Začínal jsi v Uherském Brodě v regionální lize a zlínském přeboru. Jak těžké bylo okamžitě po přestupu do Otrokovic naskočit do Superligy?

Přechod byl náročný. Regionální liga je nejnižší, Superliga zase nejvyšší. Tehdy jsem půl sezony s Otrokovicemi trénoval a nehrál jsem, protože jsem byl v juniorském věku. Jakmile jsem dovršil 18 let, tak se přestup stvrdil, za což děkuju klukům z Brodu a zároveň Otrokovicím, potažmo Karlu Ťopkovi a Karlu Ševčíkovi, kteří si mě všimli dovedli mě do klubu.

Máš zkušenosti se všemi fázemi Superligy – hrál jsi základní část, play-off, play-down – v 1. lize sis taky zahrál play-off. Je nějaký okamžik z otrokovického působení, na který nejradši vzpomínáš?

Vyzní to ode mě škaredě, ale nejraději vzpomínám na okamžik, kdy jsme hráli v Pardubicích první zápas play-down. Rozhodovalo se na nájezdy a ten vítězný jsem dal já, aniž bych to v tu chvíli věděl. Ale celkově to bylo krásných osm let. Atmosféra v kabině, kterou uměli udělat třeba Míša Nagy a Marťa Nagy, byla výborná.

Byl jsi spojovaný s Brnem už dřív. V minulosti to byl Hattrick, s Bulldogs jsi byl v kontaktu už letos v zimě. Proč to tehdy nevyšlo?

Nevyšlo to kvůli tomu, že byla odehraná půlka sezony. Měl jsem v Otrokovicích podepsanou smlouvu a chtěl jsem tam ještě ten rok odehrát a snažit se o co nejlepší výsledek. Když se se mnou spojil nejprve Adam Konečný a potom Ondra Pavlica, řekl jsem jim, že po sezoně se uvidí. V létě to nakonec klaplo. Hlavním faktorem pro mě bylo to, že bych nemusel dojíždět třikrát týdně z Brna do Otrokovic. Tam a zpátky jsou to dvě hodiny cesty, domů jsem se kolikrát vracel až o půl jedenácté a ráno jsem šel normálně do práce.

A byly i nějaké další faktory tvého přestupu? Čím tě přesvědčili právě buldoci?

Nad tím jsem upřímně ze začátku úplně nepřemýšlel, ale chtěl jsem vždycky něco vyhrát. Tím, že buldoci sestoupili ze Superligy a mají za cíl se do ní vrátit, naskytla se mi možnost to dokázat a být součástí tohoto projektu. S týmem děláme všechno pro to, aby to klaplo, ale nechci předbíhat.

Jak se zatím v Bulldogs cítíš? Jak tě kluci přijali?

Nemůžu si na nic stěžovat, kluci jsou fantastičtí, vzali mě mezi sebe hned první den. Pamatuju si první trénink v posilovně, kdy se mě ujal Martin Svatoň, kterému i tímto děkuju, jak mi to zjednodušil. Některé kluky jsem navíc znal už z dřívějška, jako třeba Miru Kladiva nebo Peťu Koláčného.

Pracuješ ve firmě se zaměřením na ozvučení a odhlučnění aut, kde plníš funkci provozního manažera. Co je tvojí pracovní náplní?

Mám na starost objednávání od zahraničních dodavatelů, naskladňování zboží, spolu s kolegou děláme papírování, podklady pro majitele a oba se staráme o chod firmy. Je to velká zodpovědnost, ale baví mě to.

Je to časově náročné?

Náročné to určitě je, jelikož pracuju od 8:00 do 16:30. Tréninky nám většinou začínají okolo 19:00. Mezitím jsem obvykle zhruba hodinu doma, dám si kávu, lehké jídlo a hned pokračuju na trénink. Na druhou stranu, už jsem zažil i náročnější roky (smích).

Sice jsi říkal, že tréninky začínají až později, ale vycházejí ti na firmě vstříc? Berou v potaz tvoji roli florbalisty?

Určitě. Jak majitel, tak ředitel mě v tomto podporují. Když se jim ozvu s tím, že mám zápas a potřebuju si pracovní dobu nějak přizpůsobit, tak mi vyhoví. Ale to dělám opravdu výjimečně. Sám bych nechtěl, aby to takhle bylo každý den.

Teď už pojďme k letošní sezoně. Za tři zápasy v poháru máš tři góly. Jak hodnotíš svoje prozatímní výkony?

To je těžká otázka (smích). Pohárová utkání úplně nehltám, spíš při nich poznávám, jak se kluci z lajny chovají na hřišti. Zatím se mi moje výkony nelíbí, pořád se sžívám, v lajně si pořád říkáme, co by mohlo být lepší. Ale věřím, že v prvním ligovém zápase v Plzni se to zlomí a celá pětka bude předvádět výkony, které se od nás očekávají.

Na co konkrétně si ve své lajně zvykáš?

Celkově si zvykám na systém. Hrajeme 2-2-1 a v něm jsem moc let nestrávil. Pak je to například pohyb. Pořád je pro mě těžké se pohybovat tam, kde mě spoluhráči potřebují. Ale všechno je o komunikaci.

Jak vnímáš letošní 1. ligu? Jaké týmy bys označil za největší konkurenty v bojích o postup?

Myslím, že hodně těžké zápasy budou se Znojmem, kde hrají silový florbal, a nebál bych se zmínit taky Havířov. Florbalově si myslím, že to bude BUTCHIS.

Co Otrokovice?

Byl jsem se podívat na jednom přípravném zápase s Bratislavou. Byla to sice raná fáze přípravy, ale věřím, že do play-off postoupí ze šestého místa.

Na lýtku máš dokonce vytetovaného otrokovického pantera. Vidím, že ve vzájemných zápasech budeš muset mít štulpny natažené hodně vysoko (smích).

Štulpny moc vysoko nenosím (smích). Ne, k Otrokovicím mám citový vztah. Zažil jsem tam dobré i špatné časy. Vždy jsem chtěl hrát nejvyšší ligu a v Otrokovicích se mi to povedlo. Proto mám pantera vytetovaného.

A jak se těšíš na vzájemné zápasy?

Těším se opravdu hodně. Věřím, že mi kluci nedají nic zadarmo, atmosféra tam bude určitě bouřlivá. Těším se na prostředí, kde jsem strávil osm let, na známé tváře v hledišti. Věřím, že mě tam hezky přivítají a že mě nepoplivou (smích).

Tomu taky věřím. Díky za rozhovor a hodně štěstí v sezoně.

Díky moc.