Postup do extraligy byl nejlepší zážitek, říká loučící se Pavlína Bačová
Po čtyřech letech v černo-oranžových barvách v Brně končí juniorská reprezentantka Pavlína Bačová. Jejím novým týmem bude ostravské FBC. S Pájou jsme si popovídali o mistrovství světa, letní přípravě a zážitcích z působení v našem klubu.
Máš za sebou průlomovou sezonu – v 18 letech jsi byla klíčovou hráčkou Bulldogs. Nyní však míříš za novou výzvou do FBC Ostrava. Těšíš se do nového týmu?
Určitě se těším, mám z toho obavy, bude to pro mě obrovská změna, ať už v osobním životě nebo “florbalově”, ale víc ve mně převládá pocit nadšení. S týmem jsem zatím strávila zhruba 2 měsíce a zatím jsem spokojená.
Odchod do Ostravy znamená mimo jiné také odloučení od rodiny, hlavně sestry Romany. Bude to pro tebe hodně těžké?
Myslím si, že tohle pro mě bude ze všeho nejtěžší. Mám úžasnou rodinu, která mi vytváří super zázemí, což je pro mě strašně důležité. Rodiče jezdili na každý domácí zápas a obětovali velké množství času, který trávili právě na zápasech nebo s námi v Brně, jelikož jsme domů moc nejezdily. Ostrava je dál, takže se budeme vídat méně, ale věřím, že na nějaký zápas určitě dojedou. S Romčou jsem žila 19 let, kdy jsme byly téměř nepřetržitě spolu. Byla něco jako moje druhá máma, dost se o mně starala a pomáhala mi. Kdybych neměla ji, tak je to všechno mnohem složitější. Ale změna je život a věřím, že se s tím všichni nějak popereme 🙂.
V Brně jsi dokončila středoškolské vzdělání na gymnáziu. Jak to budeš mít se školou v Ostravě?
V červnu jsem úspěšně odmaturovala a teď čekám na výsledky přijímacího řízení na vysokou. Zatím jsem přijatá na Ostravskou univerzitu na Sociální činnost, kam bych případně šla, kdyby mi nevyšly obory Ergorerapie a Zdravotnický záchranář, kam se hlásím.
MS juniorek, které mělo být vrcholem právě skončené sezony, bylo nakonec posunuto až na jaro 2021. Co to pro tebe znamená?
Asi jen další rok dřiny, pro mě je to možná dobře. Ještě musím pořádně doléčit koleno a díky této situaci na to mám spoustu času. Na jednu stranu je to těžké, když k něčemu 2 roky směřujeme a nakonec to není podle plánu, ale na druhou stranu máme rok navíc všechno vypilovat. Takže se nad tím snažím moc nepřemýšlet a dělat všechno proto, abych byla co nejlepší a do závěrečné nominace se dostala.
.jpg.aspx?width=300&height=376 "paja-(1).jpg")
Jak probíhá tvoje letní příprava?
Na konci dubna jsem odjela do Ostravy, kde jsem s týmem absolvovala 3-4 tréninky, ale všechno bylo podřízené škole, protože jsem občas musela odjet do Brna nebo domů, a to jsem trénovala individuálně. Momentálně najíždím na “normální” režim, kdy máme 4 tréninky týdně - 3 kondiční a jeden v hale + regeneraci, občas nějaké přípravné zápasy. Je to hodně pestré, takže jsem spokojená.
Lákalo by tě do budoucna vyzkoušet zahraniční angažmá?
Určitě ano, ale myslím si, že teď je to ještě brzy, potřebuji se vyhrát, posbírat nějaké zkušenosti, a pak bych si chtěla zahrát třeba ve Švédsku. Každopádně tomu zatím nechávám volný průběh a soustředíme se na to, co je teď a tady. 🙂
Z čtyřletého působení v Bulldogs máš určitě mnoho zážitků – například loňský postup do extraligy. Na které okamžiky vzpomínáš nejvíce?
Těch zážitku bylo mnoho, nejraději vzpomínám na postup do extraligy. O extraligu se v Brně bojovalo dlouho a já byla první rok juniorka, dostávala jsem v play-off hodně prostoru, což mi strašně pomohlo a ty emoce? Neuvěřitelné, na tohle nikdy nezapomenu. Dále bych ráda vyzdvihla 2. místo v juniorkách. Měly jsme silný a úžasný tým a myslím, že v té sezóně nikdo nečekal, že bychom na MČR vůbec odjely, takže to byl pro nás velký úspěch. Těch okamžiků je mnoho a všechny jsou pro mě nějakým způsobem důležité.
Co bys vzkázala svým bývalým spoluhráčkám v Bulldogs?
Všem strašně moc děkuji a přeji jim mnoho štěstí v sezóně, protože si myslím, že tento tým do extraligy patří, a moc se těším, až se opět potkáme.
Existuje šance, že tě někdy znovu uvidíme v Brně?
Řídím se heslem – nikdy neříkej nikdy 🙂.
Pájo, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!