub. Kde pracuješ a jak těžké je to všechno skloubit s trénováním?
Ahoj všem. Začal jsem pracovat jako obchodní zástupce ve firmě na provětrávanou zavěšenou fasádu. Je to samozřejmě časově náročné, ale postupně si to sedá a začínám mít víc času na florbal.
Proč ses rozhodl po konci u mužů trénovat juniory? Před muži jsi vedl starší žáky.
Cítil jsem, že potřebuju nějakou změnu. Věděli jsme, že musím pokračovat v klubové struktuře, jak byla nastavená. Především šlo o to, že tyto kluky vedu od přípravky. Zároveň juniorská kategorie má tréninky večer a přesah do mužů, kde jsem sezonu a půl působil.
Jak bude fungovat rotace hráčů mezi juniory a mužským A-týmem?
Protože je prioritou mít co nejlepší výsledky jak s muži, tak s juniory, nastavili jsme si s Ondrou Pavlicou a Davidem Kyzlinkem pravidla, která se týkají zápasů i tréninků. Máme to nastavené tak, aby v tom byl pořádek a nevznikaly žádné rozepře.
Myslíš si, že bude letošní tým juniorů silnější než loni?
Myslím, že určitě. Loni jsme neměli skoro žádného hráče ročníku 2006. A když nemáš početnější starší ročník, tak nejde uspět. Rok dělá v tomto věku opravdu hodně. Ti kluci jsou o 3-5 kg těžší, o 8 cm vyšší a věkový rozdíl je hodně znát.
Jaké máš osobní ambice do sezony?
Osobní ambice jsou, aby mě to hlavně bavilo. A na to navazují výsledkové ambice. Já jsem trenér, který hraje na výsledky. První cíl je dostat se do CE ligy a v ní bych chtěl s juniory zažít co nejlepší sezonu. Dřív jsme se soustředili spíš na rozvoj, ale teď půjdeme tvrdě za výsledkem, abychom hráče připravili co nejlépe na přechod do mužské kategorie.
Je pro tebe náročné věnovat se více kategoriím najednou?
Není, mám to tak už několik posledních let.
Loni dorostencům těsně uteklo zlato v 1. lize. Nakolik tyto ročníky můžou pomoct juniorům, potažmo v budoucnu mužům?
V ročníku 2008 a 2009 máme několik hráčů na úrovni juniorské reprezentace a pár dalších hráčů s velkým potenciálem pro mužský A-tým. Hráči ročníku 2008 budou v lize juniorů působit již třetím rokem a 2009 druhým, mají tedy spoustu zkušeností, které v juniorské soutěži mohou zúročit.
Jak se ti jeví letošní tým?
Letošní tým dorostenců bude hlavně získávat zkušenosti a herní praxi v této kategorii. V letošním týmu nebude tolik „zkušených“ hráčů jako loni. V play-off budeme chtít jít tak daleko, jak nám to naše kvality dovolí.
Takže nepůjdete tak tvrdě po výsledcích jako třeba kategorie juniorů?
Letošní sezona dorostenců bude hlavně o hráčském a osobnostním rozvoji, aby mohli být tito hráči přínosem v budoucích letech.
Absolvovali jste soustředění. Jak ho hodnotíš?
Od chvíle, kdy jsme si s kluky vysvětlili a vyjasnili pár věcí, které nefungovaly úplně dobře, už to bylo celkem slušné soustředění, které vygradovalo modelovým utkáním s juniory.
Podobný scénář jako u týmu juniorů zažil loni u týmu starších žáků Aleš Možnár. S mladým týmem skončil na osmém místě Poháru budoucích mistrů poté, co uhrál druhé místo v lize. U letošního kádru chválí nejen jeho skladbu, ale i nasazení.
Hlavním trenérem starších žáků jsi už třetí sezonu. Jak ty první dvě hodnotíš?
První dvě sezony mi ukázaly, že v Bulldogs jsou vždy ty nejvyšší ambice, které se snažíme naplnit. Přesto by ale ambice neměly potlačovat to, že prvním úkolem kategorie starších žáků je rozvoj kluků, aby v pozdějších kategoriích patřili k tomu nejlepšímu.
První rok jste byli druzí na MČR, letos osmí na Poháru budoucích mistrů. Jaké jsou ambice do nové sezony?
Naše ambice jsou dostat se každý rok na takový závěrečný turnaj a patřit ke špičce republiky. Dostat se do finále je samozřejmě obrovský úspěch, ale minulá sezona nám ukázala, že s tím nemůžeme počítat pravidelně. Loňské čtvrtfinále taky bereme jako úspěch, protože tým jsme měli složený převážně z hráčů, kteří byli ve starších žácích prvním rokem.
Jak se ti líbí letošní tým?
Letos bude velká výhoda právě v tom, že budeme mít zkušenější tým. Řekl bych, že v lize budeme patřit zase ke špičce. Naše ambice budou postup na final four, zabojovat o titul v lize a dostat se na ten závěrečný turnaj.
Odehrál tým nějaké přáteláky, které by ti něco ukázaly?
Bohužel ne. Tuto sezonu jsme neměli to štěstí jet na Prague Games, nedovolilo mi to moje pracovní vytížení. Ani na soustředění letos nemáme žádné přáteláky, protože jsme oproti loňsku změnili lokalitu a v okolí jsme nenašli adekvátního soupeře. Soustředění ale ukázalo, že síla v tom týmu je.
Jak se ti líbilo nasazení kluků na soustředění?
Já jsem hodně spokojený, jak to kluci zvládají. Na soustředění jsme měli deset tréninků. Jezdit každý den tři hodiny naplno je náročné. Předchozí týden měli ještě dvoufázové tréninky, takže kluci toho mají opravdu hodně a vidím tam posun.
Hlavní trenér mladších žáků a zároveň asistent trenéra mužského A-týmu. To jsou role, které musí se svým zaměstnáním skloubit bývalý hráč Bulldogs Brno a slovenský reprezentant Lukáš Mráz. V rozhovoru přiznává, že je to výzva, a zároveň říká, že se snaží hráčům předávat vše, co se během kariéry naučil on sám.
Kromě trenéra mladších žáků jsi taky asistent u mužského A-týmu. Je těžké to obojí časově zvládat?
Je to pro mě rozhodně výzva. Tato sezona pro mě bude první s takovou zátěží, takže doufám, že dopadne na všech frontách dobře. Zatím to zvládám. Myslím, že jdeme správným směrem jak u mladších žáků, tak u mužů.
Trénovat děti a dospělé je velký rozdíl. Jak to zvládáš?
Největší rozdíl je v tom, že občas kladu na mladší žáky příliš velké požadavky, když vidím, co dokáží muži. Ale každá kategorie má svůj benefit. U mladších žáků řešíme úplně základy, u mužů jsou to naopak detaily a systém.
Nakolik se snažíš mladším žákům předávat svoje zkušenosti z elitních mužských soutěží?
Všechno, co znám a co jsem se naučil jako hráč nebo jako trenér, se snažím předávat. Protože mám převážně hráčské zkušenosti, beru to hlavně z tohoto hlediska. Říká se, že když jsi byl dobrý hráč, tak to neznamená, že budeš dobrý trenér, ale myslím si, že když má hráč zkušenosti třeba i z reprezentace, tak dokáže věci podat lépe.
Jak se ti líbí nastavení týmu?
U těch, se kterými pracujeme dlouhodobě, je všechno v pohodě. S novými dětmi je to těžší. Nejsou ještě zvyklé na systém tréninků. Taky jim musíme například opakovat, že se zdraví. Na začátku to chce přísnou ruku a jakmile se to správně nastaví, tak už je to v pohodě.
Jaké máš osobní ambice do sezony?
Pro mě je důležité, abych viděl během sezony progres. Když nám třeba na začátku nepůjdou přihrávky, tak na konci sezony chci vidět, že čas, který jsem dětem věnoval, měl význam. Chci do kategorie starších žáků odevzdat zase o něco lepší hráče.
V Bulldogs Brno působí Radim Lempera u čtyř kategorií – u přípravky, elévů, mladších a starších žáků. V rozhovoru popisuje rozdíly ve fungování s malými a většími dětmi nebo to, jak se u mladších kategorií staví k hraní na výsledky.
Působíš u týmu přípravky a elévů. Co tě na této práci baví nejvíc?
Baví mě na tom to, že se děti hodně rychle posouvají. Dál taky emoce na zápasech i na trénincích. Celkově je práce s dětmi zábavná.
Je těžké fungovat s tak malými dětmi? Jako trenér je musíš nejen trénovat, ale v určitých věcech i vychovávat.
Mně osobně to přijde jednodušší než u těch starších, protože menším to stačí říct třeba dvakrát nebo třikrát. Jak mají ještě větší respekt, tak se to snaží plnit. Když se do nich tyto zvyky dostanou už v začátcích, ostatní trenéři to později nemusí tolik hrotit.
Na co jako trenér dětí nejvíc hledíš?
U těch nejmenších je potřeba určitě samostatnost, to je úplně nejdůležitější téma. A po florbalové stránce je důležitý individuální rozvoj. To znamená, aby uměli vést míček, držet florbalku a podobné základy.
Do jaké míry by se měl trenér dětí soustředit na výkonnost?
V lize se sice nehraje na výsledky, ale přijde mi, že někteří se na neligových turnajích na výsledky zaměřují. My to máme rozdělené tak, že v lize po dětech nikdo nechce žádný výsledek (přestože do toho jdeme naplno), ale na neligových turnajích je podle mě potřeba, abychom je k tomu výsledku občas vedli.
Jaké máš ambice do sezony?
Tím, že toho budu mít hodně, tak bych chtěl předat co nejvíc všem kategoriím, které mám. Vím, že to bude náročné, ale na sezonu se těším.
