Půlku loňské sezony jsi strávil na hostování v Gullivers. Jaký pro tebe byl přesun ze Superligy do bojů o záchranu v 1. lize?

Když si to zpětně vyhodnotím, tak rozdíl mezi soutěžemi byl hodně znát. Hrát proti Vítkovicím nebo Tatranu a potom proti Orce, a to se vším respektem k nim, je velký rozdíl. Rychlost hráčů, rychlost přihrávek, kvalita zakončení a náročnost soubojů je v Superlize na úplně jiné úrovni. Ale v 1. lize jsem už něco předtím odehrál, takže mi nic problémy nedělalo. Musím říct, že jsem do týmu zapadl dobře.

Po sezoně ses vrátil do Bulldogs. Nabízeli ti Gullivers, abys zůstal?

Jo, nabízeli (smích). S Bóřou (Jiří Bořecký, trenér Gullivers) se znám dlouho, trénoval mě v dorostu a v juniorech, kdy jsem v Gullivers působil. Ten mě lákal, ať zůstanu. Ale měl jsem ambice vytáhnout buldoky zase zpátky nahoru.

V Bulldogs ses stal kapitánem. Jak probíhala volba? Zvolila tě kabina?

V kabině jsme měli interně hlasování spojené s rozhodnutím trenérů. Vím, že většina kluků hlasovala pro mě. Takže rozhodla kabina a trenéři rozhodnutí potom ještě umocnili.

V kariéře jsi už jednou buldoky jako kapitán vedl. Jaký to pro tebe má význam?

Určitě jsem netrval na tom, abych byl kapitánem, ale má to pro mě samozřejmě velký význam. Asi to dává i smysl, jsem v týmu nejstarší a už jsem toho hodně odehrál.

Takže se dá říct, že patříš mezi mentory týmu?

Jo, určitě. Ale troufám si tvrdit, že bych jím byl i v případě, kdybych kapitánskou pásku neměl. Ze svých zkušeností vím, že není jednoduché přijít jako mladý hráč do mužského týmu. Proto se jim snažím pomáhat. To mi snad kluci i potvrdí (smích).

Jací jsou další týmoví lídři nebo mentoři?

Máme takovou skupinku, většinou jsou v ní ti zkušenější. Například Peťa Koláčný nebo Fero Vykopal, potom taky Sváťa (Martin Svatoň), který je herní lídr, a Adam Vágner.

Před sezonou přišlo poměrně hodně posil. Co na ně říkáš s odstupem času?

Myslím, že se všichni dobře začlenili. Kabina je letos na velmi dobré úrovni. Máme tam mladší i starší kluky a všichni mezi sebou máme super vztahy, nikdo s nikým nemá problém. Je to samozřejmě umocněné i tím, že se nám daří vyhrávat.

Co Teppo Salo? Nedávno jsem slyšel, že zvládl kousek rozhovoru v češtině.

Teppo se snaží mluvit česky. Jsou to sice takové ty otřepané fráze, ale snaží se (smích). Líbí se mi, že nemluví jenom anglicky nebo finsky, ale ukazuje, že má chuť se učit a že se mezi námi cítí dobře.

Takže pokyny při zápase přijímá v češtině?

To jo, ale samozřejmě mu to překládáme. A během zápasu, když s něčím přijde, se bavíme anglicky, aby nedošlo k nějakému nedorozumění (smích).

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Ze začátku se vám v 1. lize úplně nedařilo. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Teď už se hra naštěstí ustálila, ale na začátku to bylo způsobené tím, že si všechno sedalo. Učili jsme se nové principy, hledali jsme nové vazby ve formacích. Všechno nejde hned a na výkony si člověk musí počkat. Teď, jak trénujeme, se všechno postupem času zvedá.

Mohlo to být i tím, že se letos od Bulldogs hodně čeká?

Nebudu lhát, že tlak a očekávání tam jsou. Chodí na nás docela hodně lidí, rodiče, vedení. Jak se před sezonou vyhlásily ambice, tak věřím, že někteří kluci si to mohli pustit hodně k tělu a může to pro ně být svazující. Ale potom jsme si sedli a vyříkali si to. Teď už je to takové zajeté a soustředíme se na náš cíl.

Proběhly nějaké teambuildingové akce, když se tolik nedařilo?

Teambuilding jsme měli před začátkem sezony, proběhlo vítání nováčků, ale nic speciálního nebylo. Samozřejmě občas zajdeme někam na jídlo, ale nic řízeného.

Jak se vítají nováčci v Bulldogs (smích)?

To nemůžu úplně prozrazovat (smích). Máme tam nějaké zajeté rituály, děláme to zábavnou formou a myslím, že si to všichni užili.

Momentálně máte v 1. lize pět výher v řadě. Kde si myslíš, že nastal zlom ve srovnání s horším začátkem?

S Otrokovicemi a s Chomutovem jsme odehráli dva velmi dobré zápasy, soupeři proti nám nic moc neměli. Možná jsme si mysleli, že dál to půjde samo, ale v dalším zápase jsme doma prohráli s tehdy posledním Hradcem, kde jsme dostali jedenáct gólů. A po tom zápase jsme si některé věci vyříkali a tam bych řekl, že nastal zlom. Naštěstí to teď držíme a doufám, že i v Olomouci vyhrajeme a zakončíme rok vítězně.

Daří se vám i poháru, kde jste se dostali po osmi letech do čtvrtfinále. Jak jste spokojení?

Jsme rádi, že jsme postoupili do čtvrtfinále. Náš cíl by primárně hrát co nejvíc zápasů proti superligovým týmům. I proto jsme nechtěli podcenit zápas proti HAGA Pardubice, abychom si zahráli s SKV. Osmifinále nám ukázalo, na čem je třeba dále pracovat. Za výhru jsme samozřejmě rádi, ale nebylo to jen o ní.

Ve čtvrtfinále vás čeká Chodov. Jak se na něj připravíte?

Není až tak důležité dívat se na jejich hru. Důležitější bude držet se naší hry a věcí, kterými se chceme prezentovat. Věřím, že to bude další super zápas, který nám směrem k play-off moc pomůže.

Jak využíváte pauzu během MS žen?

Tento týden máme volno, ale předcházel tomu víkend, kdy jsme měli čtyři tréninky. A příští týden začínáme trénovat znovu a připravovat se na Olomouc.

Co trénujete nejvíc?

Komplexně se zabýváme hrou. Řešíme samozřejmě obranu, ale kromě toho i hru do útoku a hru na míčku.

Sleduješ MS žen?

Sleduju. Viděl jsem dva zápasy Češek a potom zápas Švédek se Slovenkami.

Byl jsi i na zápase?

Na hale jsem nebyl, ale pouštím si to v televizi a sleduju i highlighty.

Díky za rozhovor a ať se daří.

Děkuju.