V posledních letech zažíváš nesmírný vzestup. Ve 14 letech jsi začala nastupovat za juniorky, teď v 16 letech dokonce za ženy. Co pro tebe znamená ta důvěra, kterou od trenérů dostáváš?

Důvěra je pro mě důležitá věc jak v životě, tak i ve sportu. Jsem ráda, že od trenérů a celkově realizačního týmu dostavám možnost si zahrát se staršími a díky tomu nabrat více zkušeností a posunout se ve všech směrech dál.

Začneme ale u tvé kariéry v juniorském týmu. Už od počátku v něm totiž platíš za klíčovou hráčku – dvakrát za sebou jsi vyhrála týmové bodování základní části. Sleduješ tyto statistiky, nebo je moc neřešíš?

Kanadské bodování až tak neřeším, ale vnímám ho. Hlavní pro mě je umístění týmu a to, že k tomu můžu přispět.

Za poslední roky jsi zvyklá na velkou zápasovou zátěž. V dřívějších sezonách jsi střídala dorostenecký a juniorský tým, teď jsi povýšila a čeká tě střídání juniorek a žen. Vyhovuje ti takové množství zápasů?

Vůbec mi to nevadí, baví mě to, ale někdy je to velmi náročné. Na tuhle zátěž jsem už zvyklá a dokážu poznat, kdy potřebuji kvalitní regeneraci.

Hlavním trenérem juniorek je od letošní sezony zkušený Tomáš Martiník, který zároveň působí u A-týmu jako asistent a v neposlední řadě také jako trenér reprezentace juniorek. Co podle tebe zatím do týmu přinesl?

Myslím si, že do týmu vnesl spoustu nových nápadů ke hře a své dlouholeté zkušenosti z reprezentační úrovně.

Tomáš Martiník v rozhovoru pro náš web zmiňoval, že se nebojí mít s juniorským týmem vysoké cíle. O jak vysoké cíle se tedy jedná?

Vítězství na MČR dorostenek nám bohužel uteklo jenom o kousek a prohrály jsme v prodloužení. Bylo to pro nás velké zklamání, protože si myslím, že jsme na to měly. Teď jsem juniorka a věřím, že totéž dokážeme i v juniorské kategorii, ale tentokrát vyhrajeme. Takže plně souhlasím s vizí a cíli svého trenéra.

Jaké pro tebe bylo začlenění do ženského A-týmu? Pomohlo ti například to, že letos máte mimořádně mladý tým s velkým počtem juniorek?

Protože nás šlo z mého ročníku do žen víc, věřím, že byl přestup pro všechny snazší. Ženský tým je super. Holky nás přijaly bezvadně a myslím si, že jsme i rychle zapadly do kolektivu. Trávíme spolu i volný čas.

Zatím jsi toho v ČEZ Extralize moc neodehrála, ale dokážeš srovnat, co je v ní pro tebe oproti 1. lize juniorek těžší?

Nevím, co bych nazvala těžším, ale hra v Extralize je daleko rychlejší a tvrdší. Musím se na hřišti rozhodovat daleko rychleji. Tohle tempo mě ale moc baví, i když je to občas doopravdy náročné.

Tvoje formace v A-týmu je zatím velice produktivní. Z celkových jedenácti týmových gólů jste se podílely na šesti, z toho ty jsi vstřelila dva. Jak se ve formaci cítíš?

S mojí lajnou se mi hraje moc dobře, myslím, že si ve hře rozumíme, komunikujeme spolu a sehráváme se. Jsem moc ráda, že se naší lajně daří a věřím, že to takhle bude pokračovat dál.

Ve formaci hraješ také s Míšou Žákovou, nejlepší střelkyní historie Bulldogs Brno v nejvyšší soutěži. Dostáváš od ní nějaké rady?

Míša je tahounem naší lajny a snaží se nám předat svoje zkušenosti, které za svou dlouholetou kariéru nasbírala. Do lajny nám přináší klid a pohodu. Velmi se mi líbí Míšina střelba, hlavně z první.

V poslední otázce se podíváme trošku do budoucnosti. Co je tvým florbalovým snem?

Mým snem je zahrát si za českou reprezentaci. Velkým milníkem bylo hrát v Extralize, což se mi teď díky důvěře trenérů plní.

Díky za rozhovor a ať se ti tvoje (nejen) florbalové sny splní!

Děkuji