Buldočky - Florbalistky na hokejbalovém mistrovství světa
Jak již jste byli informováni, každé úterý Vám budeme přinášet novinky a informace ze sekce mládeže a abyste se dozvěděli i něco o naší ženské složce klubu, čtvrtky budou patřit právě jí.
Kapitánka ženského A týmu Michaela Sekaninová a momentálně nejproduktivnější hráčka týmu Michaela Žáková se přesně před dvěma týdny zúčastnily s českou hokejbalovou reprezentací světového šampionátu v hokejbale (World ball hockey federation championship 4 on 4) v Bratislavě. O tom, jak se k této příležitosti dostaly, jak si tuto událost užily a jaké byly jejich úspěchy či neúspěchy se dočtete v dnešním rozhovoru.
Ahoj Míšo a Míšo, na úvod nás všechny určitě zajímá, jak se prvoligové hráčky našeho klubu dostanou do týmu reprezentující Českou republiku na Mistrovství světa.
Michaela Žáková: Ahoj florbalový příznivci, nazvala bych to být ve správnou chvíli na správném místě. V létě jsem se zúčastnila několika florbalových turnajů. A tam potkávala hráčku, kterou moje technicky založená hra dost štvala, pokud jsme hrály proti sobě, ale i natolik zaujala, že když při sestavování týmu chyběl člověk, vzpomněla si na mě. No, a protože se ukázalo, že ti lidi chybí dva, tak aby byly kompletní čtyři lajny, obrátila jsem se na Míšu a ta neodmítla.
Michaela Sekaninová: Přesně jak říká Míša, taková nabídka se neodmítá. Jeden trénink se mi o tom zmínila a bylo jasno. Byla jsem moc ráda, že řekla zrovna mně.
Mohly byste nám tento sport více přiblížit a srovnat jej s nám známějším florbalem?
Michaela Žáková: Název turnaje 4 on 4 napovídá, že se hrálo systém 3+1. Pro nás to nejlepší zjištění. Odpadly nám totiž ty největší obavy - a to jak zvládneme ofsajdy a zakázané uvolnění. Jinak samozřejmě velký nezvyk bylo vhazované buly, či dovolené nadzvedávání a mírné osekávání hokejky. Taky nás často zarazilo, pokud se míček odrazil z ochranné sítě, pokračovalo se ve hře
Michaela Sekaninová: Další nezvyk oproti florbalu byla dost velká zima v hale. Výbava se lišila holenními a loketními chrániči, které ovšem za chvíli moc nevnímáte. Největší nezvyk pro nás ovšem byla helma s ochranou mřížkou, na kterou si zvyknout docela trvá a dojde vám to ve chvíli, kdy se chcete na střídačce napít a ono to nejde.
Přibližte nám, jak celý šampionát vůbec probíhal. Jaké byly Vaše týmové úspěchy či neúspěchy, a jak se Vám dařilo po vaší individuální stránce?
Michaela Žáková: Turnaj bohužel nebyl nijak kvalitně obsazen, mnoho týmů nedorazilo, kvůli nedávným útokům v Paříži, jiné týmy nedostaly víza. Mě ovšem nejvíc mrzelo, že z Kanady přijel jen mužský tým. Předváděl něco neskutečného. Škoda, že jsme něco takového neviděli i v ženském podaní. Po týmové stránce se těžko hodnotí, zda-li je to úspěch či neúspěch. Slovenky jsme ani jednou neporazily, i když ve finále jsme jim byly rovnocenným soupeřem. Bohužel na tyčky se nehraje a bez gólů špatně vyhrává.
Co se týče mě, pro mě bylo největším zážitkem, zazpívat si po vítězství českou hymnu. Škoda, že se nám to nepodařilo i ve finále. Zpívat se zlatem na krku by byl splněný sen. Střelecky se mi až nečekaně dařilo. Čtyři góly v zápase s maďarkama znamenaly vyhlášení nejlepším hráčem zápasu. A nakonec i ocenění pro nejlepšího střelce turnaje za sedm gólů, a to i přesto, že jsem díky zranění jeden zápas sledovala jen ze střídačky.
Michaela Sekaninová: Byl to pro nás první turnaj a bohužel i trochu rozčarování z této nemilé situace v Evropě, která se dotkla hlavně ženské části turnaje. I přesto byl neuvěřitelný zážitek poslechnout a zazpívat si českou hymnu. Taky mě těšilo, jak se všem líbila naše souhra s Míšou, a nevěřili nám, že spolu skoro vůbec nehrajeme na zápasech.
Jak dlouho Vám trvalo zkrotit míček dřevěnou čepelí? Staly se Vám nějaké vtipné momenty, třeba při vedení míčku, na které nejste z florbalu zvyklé?
Michaela Žáková: Pamatuji si na svůj první pokus o přihrávku, kdy jsem ani netrefila míček. Ale od té doby to bylo lepší a lepší. Větší problém byl spíš v délce hokejky, než v tom z jakého je materiálu. A taky to že jsme zvyklé střílet převážně tahem, což mi zprvu dělalo velké problémy. Uvědomit si, že některé věci tam prostě nepůjdou. Zkorigovat všechny pohyby, tak abych tahem opravdu vystřelila tam, kam jsem chtěla, se mi povedlo až v posledním zápase a udělalo mi to dost velkou radost. Bylo to v oslabení, ale bohužel jen do tyčky.
Michaela Sekaninová: Driblování s míčkem a nahrávky byly v pohodě. Ovšem klasické otočím se dokola s míčkem na čepeli bylo nemyslitelné a taky pro mě střela, kde jsem zvyklá střílet tahem nebo tahem zpoza zad. Vtipné situace na hřišti se spíše promítnou jen nám, kdy chceme udělat něco, co děláme ve florbale léta, ale tady to nevyjde, protože hokejka i míček se chovají jinak.
Jak na tom momentálně hokejbal z hlediska ženské členské základny v České republice je?
Michaela Žáková: Bohužel o hokejbale jako takovém nic nevím. Každopádně mě mrzí, že díky finanční náročnosti turnaje a kolizi s ligou se některé hráčky, které tento sport jistě ovládají líp, nepřijely.
Michaela Sekaninová: Souhlasím s Míšou, pro nás příležitost díky tomu, ale je to velká škoda.
Máte v hokejbale nějaké ambice do budoucna nebo to byla jen vaše jednorázová zkušenost?
Michaela Žáková: Jela jsem tam s tím, že to bude jen jednorázová záležitost. S tím že poznám nové lidi a hlavně zažiju nové věc, ale florbal pro mě vždycky bude číslo jedna. Bála jsem se totiž, že nebudu moc konkurence schopná. Jak jsem ale zjistila, není to zas tak strašné. Mám v plánu v létě zapracovat na technice a příští rok v Quebecu se utkat i s těma nejlepšíma - s kanaďankama.
Michaela Sekaninová: Byl to skvělý zážitek, poznaly jsme spoustu skvělých lidí ať už z našeho týmu, našeho mužského týmu nebo i z ostatních týmů. Pokud bude příležitost setkat se na nějakém dalším šampionátu, rády ji využijeme.
Gratulujeme ke stříbru a děkujeme za rozhovor.