Superligové příběhy vol. 3: Petr Koláčný

Třetí ze série příběhů, která se točí okolo návratu do Livesport Superligy, je věnován hráči, který má s nejvyšší soutěží bohaté zkušenosti – Petru Koláčnému.
Jakub Hanák | 5.6.2024 | Muži A

Ačkoli to může na první pohled vypadat zvláštně, 24letého Petra Koláčného již musíme řadit mezi ty nejzkušenější hráče týmu. V nejvyšší soutěži totiž odehrál ze současného kádru Bulldogs nejvíce zápasů, a to 131. Ty podělil mezi tři kluby – mateřské Buldoky, otrokovické Panthers a naposledy Mladou Boleslav.
 

BB-vs-Kladno-2-53.jpgPřestože Superligu letos hrál, neslavil postup o nic méně než ostatní. Možná právě naopak. „Oslavy možná někdy byly až přes čáru, ale jsme mladý tým, to k tomu patří. Určitě bych chtěl dát kredit Tomovi Staňkovi alias Staňourovi za prostory klubu Vaca Loca. Ale jak praví staré přísloví… co se stane ve Vace, to tam taky zůstane,“ komentuje oslavy postupu.
 
Koláčný je jeden z mála hráčů, kteří pamatují také sestup ze Superligy v roce 2019, spolu s ním byli tehdy na hráčské soupisce také současný kapitán Jakub Marek, Lukáš Mráz, Michal Pešák a současný trenér Adam Konečný. O to sladší to tak pro „Koláče“ bylo, když pomohl po pěti letech Buldokům zpět. „U sestupu jsem byl, takže to pro mě byla obrovská motivace. Odčinit neúspěch, kterého jsem byl součástí.“
 
Po sestupu Bulldogs do 1. ligy zamířil vítěz MS juniorů do nedalekých Otrokovic, nadále však nastupoval formou střídavých startů také v Brně. Po covidové sezoně 2020/21 následoval přesun do Mladé Boleslavi, se kterou ovládl Livesport Superligu, v play off navíc přispěl k titulu 7 brankami v 11 zápasech. Na otázku, zda se daly pocity a oslavy z vítězství v Superlize srovnat s postupem v domovském městě, se Koláčnému odpovídalo těžce. „Já tyto věci prožívám spíš vnitřně. Hlavní rozdíl je v tom, že když jsem s Bolkou vyhrál titul, tak jsem si odškrtl ze seznamu cílů další položku. V případě postupu do Superligy vidím velký kus práce a motivaci ukázat, že jsme mezi elitu nepostoupili náhodou.“
 
kolac.PNGPo úspěšné sezoně 2021/22 s medailí na krku však přišel tvrdý pád, způsobený vážným zraněním. Koláčný stihl odehrát jen čtyři superligové zápasy a zbytek ročníku promarodil. „No, nebudu lhát. Nejtěžší sezóna v mém životě. Bez přestávky jsem trénoval rok a půl.“ Petr však dělal vše pro to, aby se na florbalové palubovky vrátil co nejdříve, a to v plné síle. „Po operaci kolene, kde mi dělali plastiku vazu a brousili menisky, jsem prvně strávil několik měsíců každodenním cvičením s vlastní vahou. Poté jsem začal zapojovat posilovnu a běh. Po fyzické stránce jsem se cítil nejlépe v životě. To potvrdily i kondiční testy, kde jsem byl na maximu u všech testovaných cviků. Samozřejmě je velmi těžké se vrátit, ale v Boleslavi mi velmi pomohli k tomu, aby můj návrat na hřiště byl co nejsnazší.“
 
Po roční zápasové absenci tak na začátku uplynulé sezony musel v nabitém kádru Mladé Boleslavi bojovat o místo. „Zápasové tempo se mi chytalo hůř, protože jsem nebyl člen základní sestavy a můj čas na hřišti byl příliš krátký na to, abych se mohl zlepšovat. V Brně mám času na hřišti víc než dost. A to mě baví. Samozřejmě ještě cítím, že změny směru nejsou takové jako před zraněním, ale doufám, že to časem zlepším.“
 
V Mladé Boleslavi letos nedostával na hřišti mnoho prostoru, návrat do herní praxe tak byl pro Koláčného o to těžší. No a tak se tu zrodila zajímavá myšlenka… „Cítil jsem, že cesta k návratu do top formy nevede pouze přes trénování, ale zejména přes hraní zápasů na hřišti. Buldoci byli zrovna na vrcholu tabulky, proto jsme se s Adamem Konečným a Ondrou Pavlicou dohodli, že do toho půjdeme už v průběhu letošní sezóny. Přes vynaložení všech sil a možných prostředků se Ondrovi povedlo, i přes platnou smlouvu v Mladé Boleslavi, přestup domluvit. Za což mu jsem a dlouho budu velmi vděčný. Jasně jsme si od prvního dne nastavili cíl. Tím byl postup,“ popisuje Petr svůj přesun do Brna. Ten proběhl nejprve formou měsíčního hostování před Vánoci a po svátcích následoval již trvalý přestup.
 
Tato volba se nakonec Buldokům vyplatila. V 11 zápasech základní části Koláčný zářil, připsal si 18 bodů (12+6) a v play off 1. ligy též sbíral přes bod na zápas – 8+6 ve 13 utkáních. Ty nejdůležitější góly si však schoval do rozhodujícího, čtvrtého barážového střetnutí s Pardubicemi – nejprve zvyšoval na 2:0 a v závěru za stavu 2:1 poslal míček do odkryté klece soupeře. „Musím říct, že jsem se během finále hrozně trápil, 2 týdny jsem jen ležel v posteli s nějakou nemocí. Postel jsem opustil vždy jen kvůli florbalu. Během baráže už jsem se cítil lépe, ale i tak to nebylo ono a vnímal jsem, že ode mě tím chce víc. Ty góly beru jako splacení dluhu klukům, kteří mě celou dobu podporovali.“
 
Koláčný tak vzal na sebe moment, o kterým sní snad každý mladý sportovec. „Pokud to vezmu z dlouhodobého hlediska, tak tohle jsou určitě momenty, proč florbal hraji a proč jsem se taky do Brna vrátil, zažít tohle se spoluhráči v klubu, který mě vychoval… parádní pocit. Plná Vodova, rozhodující gól, úspěch týmu… na to jsem si hrál doma v obýváku. Teda vždy jen do té doby, než jsem něco omylem trefil a vytvořilo to nepřiměřený hluk, to byl pak rozhodčími (rodiči) ukončen předčasně zápas,“ říká se smíchem.
 
„Koláč“ si však uvědomuje, že postupem cesta nekončí, spíše začíná. „Teď už je potřeba zase zapnou a pracovat tak, aby naše působení v Superlize nemělo krátkého trvání. Musím říct, že mladí kluci jak v áčku, tak v mládežnických kategoriích jsou velmi šikovní, i to pro mě byla motivace. Je jasné, že se nám nejspíš dlouhodobě nepovede všechny v klubu udržet, ale určitě budou mít možnost si Superligu zahrát v Brně.“
 
„Vize Buldoků se mi líbí, a proto jsem tu,“ uzavírá čerstvý absolvent navazujícího magisterského studia na vysoké škole.