Z Liberce do Brna to není úplně obvyklá cesta. Jak k přestupu došlo?

Primárním důvodem je škola. Nechtěl jsem ji mít vázanou na florbal, ale přesně naopak. A už od druháku jsem věděl, že chci jít na vysokou školu do Brna. To mi vyšlo, dostal jsem se na Masarykovu univerzitu. Potom mě kontaktoval Adam Konečný a zeptal se, jestli bych neměl zájem hrát za Bulldogs.

A kam na Masarykovu univerzitu ses dostal?

Hlásil jsem se Fakultu sportovních studií na kondičního trenéra, ale tam byl velký přetlak, takže jsem se nedostal. Přihlášku jsem měl podanou ještě na sportovního trenéra a sportovní management, na obojí jsem se dostal a vybral jsem si sportovního trenéra.

Měl jsi prý i další nabídky. Co tě přesvědčilo k příchodu do Bulldogs?

Jo, byl jsem v kontaktu i s dalším brněnským týmem. Důležité pro mě bylo slíbené herní vytížení. Adam Konečný mi řekl, že zapadám do toho, co chce v týmu budovat. Kromě toho mi buldoci pomohli s bydlením.

Znal jsi někoho v Bulldogs, nebo je to pro tebe velká neznámá?

Z různých reprezentačních kempů znám Domču Nováka a Lukáše Holáska. Pak hodně kluků znám díky tomu, že jsme proti sobě hrávali.

Jak se s týmem sžíváš?

Už jsem absolvoval několik tréninků v posilovně i v hale. Kluci mě přijali moc dobře. Atmosféra v kabině je výborná.

Kdo ti ze začátku nejvíc pomáhá?

Hodně mi pomohl Kony (Adam Konečný), který mi dal úplné základy a profesionálně se mnou jednal. Za to mu moc děkuju. Spoustu času jsme strávili s Macharem (Martin Macharáček) a s Peťou Úlehlou. Ti mě potom i provedli Brnem.

Líbí se ti Brno?

Jo, mě Brno lákalo vždycky, je tak akorát velké. Liberec je moc malý, Praha zase moc velká (smích).

Tvůj bratr Filip už superligu nějakou dobu hraje. Řešil jsi s ním přestup do Bulldogs?

Jo, ale nejen s ním, řešil jsem to i celkově doma. S rodiči to máme nastavené tak, že dokud budeme spokojení, tak nás podpoří. Brácha je taky šťastný, že si zahrajeme proti sobě. To bude sranda (smích).

A pomohl ti Filip se rozhodnout mezi nabídkami?

Řešil jsem s ním hodně nabídnuté podmínky, které jsou pro mě důležité a které tolik ne. V tom mi hodně pomohl, protože už se v elitním florbale pohybuje déle.

Co říkáš na to, že proti sobě budete hrát v superlize?

Já se moc těším. Pamatuju si, když jsme spolu hráli na školních turnajích nebo ještě v juniorech v Liberci. To bylo vždycky super. Ale proti sobě jsme, pokud vím, nikdy nehráli.

Už jste řešili vzájemné souboje?

Ještě ne, ale myslím, že to přijde.

ROZHOVOR POKRAČUJE POD FOTKOU

Dosud jsi hrál jen CE ligu juniorů. Jak jsi připraven na přechod mezi muže?

Uvidíme. Já jsem byl odmala vždycky větší a silnější než moji vrstevníci, proto jsem nikdy neměl problém se přizpůsobit starší kategorii. Ale je pravda, že skok z juniorů do mužů je obrovský. A tím, že to pro mě bude první rok, tak to bude náročné. V Liberci jsem s mužským A-týmem trénoval tři čtyři roky, ale zápasové zkušenosti nemám. Bude to zajímavé (smích).

Máš respekt ze superligy?

Určitě, bez toho by to nešlo. Ale musí to být respekt, který mě nebude ovlivňovat v rozhodování.

Tušíš, na co bude potřeba se adaptovat nejvíc?

Určitě tam bude rychlejší tempo, na které si budu muset zvyknout. Jsou tam samozřejmě kvalitní hráči. Bude něco jiného, když budu hrát proti Benešovi a Havlasovi z Tatranu, než když jsem hrával za juniory. Ale těším se na to.

Na koho se těšíš nejvíc? Kromě bráchy teda…

Těším se na kluky z Liberce, se kterými jsem hrál za juniory a trávil s nimi svoje mládí. A z těch nejsilnějších týmů je těžké vybírat.

Někteří fanoušci tě možná neznají. Popsal bys jim, jaký typ hráče jsi?

Primárně hraju obránce, přestože v minulé juniorské sezoně jsem procestoval skoro všechny pozice. Kvůli tomu, že nám A-tým často bral hráče, jsem hrál i na křídlech a na centru. Rád tvořím akce a zakládám útok dlouhými nahrávkami. Baví mě, když jsem schopen najít nahrávku, kterou by někdo jiný nenašel.

Inspiruje tě v tomto herním stylu někdo?

Ani ne. Ale sledoval jsem Gabeho Kohonena, ten vždycky dává přihrávky naslepo. Ale to je úplně jiná úroveň. Na trénincích to zkouším, ale na jeho úrovni ještě nejsem (smích).

Dřív jsi hrával baseball. Jak jsi vlastně začal s florbalem?

Úplně prvně jsme oba s bráchou začínali s hokejem v Bílých Tygrech. Bráchovi to vydrželo déle, já jsem se zranil a musel jsem najít nějaký méně kontaktní sport. A v té době florbal ještě tolik kontaktní nebyl a byl nejpodobnější hokeji.

A k tomu baseballu ses dostal jak?

V Liberci se každý rok pořádá sportovní veletrh, kde jsem na baseball narazil. Vyzkoušel jsem ho a hodně mi šel a bavil mě. Když jsem byl malý, byl jsem poměrně hyperaktivní a bavilo mě, že můžu mlátit tou pálkou (smích). Takže to bylo super a s kluky z baseballu jsem v kontaktu dodnes.

Pomohl ti baseball v něčem ve florbale?

Určitě mi to pomohlo silově. Ty švihy mi pomohly u střel tahem, dál mi to pomohlo se změnami směru.

Děláš kromě florbalu ještě něco jiného?

Jo, běhám, jezdím na kole, na dovolené s rodiči hráváme beach volejbal nebo chodím do posilovny.

V Bulldogs se rodí hodně mladý tým. Jak na tebe působí?

Tím, jak jsme z většiny mladí, tak si myslím, že se budeme navzájem hodně motivovat, budeme se chtít navzájem předhánět a být lepší než ten druhý. Podle mě se to bude v sezoně hodně hodit a postupem času bychom mohli jít herně, fyzicky i psychicky nahoru.

Jak by podle tebe vypadal ideální začátek tvé superligové kariéry?

První zápas hrajeme s Chodovem, což je těžký soupeř. Já jsem realista, takže pro mě bude ideální, když nebudu dělat chyby, nebudu nervózní a když to odehraju tak, abych byl spokojený a co nejvíc pomohl týmu.