Ty jsi na jaře dokončila bakaláře a v létě jsi začala pracovat v Bulldogs. Chtěla jsi zůstat primárně v Brně?

No, ze začátku jsem chtěla jenom studovat v Brně a pak se vrátit zpátky na Slovensko, ale během studia se to úplně změnilo. Studovala jsem fyzioterapii na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, což se mi úspěšně povedlo ukončit. A teď studuju dálkově navazující magisterské studium na Univerzitě sv. Cyrila a Metoda v Trnavě, ale pracuju tady v Brně.

A proč zrovna Bulldogs?

Dostala jsem se sem přes kontakt. Během bakalářského studia jsem měla možnost chodit na praxe do různých sportovních klubů. A já jsem si jeden semestr vybrala Fyzio Barborku a díky tomu mě potom kontaktovala Iva Mikšlová, že jsem se jí tam líbila a že kdybych chtěla, tak bych mohla v létě jet na soustředění, kam jsem pak taky jela. Hodně se mi to zalíbilo, protože všechno, co jsem studovala, jsem tam opravdu v praxi dělala. Na soustředění se mi líbil i přístup trenérů k holkám a že jim záleží na tom, když řeknu, že něco není úplně ideální a že by bylo lepší to dělat jinak, tak trenéři se snaží najít cestu, jak to uskutečnit.

Děláš ještě něco jiného kromě studia a práce pro Bulldogs?

Díky praxím ve škole jsem se dostala do paraplaveckého klubu, kde jsem si pak ještě udělala takovou paraplaveckou licenci, abych mohla trénovat. Chtěla bych si udělat i paraplaveckou klasifikaci a zůstat v tom sportu i jako fyzio. Kromě toho jsem zaměstnaná jako fyzioterapeut v Astra klinice, kde pracuju s neurologickými dětmi od dvou do osmnácti let.

Takže žádnou florbalovou zkušenost zatím nemáš. Je to tak?

Ne, já jsem byla vrcholová sportovkyně v moderní gymnastice a byla jsem i v reprezentaci. A to je taky jeden z důvodů, proč jsem začala studovat sportovní fyzioterapii, protože jsem se zranila a pak jsem už nemohla trénovat na vrcholové úrovni.

A kdy přišlo, že sis řekla, že budeš chtít být fyzioterapeutka?

Když jsem šla na operaci se svým kotníkem kvůli tomu, že tam docházelo k neustálému přetěžování. V reprezentaci jsme neměli nikoho, kdo by nám s tím poradil. Takže jsem si v podstatě úplně zničila koleno a pak ještě kotník. Tehdy jsem se rozhodla, že bych se tomu chtěla věnovat.

To se stalo v kolika letech?

To bylo v devatenácti, když jsem byla v posledním ročníku střední školy. Studovala jsem na sportovním gymnáziu, takže jsme museli být v nějakým sportovním klubu a sportovat, jinak bych nemohla školu dokončit. A v tom posledním roce jsem měla pořád nějaké vyšetření.

Co všechno vlastně obnáší pozice fyzioterapeuta?

Je to hodně o komunikaci s holkami. Dělám si takové základní kineziologické rozbory, tedy přehled o minulých zraněních jednotlivých hráček, abych v případě zranění věděla, čím si ta hráčka prošla a co absolvovala za rehabilitace. Například jestli tam byla nějaká vada od narození, nebo jestli se to stalo až v průběhu života. Na základě historie zranění a vyšetření problému, se kterým ke mně hráčka přijde, potom dělám rehabilitační nebo kompenzační cvičení na míru. Musím mít přehled i o pozicích, jestli je hráčka brankářka, obránkyně nebo útočnice. Podle toho pak postupně vracíme holky do tréninku skrz ta kompenzační cvičení, cvičení na doma a taky měkké uvolňovací techniky.

Tyto informace o historii zranění máš o všech hráčkách, kterým se věnuješ?

Jo, to se snažím, ale tím, že mám v podstatě plný úvazek v práci a potom mám ještě to paraplavání, kde dělám něco podobného, si to úplně nestíhám sepisovat a klíčové věci si snažím zapisovat do poznámek. Ze začátku jsem to opravdu dělala poctivě ve Wordu spolu s videi a fotkami, ale to prostě nestíhám. Většinou si ale věci pamatuju, protože s holkami minimálně tři čtyři týdny něco řeším.

O které kategorie se v klubu staráš?

O juniorky, dorostenky a mladší žákyně.

Už jsi vychvalovala spolupráci s realizačním týmem na soustředění. Jak probíhá teď?

Je to dobré, jenom jak toho mám hodně, tak to vždy není tak, jak si oni představují. Když se něco řeší, měla bych jim ideálně hned napsat nebo zavolat, ale kvůli ostatním povinnostem někdy odepíšu později. A někdy dochází ke komunikačnímu šumu kvůli tomu, jak si jenom píšeme, protože nemám čas telefonovat. Pořád se učím tomu, jak to v klubu funguje a jak funguje členská sekce. Už se to ale postupně zlepšuje.

Jaké problémy u florbalistek nejčastěji řešíš?

Řeším celou dolní končetinu, nejčastěji kotníky, kolena, kyčle, což je z běhání a rychlých změn směrů. To se objevuje v 99 % případů. Sem tam se stane něco se zápěstím nebo se zády. Zápěstí se týká většinou brankářek, jak pořád drží ruku v takovém tom postavení a chytají míček. Bolest zad zase bývá z toho, že hráčky drží florbalku jen na jednu stranu, čímž dochází k větší rotaci páteře na jednu stranu. Na té jedné straně se svaly zkracují a na druhé se přetěžují.

Dá se tomu nějak předejít nebo alespoň snížit riziko?

Je to náročné. Sledovala jsem zápasy a je to strašně nepředvídatelné, protože do soubojů se chodí ve velké rychlosti a najednou člověk zastaví a pro kloub je náročné se stabilizovat. Dá se snížit riziko zranění, ale nedá se to udělat na sto procent. To by holky musely dělat kompenzační cvičení dennodenně, i když nejsou zraněné, což se jim samozřejmě nechce, když mají školu a tréninky.

Chodí za tebou opravdu holky, když se jim něco stane, nebo si říkají, že „tohle rozchodím, to není potřeba“?

Hodně jsme se o tom bavili s Číčou (Martin Czeczinkar), abych jim psala, ať chodí. V pondělí máme kompenzační cvičení a tak se snažím, aby chodily všechny. Ale protože je po víkendu, kdy se hrají zápasy, tak se mi jednou stalo, že přišly tři holky. Na jednu stranu to chápu, protože to je pro ně volný den, ale potom jim ta cvičení chybí a už to nemáme kde dohnat, protože úterky a čtvrtky nemůžu. A doma si to tak kvalitně nezacvičí. Ale věřím, že si to sedne. Jak v klubu pracuju měsíc, tak je pro holky všechno nové a ne všechny ještě znají pravidlo, že když se něco stane, tak mě mají kontaktovat.

A kdy už by za tebou měly opravdu přijít a ne to protahovat doma?

Co nejdřív, pokud je něco trápí. To by bylo úplně ideální. Ale to se úplně nedá, když v klubu nepracuju na plný úvazek.

Takže jinak jsi s holkami spokojená?

Jo, holky jsou zlaté.

Co všechno musí hráčka splňovat, aby se mohla plnohodnotně vrátit do zápasového rytmu?

Zaprvé určitě musí odeznít bolest. Takže jestli je tam otok, modřina nebo něco, tak potřebujeme to co nejdřív z toho kloubu nebo čehokoliv jiného dostat pryč. Hráčka může absolvovat klidový režim a nejlepší je to kombinovat s nějakou fyzikální terapií. Posíláme je do Fyzio Barborky na různé magnetoterapie, elektroterapie, aby se to co nejdřív odstranilo. Potom musí hráčka projít zacvičením, protože po zranění je to místo oslabené, takže se to musí minimálně vrátit na původní hodnotu, co měla předtím. A následně se musí dostat zpátky do florbalového tréninku. Snažím se, aby samy začaly klusat po rovince a střídaly to se skills tréninky, které nejsou až tak náročné na rychlé změny směru. A poslední týden zkouší herní tréninky s tím, že když se to zhorší, tak se vrátíme o krok zpátky a ještě to docvičíme.

Stává se, že to chtějí holky uspěchat?

Někdy by chtěly, ale snažím se jim vysvětlovat, že to ještě na plnou zátěž není a že musí počkat. Ale chápu, že hráček není milion a trenéři je do zápasů potřebují. Takže když zhodnotím, že tam není riziko dalšího poškození nebo zhoršení stavu a pokud hráčka chce hrát, půjde to vyzkoušet, ale určitě jenom na jeden zápas. Ale jinak se snažím všem vysvětlovat, aby návraty neuspěchali.

Co tě na práci fyzioterapeutky nejvíc naplňuje?

Mám ráda to, že dokážu skrz to, co umím, v rychlosti poradit člověku, aby mu bylo líp. Že mu otevřu dveře v tom, že stačí, když udělá to, co mu řeknu, a bude to lepší. A baví mě taky vzájemná práce s lidmi a hlavně práce ve sportovním prostředí.

Co bys poradila normálnímu člověku, který chce, aby byl co nejdéle zdravý?

Aby se hýbal, aby měl zdravý životní styl, takže i stravu. A aby to měl variabilnější, aby to nebyla jen jedna činnost. A taky aby nic nedělal vrcholově (smích). Protože když se tlačí na výkon, tak se musí jít trošku i přes to zdraví. A když má člověk sport jenom jako hobby, nebo se přihlásí na závody, ale jde tam s tím, že si to jde užít a ne že jde podat výkon, tak to je pro zdraví to nejlepší.