Rozhovor s šéftrenérkou dívčí sekce, Gabrielou Ďurišovou
Bývalá hráčka a kapitánka ženského týmu Bulldogs se po loňské sezóně rozhodla ukončit svoji hráčskou kariéru a vrhla se na dráhu trenérskou. Jaké kategorie dívčích družstev vznikly a jak fungují jsme zeptali v rozhovoru níže
Proč ses dala na trénování holek?
Nejprve jsem začala s trénováním klučičí přípravky a elévů. V té době jsem ještě sama hrála za ženský A-tým, se kterým jsme několik sezón bojovaly v baráži o extraligu. Podmínkou účasti v nejvyšší soutěži je mít několik mládežnických družstev. Jelikož jsem tuto nutnost a naše slabé místo vnímala dost intenzivně a trénování mě začalo bavit, rozhodla jsem se po sezóně 14/15 s aktivní hráčskou kariérou skončit a věnovat se vybudování stabilní mládežnické dívčí základny.
Jaké jsou rozdíly mezi trénováním kluků a holek?
Velké.. Kluci jsou obecně sportovně nadanější, jinak myslí, některé věci dělají automaticky. Většině holek trvá déle než věci pochopí a správně si je zautomatizují. Důležitým aspektem je i to, že holky se prostě babrají ve věcech, nad kterými kluci mávnou rukou nebo si je ,,vyříkají“ po chlapsku a jsou zase kamarádi. Holčičí kolektivy fungují jinak a trenér se tak musí stát i trochu psychologem aby uspěl.
Když jsi začala trénovat, holčičí sekce nefungovala vůbec?
Vzhledem k tomu, že ženy dlouhou dobu hrají 1. ligu, kde už je nějaká mládež podmínkou, dlouhodobě máme družstvo juniorek a v loňské sezóně se k nim přidaly dorostenky. Bohužel dosud ale mládež neměla žádnou organizaci, tréninkovou koncepci, nikdo se jí příliš nevěnoval a existovala tak nějak z povinnosti. Právě to se teď snažím změnit a s pomocí Rosti Kohúta vybudovat podobně fungující celek, jako je tomu u klučičí mládeže.
Jak se ti tento záměr daří? Kolik má dívčí mládež členek?
Myslím, že za půl roku jsme udělali velký kus práce. Kromě juniorek a dorostenek, které se postupně rozrůstají máme i početné družstvo starších žákyň, které hrají ligu mladších žáků. Z nulového počtu mladších holčiček se nám podařilo do klubu přivést zhruba dvacet mladších žákyň a elévek, pro které plánujeme přihlášení soutěže na příští sezónu. Každá kategorie má svého trenéra. V tréninku se řídíme pravidly, která kladou důraz na podporu osobnosti hráče, jeho kreativity, herního myšlení – jednoduše se nesnažíme z hráčů vychovávat své loutky. Musím říct, že na tento styl přístupu k mládeži reagují pozitivně jak hráči, tak trenéři a snad i rodiče. O hráče se snažíme starat komplexně, to znamená zajistit jim co nejlepší servis a zároveň z nich vychovat sportovce tělem i duší. Stále ale máme hodně věcí ke zlepšení.
Dívčí mládež je tedy nastartovaná. O co se budeš snažit v příští sezóně?
Samozřejmě je ještě potřeba doplnit počty hráček a to u všech kategorií, aby naše základna byla co nejširší. Postupně se ale snažíme zaměřovat na šikovné hráčky a na ty, které mají opravdu zájem o sport a chtějí na sobě pracovat. Dlouhodobým cílem je velká základna v nejmladších kategoriích, tedy minižákyně a elévky, tzn. holčičky desetileté a mladší. Z těch si chceme vychovat extraligové hráčky.
Takže při náboru preferujete hráčky, které už mají s florbalem nějakou zkušenost?
Zatím tomu tak není, jak už jsem se zmínila výš je potřeba navýšit počty. U nejmenších dětí bereme všechny, kdo mají zájem, protože je ještě velká šance v dítěti sportovce probudit a vypěstovat v něm lásku ke sportu, případně přímo k florbalu. Navíc v dnešní době, kdy děti často preferují počítače, bychom jim asi neměli zavírat dveře k žádnému sportu.
Co se týče starších kategorií, tam už je samozřejmě s výhodou nabírat hráčky, které už florbal hrají, protože prostoru na základy je málo. Chtěli bychom se zaměřit například na hráčky z jiných měst, které přecházejí do Brna na střední školy nebo hráčky působící jako jednotlivkyně v chlapeckých týmech a nabídnout jim působení u nás.
Co můžete holkám nabídnout navíc oproti jiným klubům?
Tak předně jsme největší klub na Moravě s dlouholetým zastoupením v mužské nejvyšší soutěži. Z věcí, které se týkají přímo hráček bych vyzdvihla hlavně celkový tréninkový přístup, který už jsem nakousla výš. To by ale bylo na dlouhé povídání, je lepší si to vyzkoušet na vlastní kůži. Dál je to určitě důraz na vytvoření základních návyků sportovce, jako je například pitný režim, zdravá životospráva, důkladná kompenzace od protahování po posilování a stabilizaci pohybového aparátu jako prevence zranění, správnost herního vybavení a v neposlední řadě vedení k fair play, zodpovědnosti a slušnému chování. Klub je také schopen hráčům nabídnout specializovanou lékařskou pomoc v případě zranění nebo potíží s pohybovým ústrojím.
Z trochu jiného soudku, ale pro některé možná zajímavého, je to také možnost účasti na různých sportovních akcích ať už v rámci klubu samotného, tak například i v rámci Unie sportovních klubů.