Štěně v reprezentaci?
Je to tak, o víkendu (od 9. do 11. listopadu) se naše juniorka Pavlína Bačová zúčastnila EFT ve švýcarském Neuchatelu. O tom jaké bylo reprezentovat Česko na mezinárodní akci, vám s Pavlínou přinášíme krátký rozhovor.
Co ti poprvé proběhlo hlavou, když jsi dostala pozvánku na soustředění reprezentace?
Když mi psala kamarádka, že jsem v nominaci, tak jsem jí nevěřila, a myslela jsem, že si dělá srandu. Samozřejmě jsem si to šla sama ověřit, seznam jsem četla několikrát, pak mi došlo, že to sranda není. V tu chvíli jsem byla nesmírně šťastná, vůbec jsem s tím nepočítala. Vždycky jsem si přála hrát za reprezentaci, najednou jsem tu možnost měla. Musela jsem ale zůstat nohama na zemi a soustředit se na to, co v tu chvíli bylo – ligové zápasy, tréninky, regenerace, abych byla připravená, nezranila se a mohla na sraz odjet.
Byla jsi nervózní, když jsi věděla, že budeš nastupovat se státním znakem na hrudi?
Trošku nervózní jsem byla, je to čest oblékat tento dres, ale brzy to ze mě vše opadlo. Naštěstí s nervozitou problémy nemám a těšila jsem se na to, až si ten dres obléknu, a budu moct hrát.
Máš nějaké své rituály před důležitými zápasy?
Každý zápas je pro mě důležitý. Vždy si cestou na zápas poslechnu pár svých oblíbených písniček, podívám se na nějaké fotky s rodinou, když nejdou na zápas, ale pak se soustředím jen na to, abych podala výkon, se kterým budeme já i trenér spokojeni.
Měly jste ve Švýcarsku nějaký společný předzápasový rituál?
Na konci rozběhávání, protažení jsme měli pokřik společně s kondičním trenérem, který nás všechny velice dobře mentálně na zápas připravoval, pak nechyběl společný pokřik v šatně.
Jak probíhá takový den s reprezentací?
Je trochu rozdíl mezi tréninkovým a zápasovým dnem. Den před zápasem byla většinou porada, kdy jsme měli video, trenéři nám ukazovali sestřihy momentů z předešlých zápasů, přesilovky týmů, se kterými jsme měli následující den hrát. Ráno klasicky snídaně, balení, odjezd na zápas, pak už jde jen o pořádnou koncentraci na zápas. Odpoledne a večer jsme měli možnost regenerace. Odpoledne byly nachystané i nějaké programy, večer meeting, v průběhu dne i osobní volno. Tréninkový den probíhá podobně, jen je to trošku „volnější“. Ale celý den, ať už jde o zápas nebo trénink, musíte makat na 100%.
Jaký zápas byl pro tebe nejlepší?
Všechny zápasy jsem si strašně užila, užívala jsem si každý moment, který jsem mohla s týmem strávit. Nedokážu říct, který byl nejlepší, všechny byly pro mě stejně důležité. První zápas na EFT jsme hráli se Švédskem, vůbec jsem nepočítala s tím, že ten den budu hrát, ale nakonec jsem odehrála poslední třetinu, na první střídání nikdy nezapomenu. Další nezapomenutelný moment byl určitě první bod v reprezentaci – asistence v zápasu se Švýcarskem. A porazit Finsko v základní hrací době? Prostě všechny zápasy byly skvělé.
Jak sis užila celé EFT ve švýcarském Neuchatelu?
Moc jsem nevěděla, co od toho mám čekat, ale celé 4 dny ve Švýcarsku byly nad moje očekávání. Podmínky, které reprezentace vytváří, jsou výborné a po všech stránkách jsem byla spokojená – až na jídlo (smích). Zápasy, tréninky, chvíle s holkama… jedním slovem ÚŽASNÉ.
Loni dorostenecká soutěž a 2. liga juniorek. Letos Nejvyšší liga juniorek, pravidelné starty za ženy v 1. lize a pozvánka do reprezentace, a to vše i přes trápení se zraněními, čemu vděčíš za takový skok?
Největší dík patří mé rodině, bez jejich obětavosti, starosti o mě, podpory bych nikdy nebyla tam, kde právě jsem. Nedokážu vyjádřit, co pro mě znamenají. Nejvíce mě těší, když mi posílají fotky, jak sledují zápasy, na zápasy jezdí a snad vidí, že to všechno má nějaký smysl. Samozřejmě podpora přátel, nezáleží jen na florbalu. K tomu, abych podávala stabilní výkony, potřebuji být i psychicky v pohodě, s čímž mi pár báječných přátel, co okolo sebe mám, velice pomáhá. Pak nesmím zapomenout na všechny trenéry, doktory, fyzioterapeuty, kteří se o mě kvalitně starají. Myslím si, že všechno je jen v pokoře, sebedůvěře, píli, vytrvalosti a výsledky se jednou dostaví.
(FV)
