Vítej v Brně. Jaké jsou tvoje pocity po příchodu?

Já se velmi těším na změnu. Vidím v Bulldogs velký potenciál. Myslím si, že je to tým, který mě může ještě hodně posunout.

Ve Vítkovicích jsi byla celou kariéru. Bylo těžké rozhodnout se odejít?

Určitě to bylo těžké. Brno nebylo jediná možnost, rozhodovala jsem se i mezi dalšími kluby. Nakonec rozhodla škola a to, že Bulldogs pro mě vždy byli sympatičtí a už jsem tady nějaké lidi znala. Sice bylo těžké to říct před ostatními holkami z Vítkovic, ale zvládla jsem to a byla jsem ráda za to, jak to vzaly. Popřály mi hodně štěstí a vůbec to nebraly zle.

V Bulldogs jsi už v minulosti absolvovala letní turnaje. Pomáhá ti to při začleňování?

Během letní přípravy jsem se ještě s holkami neviděla, ale troufám si říct, že právě díky letním turnajům se se třemi čtvrtinami z nich už z minulosti znám. Ta známost prostředí mi hodně pomohla při rozhodování. Vždycky je lepší, když jde člověk někam, kde to zná.

Z Vítkovic znáš i trenéry Tomáše Martiníka a Patrika Davida. To musí být taky fajn, ne?

Jo, určitě. Jednak to, že je znám, a jednak jejich kvalita. Myslím, že kvalitnější trenéři, než mají Bulldogs, momentálně v Česku u žen nejsou.

Říkala jsi, že znáš tři čtvrtiny holek. Které pro tebe budou nové?

Osobně ještě neznám ty starší holky, jako je třeba Míša Žáková.

Do Vítkovic tě pomohl dostat tvůj táta, bývalý vítkovický hokejista. Co říká na přestup do Brna?

Taťkovi se možnost Brna líbila. Zrovna on mi řekl, že mám volnou ruku. I se školou mi řekl, ať si to zařídím, jak chci. Spíš mamka mě chtěla mít co nejblíž. A protože druhá možnost byla Praha, tak pořád nacházela možnosti, které jsou v Brně lepší (smích).

Takže tvoji rodiče se stanou novými fanoušky Bulldogs (smích)?

Ano, už se na to těší (smích).

Budou chodit i na zápasy?

Asi ne tak pravidelně jako ve Vítkovicích, ale říkali, že občas budou jezdit. Taťka je v tomto větší blázen, věřím, že on tam bude často.

Teď už pojďme k uplynulé sezoně. Odehrála jsi dohromady 50 zápasů. Jaká byla?

Pro mě osobně to byla nejhorší sezona, kterou jsem zatím v ženské kategorii odehrála. Jednak byla náročná, zápasů bylo hodně a jednak bylo hodně stříbrných medailí, což já moc dobře nesnáším (smích). Bylo to pro mě složité i skrz formu. Nešlo mi to tolik, jak jsem si představovala. Ale najdou se tam samozřejmě i pěkné zážitky, jako třeba finále MS, finále Champions Cupu proti Thorengruppenu nebo to, jakým způsobem jsme postoupily do superfinále.

Co se v týmu odehrálo po třetím prohraném semifinále s Chodovem, že jste sérii nakonec otočily?

Po zápase k nám přišel do šatny náš trenér a pořádně nás seřval (smích). A já to chápu, bylo to těžké. Já jsem měla tehdy slzy na krajíčku. Člověk si v takovém momentě uvědomí, že už je to téměř ztracené, ale ještě tam malá šance je. A ten křik byl hodně motivační a hodně nás nakopnul. Do každého dalšího zápasu jsme pak šly s tím, že ho musíme vyhrát a postupně se k tomu nějak dostaneme.

Dokážeš s odstupem času říct, proč to Vítkovicím po takovém obratu v superfinále nevyšlo?

Měli jsme o tom dlouhou debatu mezi hráčkami a trenéry a je pro mě pořád těžké to odůvodnit přímo, protože my jsme opravdu byly v euforii. Určitě jsme buldočky nepodcenily, dobře jsme věděly, že dokážou přehrát i silné soupeře. Ale řekla bych, že se během zápasu ukázaly věci, na které bylo Brno lépe připravené.

Překvapilo tě, jak byly buldočky letos silné?

Pro mě to nebylo zas tak velké překvapení. Už po minulé sezoně, kdy hodně potrápily Tatran ve čtvrtfinále, jsem věřila tomu, že pokud je potkají, tak je porazí. Stejně tak jsem jim věřila proti Ostravě.

Kromě florbalu jsi letos měla i dost náročný školní rok. Jak dopadla maturita?

Maturita dopadla nejlépe, jak mohla. Na samé jedničky (smích).

Jak jsi zvládala skloubit maturitu a play-off?

Těžko (smích). Ale sezona skončila na konci dubna a největší problém mi dělalo učení se na ústní zkoušky, které jsem měla až 20. května. Takže tam byla docela dlouhá doba na to, abych se to naučila.

Co budeš v Brně studovat?

Stavební inženýrství na VUT.

Jak se těšíš na studentský život v novém městě?

Pokud na to bude čas, tak se na to těším. Ale vím, kolik času mi vzal florbal na střední škole, takže uvidíme.

Ten tým, který se v Bulldogs rodí, vypadá velmi slibně. Jak na tebe působí?

Už během sezony holky postupně rostly. Myslím si, že velkou roli v tom sehráli trenéři, kteří umí číst hráčky a umí využít jejich potenciál. Teď už to jde všechno jenom výš. Pokud všechno půjde tak, jak to bylo teď, máme šanci na další superfinále a mnoho dalších úspěchů.

Co bys do něj chtěla přinést?

Já bych chtěla říct, že se mi líbí, jak v Bulldogs funguje kolektiv, což jsem poznala i na letních turnajích. Takže bych ráda doplnila tuto pozitivní náladu a to, jak spolu vycházejí. Samozřejmě bych i ráda pomohla bodově, aby byl tým úspěšný.

Čeho si přeješ dosáhnout ve svém prvním roce v Bulldogs?

Hlavně bych se chtěla usadit, sednout si se všemi holkami a být spokojená. Všechno se to odvíjí od zdraví, takže si taky přeju, abych byla zdravá já i všechny ostatní holky. A pak už nezbývá než makat.