Rozhovor s Annou Bachratou

13.1.2021

Jakáje ve Švýcarsku aktuální situace?
Co se týče počtu nově nakažených, tak i přesto, že tu žije méně obyvatel než v česku tak čísla tak alarmující nejsou, myslím že se to pohybuje aktuálně kolem 4000 pozitivních za den. Nejvyšší čísla tu byla v průběhu listopadu. Před Vánoci vláda uzavřela veškeré volnočasové aktivity od fitness center až po kulturu včetně restaurací do 22 ledna a dnes by měla znovu rozhodnout, zda bude tento stav trvat i po 22. lednu. 
 
Jak tě přijali nové spoluhráčky?
Všechny hráčky včetně realizačního týmu se chovaly od začátku strašně přátelsky, po pár týdnech mi vůbec nepřipadlo, že jsem tu nová. Myslím, že je pro ně důležité, aby hráčka přišla s určitou pokorou a přístupem na trénincích i v zápasech ukázala, že chce bojovat pro tento tým a nepřišla si sem jen tak užívat. Na začátku sezóny jsme měli několik akcí jako například vítání nováčků, které nám novým pomohly lépe zapadnout. 
 
Překvapilo tě něco?
Asi to zmiňované přátelské chování. O Švýcarech se říká, že jsou trochu studení a nechtějí si cizí moc připustit k tělu. Možná jsem měla jenom štěstí na lidi, ale s nikým takovým jsem se tu asi ještě nesetkala.
 
Jak jsi na tom s jazykem – komunikuješ v angličtině nebo němčině?
Spíše používám v týmu angličtinu. Jsou tu dvě Finky, jedna je hráčka a jedna je naše kondiční trenérka, které používají jenom angličtinu, takže tu v tom nejsem sama. Základy němčiny jsem se učila před tím, než jsem sem přijela a chvíli také tady. Jelikož tu ve Švýcarsku nepoužívají normální němčinu, která se používá v Německu nebo v Rakousku, ale mají tu v každém kantonu svoje dialekty, tak i pro některé Švýcary je jednodušší přejít do angličtiny než do němčiny :-D
 
Kolik zápasů jste odehrály a jak je hodnotíš?
Před STOP stavem jsme odehrály pouze 7 zápasů a máme na kontě zatím jenom jednu výhru. Dostaly jsme poměrně velkou lekci od Churu (aktuálně zde hraje Řepková a Jiráková), ale ostatní zápasy nebyly špatné. Podle obrazu, jak vypadaly tréninky si myslím, že jsme měly určitě na víc, nedokázaly jsme proměňovat vyložené šance.
Já jsem odehrála všechny zápasy a prostoru jsem dostávala spoustu, především v obraně. Trenér mě nasazoval i do oslabení a přesilovek. Po Novém roce mi doktoři našli únavové nalomení holení kosti. teď mám naordinovaný minimálně měsíční klidový režim. Po obnovení soutěže se o víkendu hrály dva zápasy - s Zug United a Red Ants Winterthur, oba jsem již musela sledovat z tribuny. 
Byly to poslední zápasy 1. kola. Kvůli Covidu se na konci minulého roku změnil systém soutěží a po tomto 1. kole budou utvořeny 2 skupiny, prvních pět týmů a druhých pět týmů, které odehrají zápasy v těchto skupinách každý s každým, následně bude odehráno play-off a play-down. 
 
Co kromě tréninků a zápasů děláš?
Od října pracuji přes obědy a když nemám tréninky tak i večerní směny v pizzerce. Jinak pokud netrávím hodiny telefonováním s holkama z Buldoček, tak jsme tu toho spoustu procestovali, než nám zavřeli sportoviště tak jsme chodili do posilovny nebo na tenis a přes parné léto, jsme trávili nespočet času jen válením u místních jezer. 
 
V čem spatřuješ největší rozdíl či rozdíly mezi Českem a Švýcarskem?
Nejsem si jistá, zda jsem po tak krátké době lidi pořádně poznala, abych je mohla porovnávat, ale například… Skoro všichni se tu neustále zdraví. Nebydlím a nehraji ve velkém městě jako je Curych, ale úplná vesnice taky nejsme a přesto tu stále slyšíte pozdravy, v obchodě Vám neustále přejí krásné ráno, krásné odpoledne, krásný večer. Asi si dovolím i říct, že jsou tu lidé i teď v Covidové situaci více zodpovědní a není pro ně problém dodržovat nastolená pravidla. Nedovedu si představit, že by je napadlo jít v této době například demonstrovat, ale to už zase tak nesouvisí jen s Covidovou situací, takže zde nechci moc zacházet do detailů.
Obrovský rozdíl vidím v tom jaký mají aktivní životní styl. Jelikož je mi to hodně blízké, nevím zda si tu situaci příliš neidealizuji, ale neuvěřitelný množství lidí tu jezdí na kole a to hlavně děti do školy i na tréninky. Jelikož je tu zvykem, že nemají obědy ve škole, ale vrací se na ně domů, je to pro ně nejrychlejší cesta. Obrovské množství lidí také potkáte na procházkách o víkendech, ať už to jsou lidi jakékoliv generace. Ve velkých městech jako je Curych toto asi tak často neuvidíte, ale i v Česku jsem vyrůstala v menším městě ale totálně zaplněné stojany na kola jako tady byste nenašli ani u jedné naší základní školy.
 
Ve florbale jsem byla překvapená hned z několika věcí… poměrně dobrou fyzickou připraveností hráček. Hrály jsme před sezónou přípravné zápasy proti týmům z nižší soutěže a i hráčky v těchto týmech mi přišly poměrně dobře připravené, ve srovnání s naší první ligou. V čem vidím ale největší rozdíl je v přístupu hráček k tréninkům, ať už k nasazení na trénincích nebo i k celkové tréninkové morálce. Opravdu zřídka kdy se stane, že se někdo omluví z důvodu, že se musí učit do školy nebo něco podobného. A když ano, jsou to výjimky. Většinou je na tréninku 100% hráček a pokud se stane, že je hráčka zraněná, bolí ji něco nebo si potřebuje lehce od florbalu odpočinout, na trénink dorazí, ale dá si individuální trénink s naší kondiční trenérkou. Co mě také překvapilo, že snad všechny hráčky na tréninky dojíždí z okolních měst. Dojezdová vzdálenost se pohybuje od 10 minut autem až po hodinu a hodinu a půl. Další věcí je věkové rozložení kádru, jádro tvoří hráčky od 18 let a nejstarší hráčce je přes 30. Všechny spolu ale výborně vychází a o té hráčce které je 18 byste vůbec neřekli, že jí je 18 a naopak té co je přes 30 byste to vůbec neřekli. A úplně poslední věcí  jsou časy tréninků, v Brně jsem byla zvyklá na pozdější časy tréninků, ale když nám jeden končil o třičtvrtě na deset, tak to bylo extrémně pozdě pro všechny. Tady končíme každý trénink v 10 a nikdo nic nenamítá, většina ráno vstává do práce, ale prostě to tak je, tak to tak berou. Zároveň tu mají o něco delší pracovní dobu, takže holky, které pracují toho mají opravdu hodně. Ale doktorku, která jede 2 - 3 dny v tahu tady nemáme.

Byla jsi přes Vánoce doma?
Pouze na 3 dny, ale byla. 22. jsme se nechali testovat, 23. nám přišla zpráva, že jsme negativní a za hodinu už jsme seděli ve vlaku na cestě do ČR. 24.  kolem 10. nás taťka nabíral na vlakovém nádraží v Brně a večer už jsem seděla s rodinou u stolu a cpala se řízkem. 27. ráno už jsme zase vyráželi zpět SUI.