V zápasech proti Znojmu budu hodně nervózní, přiznává Eva Smutná

S trénováním jsi začala jako dorostenka, když jsi pomáhala ve Znojmě. Co tě na trénování nejvíc lákalo?

Trénování mě začalo lákat, protože jsem měla možnost předávat své zkušenosti mladším hráčkám. Vždy jsem byla ráda, když jsem mohla někomu pomoct zlepšit se, ať už v technice, taktice nebo celkovém pochopení hry. Navíc mě bavilo vytváření pozitivní atmosféry v týmu a podpora hráček v jejich osobním i sportovním růstu.

Do Brna ses přesunula kvůli práci ve školství, takže předpokládám, že tě práce s dětmi naplňuje. Chtěla jsi je vždy i trénovat?

Dříve jsem jezdila v létě na dětské tábory jako vedoucí, kde jsem se pravidelně dostávala do kontaktu s dětmi. Bylo to pro mě naplňující, ale jednalo se spíše o krátkodobé zkušenosti, obvykle jednou do roka. Až později, díky pravidelnému trénování florbalu, jsem si naplno uvědomila, jak moc mě práce s dětmi baví.

Přiblížíš nám, o jakou pracovní pozici v Brně půjde?

Jedná se o pozici asistentky pedagoga na základní škole.

Jak staré děti budeš mít ve škole na starosti?

Jaké děti budu mít na starost, se dozvím až začátkem školního roku. Pokud zůstanu se svou třídou, mělo by jít o druháky. V družině bych měla pomáhat u třeťáků, ale záleží na tom, kde mě bude potřeba.

Právě v Brně tvoje oficiální trenérská kariéra začala, a to v Židenicích. Jaké kategorie jsi tam trénovala a jak na působení vzpomínáš?

V Židenicích jsem trénovala spolu s Natkou Janečkovou minipřípravku a dorostenky. Začátky nebyly úplně jednoduché. I když jsem už předtím občas pomáhala s tréninky, najednou jsem byla hlavní trenérka. Měla jsem zodpovědnost za celý tým i plánování tréninků, což byla velká změna. Ale nakonec na to vzpomínám moc ráda. V dorostenkách se sešla super parta holek, se kterými se nám během sezony podařilo dosáhnout pěkného úspěchu. Skončily jsme na třetím místě na lednovém turnaji PFC.

Ve Znojmě jsi jako hráčka zažila i Extraligu, jsi kapitánkou týmu. Přicházíš do Bulldogs čistě jako trenérka, nebo přidáš i pár zápasů?

V další sezoně budu hráčsky pokračovat ve Znojmě v 1. lize, pokud mi to bude časově vycházet. Do Bulldogs přicházím čistě jako trenérka. Doufám, že se mi podaří skloubit obě tyto role.

V Bulldogs povedeš elévky, mladší žákyně a Danu Slovákovi budeš pomáhat jako asistentka u starších žákyň. Buldočí týmy znáš ještě ze Znojma jako soupeře. Jak na tebe tehdy působily?

Působily na mě jako tým s vysokými ambicemi, který v posledních sezonách výrazně posílil svou herní identitu. Prezentovali a prezentují se nejen kvalitním a moderním herním stylem, ale také celkovou profesionalitou v přístupu k tréninku i zápasům. Už tehdy bylo patrné, že mají jasně nastavené cíle a systematicky na nich pracují, což z nich činilo velmi nebezpečného soupeře.

Jaké pro tebe bude vést Bulldogs proti svému Znojmu?

No, to je trochu zákeřná otázka (smích). Znojmo je a vždy bude moje srdcová záležitost. Mám tam spoustu krásných vzpomínek, skvělé hráčky, skvělé rodiče, kteří mi za tu dobu přirostli k srdci. Takže už teď můžu říct, že budu hodně nervózní. A tyto zápasy pro mě budou vždy speciální.

Jaké máš osobní cíle pro nadcházející sezonu u kategorií elévek a mladších žákyň?

Mým hlavním cílem pro nadcházející sezonu je vytvořit pro holky takové prostředí, kde se budou cítit dobře, budou se bavit florbalem a zároveň se posouvat dál jak individuálně, tak týmově. U holek bych chtěla hodně pracovat na základních herních dovednostech a učit je samostatnosti. Zároveň ale chci, aby holky měly chuť chodit na tréninky a bavily se každým zápasem, protože bez radosti ze hry to prostě nejde.

Nedávno skončily Prague Games, kde jsi byla u týmu zlatých starších žákyň. Jak hodnotíš jejich výkony v turnaji?

Holky turnaj odehrály ve složení, ve kterém budou nastupovat i v nadcházející sezoně, a braly ho jako výbornou přípravu. Úvod turnaje byl trochu rozpačitý. Chvíli trvalo, než si holky sedly, našly společný rytmus a začaly táhnout za jeden provaz. Ale s každým dalším zápasem šla jejich výkonnost nahoru. Na hřišti začaly fungovat herní kombinace, přibývalo sebevědomí, a i mimo hřiště rostla soudržnost a týmový duch. Postupně se vytvořilo silné jádro, z něhož vyrostl skutečný tým. A když pak vše završila zlatá medaile, byla to krásná odměna úspěšné společné cesty. Klíčové v nadcházející sezóně bude, jak tým na tento úspěch naváže. Zda si udrží zdravé sebevědomí, zůstane koncentrovaný a nepoleví v nasazení. Právě pokračující tvrdá práce, disciplína a víra ve vlastní schopnosti budou rozhodující pro to, aby tým nejen potvrdil svou výkonnost, ale dokázal ji posunout ještě o úroveň výš.

Díky za rozhovor a přeju hodně úspěchů v sezoně.

Taky moc děkuji.

Jsem spíš klidnější trenér, ale když je to potřeba, dokážu se ozvat, říká Daniel Slovák

Trénování se věnuješ už snad od svých 15 let. Co tě k tomu tehdy vedlo?

Florbal mě hned na začátku mojí hráčské kariéry opravdu hodně pohltil. Měl jsem ho tak rád, že když byla možnost jen pomáhat na trénincích jiných kategorií, hned jsem do toho šel. Moc rád jsem řešil všechny věci okolo florbalu a viděl jsem v tom i prostor pro seberealizaci a zároveň možnost, jak se zlepšovat jako hráč.

Bereš zpětně jako výhodu, že jsi začal trénovat tak brzy?

Těžko říct. Myslím, že každý si najde tu svoji cestu a žádná nemusí být vyloženě špatná nebo dobrá. Možná, když o tom tak přemýšlím, tak to mohla být výhoda v tom, že jsem od začátku měl to hráčské pochopení, viděl jsem vše trochu více z jejich pohledu.

Proč ses rozhodl pro přesun do Bulldogs?

Přesun do Bulldogs jsem vnímal jako výzvu. Chtěl jsem se zase trochu posunout a nabrat nové zkušenosti i znalosti.

Jak by ses popsal jako trenér? Mně připadáš spíš jako klidnější typ. Je to tak, nebo zdání klame?

Určitě jsem spíše klidnější typ, ale zároveň vím, že se dokážu ozvat. Není to tak, že bych měl jen jednu tvář. Kdybych byl třeba hodně emoční nebo ten typicky uřvaný trenér, tak ve chvíli, kdy je to potřeba, by neměla tato moje verze takový efekt. Obecně ale určitě platí, že jsem klidnější.

Po dobu působení v Rožnově jsi trénoval spoustu kategorií – elévy, žáky, dorostence, juniory, dokonce i pár zápasů mužů. Jak ses v průběhu let musel jako trenér změnit? Ať už přemýšlením o hře nebo v přístupu k hráčům.

Každá kategorie mě něco naučila. Můj pohled na florbal jako hru se postupně měnil, jak jsem získával nové zkušenosti. Uvědomoval jsem si také, že každá kategorie má svá specifika a nejde ke všem přistupovat úplně stejně.

Jaká byla změna při přechodu od chlapeckých kategorií do dívčích? V loňské sezoně v Židenicích jsi trénoval holky vůbec poprvé.

Nebyla to tak velká změna, jakou jsem čekal, ale určité rozdíly tam přece jen byly. Možná to bylo pro mě trochu těžší tím, že jsem těch změn v jednu chvíli měl více. Nové město, klub, kolektiv, bylo toho více, ale po čase si to pěkně sedlo.

Co je pro trenéra, který je zvyklý vést chlapce, nejtěžší při přechodu mezi dívky?

Určitě změna přístupu. Co funguje u kluků, nemusí fungovat u holek. Je třeba víc komunikovat, víc vysvětlovat a pracovat s atmosférou v týmu. Příkladem je třeba reakce na chybu. Kluci ji většinou přejdou lehce, zatímco holky si ji berou víc osobně.

U dívčích kategorií zůstaneš i v Bulldogs – povedeš dorostenky a starší žákyně. S týmem buldočích dorostenek ses setkal i loni jako trenér Židenic. Jak na tebe tým působil?

Hodně jsem vnímal, jak široký ten kádr je. Najednou byla v každé lajně víc než jedna hráčka, která dokázala udělat rozdíl ve hře. A to má jen málokterý tým. Vnímal jsem, že ta síla týmu je tak veliká, že ji tady v kraji chyběla větší konkurence. S tím samozřejmě přichází ty nejvyšší ambice pro celorepublikové srovnání.

Jaké pro tebe bude stát ve vzájemných zápasech na druhé straně barikády?

Těším se na to. Nejsem si naprosto jistý, jaké to bude, ale vím, že to pro mě nebudou obyčejné zápasy. Sportovně se poměříme a ať to skončí jakkoli, tak si budeme nadále přát jen to nejlepší.

Jaké máš osobní cíle s oběma týmy? Jak starší žákyně, tak dorostenky se netají vysokými ambicemi.

Co se týká výsledkových cílů, tak nejde mít jiné než ty nejvyšší. Herně bych chtěl, aby nás naše hra charakterizovala a hráčky získaly návyky, které jim poté pomohou uspět v budoucnu třeba i v extralize žen.

S týmy jsi už prošel červnový Open Game a červencové Prague Games. Co ti proběhlé turnaje ukázaly?

Oba týmy jsou hodně silné a ambiciózní. Pro mě bylo důležité holky poznat a vidět jejich silné i slabé stránky. Také bylo hodně důležité poznat specifikum práce s týmem v novém prostředí. V tom mi hodně pomáhá celý realizační tým.

Díky za rozhovor a přeju hodně úspěchů v sezoně.

Díky, také přeji hodně štěstí.