Buldočky jsme ve Vítkovicích vždy braly jako silného soupeře, přiznává Částečková

Poslední zápas jsi do přesunu k Bulldogs odehrála v loňském Superfinále za Vítkovice. Jaký byl půlrok bez florbalu?

Myslím, že mi to prospělo a jsem ráda, že jsem toto rozhodnutí udělala. Pomohlo mi to uspořádat si osobní život a uvědomila jsem si, jak je pro mě florbal důležitý a že mě stále baví.

Určitě existují i daleko další pauzy, ale je něco, co je na návratu na půl roce nejtěžší?

Ze začátku jsem trochu bojovala s technikou, ale žádné další problémy jsem nepociťovala. Pomohlo mi i to, že mě holky dobře přijaly, za což jsem moc ráda.

Díky tomu, že jsi neřešila florbal, ses aspoň rozkoukala na vysoké škole a v Brně, ne?

Jo, určitě, hodně mi pomohlo, že jsem na školu měla více času. Nástup na vysokou to pro mě byl složitější než jakýkoli jiný nástup předtím. A v Brně se mi povedlo už několikrát ztratit, ale teď už se orientuju trošku lépe (smích).

Studuješ tělesnou výchovu a angličtinu. Jak to jde?

Musím říct, že zatím dobře, baví mě to. Už jsem úspěšně ukončila první zkouškové a zvykla si na vysokoškolský systém. Takže doufám, že to půjde stejně dobře i ve spojení s florbalem.

Co z tebe bude? Učitelka?

Zatím to vypadá, že jo. Ale ještě to nemám úplně promyšlené.

Tým Bulldogs, a zvlášť některé holky, znáš ze vzájemných zápasů ještě z Vítkovic. Jak se ti jako soupeř jevil?

Ve Vítkovicích jsme buldočky určitě braly jako silného soupeře. S některými holkami jsem se potkala i dřív na Kempech talentované mládeže, kde jsme se spolu bavily.

Setkáš se znovu s trenéry Tomášem Martiníkem a Patrikem Davidem. Jak se těšíš na toto?

Vždycky jsem s nimi ráda spolupracovala a jejich tréninky mě vždycky bavily, takže se jenom těším (smích).

Jaká máš očekávání od působení v Brně s tím, jak se sezona zatím vyvíjí?

Můj hlavní momentální cíl je, aby mě florbal stále bavil a aby mě naplňoval. Ale co se týče týmových cílů, tak chci jít tak vysoko, jak to bude možné.

Děkuju za rozhovor a ať se to povede.

Děkuju.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Anna Sigmundová: holky jsou dobře vytrénované a hodně se zlepšily

Vítej zpátky doma. Nebo bereš to tady v Bulldogs už jako doma?

Určitě. Mám tady rodinu a přátele. Je to klub, který mě toho hodně naučil.

Když jsi odcházela, zamýšlela jsi, že se do Bulldogs vrátíš?

Věděla jsem, že se vrátím do Brna, protože nemám dostudováno. Ale florbalově jsem úplně netušila, to je vždycky velká otázka.

Když jste s Verčou Machálkovou odcházely, říkala jsi, že věříš, že se vrátíte silnější. Jak to vidíš teď?

Myslím, že určitě silnější jsme. Zlepšily jsme se v ohledu mentálního nastavení a věřím, že se o tom diváci brzy přesvědčí.

Jaká je švýcarská soutěž oproti té české?

Je to hodně odlišné. Nedokážu říct, která je lepší, ale z mého pohledu je švýcarská liga hodně o tom, co se hráčka naučí na tréninku. Oproti nám nejsou moc kreativní. Hrají tam hodně na systémy a šablony, podle kterých se rozehrává a útočí.

Minulou sezonu jsi v týmu nebyla jedinou Češkou. Byly jste tam dohromady čtyři. To musí být pořádná výhoda, ne?

Výhoda to určitě byla. Hrála tam s námi Bachy (Kristýna Bachmaierová) a Hanka Lacková. Moc nám to ulehčily a byla s nimi vždycky sranda. Dalo nám to takovou svobodu a jinačí pohled na florbal. Moc jim za to děkujeme.

Jak jste na tom byly jazykově?

Já jsem používala hlavně angličtinu. Němčinu jsem se učila od základů.

Angličtinu vám povolili, jo? Jednou jsem slyšel rozhovor s Janou Christianovou, které v kabině angličtinu první den zakázali, když hrála ve Švýcarsku (smích).

Jo, u nás se o to taky pokoušeli, ale my bychom bez angličtiny nedokázaly ani dojít do šatny (smích). Dělali si z toho trochu srandu. Pošťuchovali nás, ať používáme němčinu, ptali se, jestli rozumíme a tak dál. Ale vždycky nám pomohli, byli zlatí.

Jak jsi to měla se školou během působení ve Švýcarsku?

Já jsem do Švýcarska odcházela po maturitě, takže jsem tam jenom pracovala a vypomáhala týmu.

A jak to máš teď? Studuješ?

Momentálně budu dělat přijímačky na vysokou školu, takže se učím, brigádničím a soustředím se na florbal.

Kam se hlásíš?

Na nutriční terapii na lékařské fakultě a na fakultu sportovních studií.

V čem bys řekla, že se tým Bulldogs změnil oproti tomu, kdy jsi za něj hrála naposledy?

Řekla bych, že je tam opravdu hodně mladé krve, což je za mě dobře. Holky jsou dobře vytrénované a hodně se zlepšily, což je do budoucna skvělé. Baví mě tady hrát.

Kam s Bulldogs letos míříš, podle toho, jak se zatím sezona vyvíjí?

Samozřejmě se chci podívat do O2 arény (úsměv).

Díky a ať se to povede.

Děkuju.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Chci si zahrát Superfinále, hlásí sebevědomě Machálková

Vítej zpátky v Brně. Věděla jsi od začátku svého působení ve Švýcarsku, že se do Bulldogs budeš chtít vrátit?

Hodně jsem nad touto možností přemýšlela, ale po celou dobu jsem si nechávala otevřená dvířka a postupně zvažovala všechny možnosti.

Jak bys zhodnotila svoji rok a půl dlouhou zkušenost se švýcarskou ligou?

Hodnotím to jedině pozitivně. Jsem za tuto příležitost opravdu neskutečně vděčná a velmi si vážím toho, že jsem si mohla vyzkoušet nejen florbal, ale i život ve Švýcarsku. Byla to pro mě cenná a obohacující zkušenost.

V čem ses jako hráčka zlepšila?

Zlepšila jsem se především po kondiční stránce a zároveň jsem se naučila lépe zachovávat chladnou hlavu během hry.

Jak velká výhoda byla, že jsi v cizí zemi nebyla jedinou Češkou v týmu?

Byla to velká výhoda, protože mi to hodně pomohlo s rychlejším začleněním do týmu. Díky tomu jsem se tam mohla cítit přirozeně a komfortně hned od začátku.

Jak jsi to zvládala se školou? V minulé sezoně jsi byla ještě na gymnáziu.

Měla jsem individuální plán a učitelé mi vždy vycházeli vstříc, takže se mi to zvládalo i líp. než jsem čekala. Nijak to neovlivnilo moji přípravu na maturitu.

Tuto sezonu jsi navíc přešla na vysokou školu, na právnickou fakultu. Bylo to na dálku jednodušší, nebo složitější než na gymnáziu?

Jednodušší to bylo v tom, že jsem nemusela jezdit do školy každý měsíc, ale bylo to složitější skrz domluvu s profesory a shánění materiálu.

Jak se z tvého pohledu změnil tým Bulldogs od té doby, co jsi za něj hrála naposledy?

Kádr se ještě více omladil a zároveň se jeho kvalita výrazně zvedla, což z týmu udělalo ještě silnější a perspektivnější celek než v době, kdy jsem za něj hrála naposledy.

Co bys letos chtěla s týmem dokázat?

Chtěla bych, abychom si letos zahrály Superfinále v O2 aréně.

Díky za rozhovor a ať se to povede.

Děkuju.

ČLÁNEK POKRAČUJE POD FOTKOU

Komentář hlavního trenéra ženského A-týmu Martina Czeczinkara: Po zkušenosti s minulým čtvrtfinále s Tatranem, kdy jsme sezonu dohrávali v opravdu malém počtu hráček, jsme se rozhodli tým rozšířit. Teď si můžeme dovolit lépe reagovat na to, když nám někdo ze sestavy vypadne, a tým bude pořád kvalitní.

Nejsou to žádné nové příchody. Áďa Částečková s námi absolvovala letní soustředění, jezdila s námi na letní turnaje v mládeži a Sigi s Verčou s velkou částí týmu hrály dřív. Áďa bude těžit ze svého přehledu, důrazu v obraně, spolehlivosti, přidá do hry svoji chytrost. Sigi je dlouhodobě důrazná a velice přímočará hráčka, dokáže zrychlit hru, navíc je to hecíř. A Verča má zase skvělou individuální techniku, výbornou střelu, zároveň je výborná i do soubojů.