Atmosféru extraligového zápasu vyzkoušela Ema Brucháčková už v sezoně 2019/20, kde se jednou objevila mezi náhradnicemi. Plnohodnotně ale začala hrát až v následujícím ročníku, a hned se zařadila do trojice nejproduktivnějších hráček týmu v základní části. Za nedostižnou Michaelou Žákovou a Yvonou Dostálovou jí s bilancí 5+8 patřilo třetí místo. Týmově se ale nedařilo. Buldočky skončily na posledním místě se dvěma body. A protože se kvůli pandemii covidu-19 nehrálo play-down, zůstaly v extralize i pro další ročník. V něm to o mnoho lepší nebylo. Buldočky získaly jen o bod víc a poslednímu místu se ani tentokrát nevyhnuly. Tentokrát se už ale musely zachraňovat v play-down, kde sehrála Ema Brucháčková zásadní roli. Ve dvanácti zápasech nastřílela čtrnáct gólů a na devět přihrála, což buldočkám pomohlo k setrvání v extralize.

Od sezony 2022/23 se začal psát úplně jiný příběh, buldočky se staly pravidelným účastníkem play-off. Z juniorského týmu doplnily ženský kádr nadějné mladé hráčky, mimo jiné i Emina sestra Anna. Ta se okamžitě stala tahounem týmu a každou sezonu vyhrávala kanadské bodování týmu. Ve společné formaci dokázaly samy rozhodovat zápasy a staly se jedním z nejobávanějších útoků soutěže. Nejpovedenější chvíle kariéry zažila v minulém ročníku, a to jak individuálně, tak týmově. Základní část ukončila s bilancí 14+11 a v play-off nasbírala dalších jedenáct bodů (6+5). Na senzační cestě za titulem byla jednou z opor. Dokázala se prosadit i v O2 areně, kde Vítkovicím vstřelila první gól superfinále. Další branky už ale nepřidá. Ema Brucháčková se rozhodla, že do další sezony už nenastoupí a florbalovou kariéru ukončí.

V buldočích barvách odehrála 144 extraligových utkání, v nichž posbírala celkem 136 kanadských bodů za 75 gólů a 61 asistencí. V historických klubových tabulkách nejvyšší soutěže dosáhla na třetí místo v odehraných zápasech a na čtvrté v produktivitě.

„Sport byl vždycky nedílnou součástí mého života, ale teď nastal čas se životně i profesně posunout, a to už s vrcholovým sportem skloubit nejde. Odcházím ale plná krásných vzpomínek a myslím, že mě sport na této úrovni obrovsky posunul a formoval. K mým nejmilejším vzpomínkám patří mé začátky v FRC Mikulov, stejně tak několik sezon v juniorkách, kde jsem potkala skvělé lidi. Momentem, na který nikdy nezapomenu, bylo skórovat v superfinále a vyhrát. Jsem hrdá, že jsme dokázaly dosáhnout až na úplný vrchol české extraligy. Tím vůbec nejkrásnějším na celé mojí kariéře ale bylo to, že jsem mohla sdílet hřiště se svou sestrou. Z těchto vzpomínek se budu vždycky těšit, ale zároveň je to pro mě na celém odchodu to nejtěžší. Sdílet s ní radost, prohry i výhry a společný čas na hřišti bylo něco, co mi žádný titul nikdy nenahradí. Chci poděkovat všem trenérům, spoluhráčkám a fanouškům. Mladším holkám bych chtěla vzkázat, ať si každý moment na hřišti užívají. Uteče to rychleji, než čekáte,“ vzkazuje starší ze sester Brucháčkových.

Emo, děkujeme za všechno, co jsi pro Bulldogs udělala, a přejeme ti do života jen to nejlepší.