Psycholožka odpovídá na Vaše dotazy.
Video s odpověďmi najdete
ZDE.
Pokud z jakéhokoliv důvodu nechcete, nebo nemůžete video zhlédnout, níže najdete odpovědi v textové verzi.
VAŠE OTÁZKY:
Jak motivovat děti, aby se aktivněji zapojovaly do práce sám na sobě "cvičení doma"?
Jak zvládnout dlouhou dobu v bytě 2+kk s rodiči a vzájemně se "nepozabíjet"?
Jak zvládat vztah na dálku, když mě rodiče nepustí za přítelkyní/přítelem ven?
Děti jsou na mobilu velmi často a dlouho - v této chvíli ještě více - co s tím?
Jak motivovat děti, aby se aktivněji zapojovaly do práce sám na sobě „cvičení doma“?
Situace v období koronavirové pandemie, s tím spojeného nouzového stavu a sociální izolace, je pro nás všechny (dospělé i děti) náročná a zátěžová. Po veliké aktivitě mnoha lidí v počátku pandemie (šití roušek, dobrovolnická pomoc potřebným atd.) a následné sociální izolaci (u sportovců trénink doma díky sociální sítím, což bylo zajímavé a pro mnohé zpestřující novinkou) se po více jak měsíci a u někoho už i dříve, může objevit období letargie, otupělosti. Člověk začne být apatický, což se projevuje lhostejností a pasivitou nejen u dospělých, ale i u dětí. Zájem pro dřívější vášeň (v tomto případě floorbal nebo jiné koníčky či sporty) začne klesat. Pravděpodobně se může stát, že lidé začnou být neteční vůči jakýmkoliv vjemům, zájem o cokoliv bude upadat - „postoj je mi vše jedno“.
Pokud něco takového zažíváte je třeba si uvědomit, že to jsou normální reakce na neobvyklou situaci. V této chvíli je těžké někoho motivovat, toto období je ještě na hraně, ale pokud bude trvat další týdny, motivace i sebekontrola se budou snižovat.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, netrvala bych teď striktně na domácím floorbalovém cvičení. Je potřeba si uvědomit, že dítě si oblíbilo floorbal nejen kvůli samotné hře, ale také kvůli tomu, že je tento sport týmový. Takže dlouhodobě trénovat sám doma, zřejmě většinu dětí postupně přestane bavit. Jiné to bude, až se situace začne uvolňovat a budou moct jít alespoň na venkovní hřiště zahrát si společně s kamarády kolektivní sport, ale i tak s rouškou se opravdu nesnadno sportuje.
V této chvíli doporučuji nenutit děti do každodenního cvičení a tréninku. Pokud dítě momentálně odmítá se sportovně připravovat doma a rodič ho do toho bude „tlačit“, bude to mít pravděpodobně za následek vyvolání podrážděnosti, hněvu, agresivitu nevyjímaje a může to mít negativní dopad na atmosféru v rodině, což je v této situaci nejméně žádoucí. Všichni se musíme snažit toto období překlenout v co největším klidu, protože přítomnost stresových faktorů oslabuje imunitu.
Samozřejmě fyzický pohyb je důležitý a přispívá k naší psychické pohodě. Pohybová aktivita ve k poklesu psychického napětí a zlepšení nálady. Vhodné je dětem se snažit vysvětlit tento fakt a podpořit je v tom, aby v této době měly jakýkoliv pohyb např. v podobě dlouhé procházky se psem, jízda na kole a mnoho dalšího. Pokud je pohybová aktivita středně intenzivní, pomáhá redukovat také úzkostné stavy, za předpokladu pravidelnosti. Důležitým úkolem rodiče je být pro dítě vzorem. Pokud rodič bude sedět celý den u televize a sám nebude vyvíjet žádný pohyb, ten správný vzor to není. Spíš bych doporučila rodičům v případě, že dítě odmítá momentálně trénovat floorbalovou techniku nebo nějaké kompenzační či silové cviky, aby se mu vytvořili zajímavější podmínky např. formou hry na procházce (přesnost se dá trénovat např. v lese trefováním se šiškou do stromu nebo vyznačeného kruhu z kamenů, dále běh mezi stromy a spousta aktivit, co nabízí příroda). Doma nebo i venku je možné zkoušet např. žonglování se dvěma či třemi míčky, což je dobré na koncentraci pozornosti.
Co se floorbalu týká napadá mě podpořit dítě v on-line spojení s kamarády či spoluhráči z klubu např. přes Whatsap. Díky wi-fi hovoru s obrazem si děti můžou vzájemně vyzkoušet různé tipy a triky, kdy jeden druhého inspirují a případně motivují. Přispěje to také alespoň k nějakému sociálnímu kontaktu, který teď všem chybí. Uvidí jeden druhého a budou sdílet nejen svůj um a originální nápady, ale třeba také ventilovat emoce, které momentálně v souvislosti s pandemií zažívají. Je potřeba si také uvědomit, že děti patří do kategorie psychicky nejzranitelnějších.
Jak zvládnout dlouhou dobu v bytě 2+kk s rodiči a vzájmně se „nepozabíjet“?
Pokud někdo žije v rodinném domě se zahradou, má možná o něco větší výhodu, ale tohle vnímání může být dle mého názoru jen zdánlivé. V domě je pravděpodobně větší prostor než v bytě, místnosti jsou vzdušnější a existují větší možnosti „rozptýlit“ se po prostoru a mít soukromí, pokud chci být sám/a. U bytu je to o něco komplikovanější, často je prostor malý a závisí také na tom, kolik lidí v něm žije, zda tam můžu mít soukromí, pokud potřebuji nebo je to nereálné.
V izolaci jsme se však ocitli všichni a úzká rodina je spolu non-stop v obou případech, na což nejsou rodinní členové zvyklí nebo už si odvykli. I v domě si tedy lidé můžou začít „lézt na nervy“ po krátkém čase. Je to také o ohleduplnosti jednotlivých členů rodiny a respektu k druhému. Je to o přijetí a toleranci negativních emocí u sebe i druhých, které teď vyplouvají na povrch vzhledem k zátěžové situaci. Každý z nás má teď nárok na to necítit se dobře a nemít každý den dobrou náladu, a to je potřeba si uvědomit a respektovat u sebe i u druhých.
Zvládnutí „rodinné situace“ v „domácím vězení“ se také vyvíjí od toho, jaké vztahy v ní jsou dlouhodobě vybudované, jaká je celková rodinná atmosféra. Tam, kde vztahy v rodině nebyly funkční už před pandemií, je tato situace může ještě zhoršit. Tam, kde to naopak i dříve fungovalo, mělo by fungovat dál a je jedno jestli je člověk v bytě nebo domě.
A co prakticky dělat, abyste se „nezbláznili“? Inspirujte se těmito důležitými kroky:
1) Udělejte si strukturu dne: pevný plán přispěje ke zklidnění nejen dětí za předpokladu, že se bude dodržovat. Pokud není dodržen, „rozplizne“ se den v nicnedělání, což je ubíjející, unavující a má negativní dopad na psychiku člověka. Struktura dne by měla být jednoduchá.
„Pevné body dodají jistotu, která se teď z našich životů na neurčitou dobu vytratila“.
2) Zařaďte jednoduchost, avšak rozmanitost: do časového plánu zařaďte co nejjednodušší aktivity, avšak rozmanité. „Od každého něco“, i na malém prostoru se to dá.
Například budíček, cvičení, školní povinnosti, homeoffice, oběd, odpočinek, četba, domácí práce, zábava (kreativní činnost, hra, elektronika), telefonát s babičkou či kamarádem. Důležitá je pravidelnost každodenních aktivit a také pravidelný a dostatečný spánek i strava.
3) Rozdělte si domácí území: každý z členů rodiny pak bude vědět, kde má místo na práci, na hraní, odpočinek.
Tip: Pokud potřebujete pracovat na počítači a ostatní členové také a máte k dispozici jen jeden, vhodné je si rozdělit časové termíny, kdy, kdo a jak dlouho bude na PC pracovat. Budete tak předcházet zbytečným hádkám. To stejné platí také např. v domácnostech, kde jsou více jak dvě děti a hrají na X-boxu či Playstationu, často kvůli nespecifikování pravidel dochází ke zbytečnému „handrkování“ a tahanicím, což si teď nemůžeme v době karantény a izolace dovolit.
4) Pečujte o sebe: relaxace, zaměřenost na dech, chvilka pro sebe,
Tip pro rodiče: prostřídat se u dětí. „Zkrátka aby se člověk mohl znovu nadechnout.“
5) Nedělejte závažná životní rozhodnutí, velké změny: O takovýchto věcech je dobré uvažovat a řešit je až se toto emočně vypjaté období překlene, kdy emoce ustoupí do pozadí a racionalita jimi nebude svázaná, jednoduše řečeno až budeme mít chladnou hlavu.
6) Dovolte si mít negativní pocity: v této situaci je normální, že člověk něco takového prožívá, je rozladěný, podrážděný, naštvaný, plný hněvu, úzkosti, strachu, agresivní. Přiznejte si své emoce, přijměte je a namísto potlačování se naučte s nimi pracovat. Respektujte negativní emoce i u druhých, počítejte s nimi, že se objeví.
„Jsou to normální reakce na nenormální situaci“.
Nouzový stav může mít v rodinách tmelící efekt, v případě, že to v nich v jádru funguje. V době sociální izolace zmizí další sociální kontakty a lidé si začnou uvědomovat důležitost svých blízkých, podstatu rodiny. Ale v těch rodinách, kde už dříve nebylo něco v pořádku, mohou začít vyplouvat díky „ponorce“ na povrch nesrovnalosti a nefunkčnost. Problémy, které byly už dříve, lidé si je nechtěli připustit nebo nebyly tak vidět, se mohou vynořit a přispět tak ke krizi, kterou odhalí současná zátěžová situace.
Jak zvládat vztah na dálku, když mě nepustí rodiče za přítelkyní ven?
V této době je to obzvláště těžké, protože člověku byla omezena osobní svoboda někým druhým. Nevybrali jsme si to dobrovolně, nerozhodli jsme se pro odloučení sami. Není to tedy situace klasického odloučení, pro které jsme se rozhodli vědomě nebo se na něm domluvili s partnerem či partnerkou.
Tip pro adolescenty:
Nemá cenu hledat viníka. Rodiče se snaží respektovat nařízení vlády v situaci, která není zcela bezpečná. Je potřeba si uvědomit, že Ti nechtějí škodit, ale dělají to pro Tvé zdraví a snaží se Tě chránit.
Doporučuji s Tvým „klukem či holkou“ udržovat každodenní kontakt přes komunikační aplikace. Před klasickým telefonním hovorem bych upřednostnila hovor s obrazem přes Skype, Whatsapp atd., kdy jeden druhého můžete vidět.
Při povídání si můžete plánovat aktivity, které společně podniknete, až se situace zlepší, zatím však bez konkrétních termínů. Stanovte si spíše krátkodobé a menší cíle, abyste se měli na co těšit. Konkrétní termín si naopak domluvte pro čas, kdy si budete volat, bude to váš pevný bod.
Při hovoru se můžete vypovídat a sdílet s tím druhým nejen své pocity ze situace, ale taky zvolit jiné téma nebo se třeba inspirovat v tom, co ten druhý dělá, jakou činnost doma provádí a nechat se jím i motivovat. Můžete se vzájemně podporovat a zasmát se spolu, a to není málo.
Dobré je vyzkoušet si třeba „nové“ věci, které by Tě v době digitální nenapadli, např. napsat klasický dopis svému partnerovi či partnerce, do kterého například můžeš napsat, čeho si na něm či ní ceníš, co se Ti líbí. Zkusil/a jsi to vůbec někdy? V dnešní době je to vzácnost a Tvá holka nebo kluk by se mohli těšit z toho, že do schránky přijde dopis od Tebe a navíc to bude příjemné pozitivní čtení.
Nejsi v tom sám/a, podobnou situaci teď musí absolvovat více párů, kteří spolu chodí. Rodiče za tuto situaci nemohou. Je normální, že cítíš negativní emoce např. vztek, zlost a jsi podrážděný/á. Nauč se s nimi pracovat, byly tu vždy a vždy budou. Je dobré je umět rozpoznat, přijmout a zaměřit se na to jak s nimi naložíš. Jsou součástí našich životů. Pokud to neumíš, jde to trénovat stejně jako floorbal. Pomůžu Ti, až se budeme moct sejít osobně, když si o pomoc řekneš a budeš sám/a chtít.
Tip pro rodiče:
Adolescenti mohou být z této situace nevrlí, depresivní, podráždění, agresivní. Ze strany rodičů je potřeba vyjádřit autentické pochopení a porozumění prožitků dítěte. Nechte syna či dceru ať vyjádří pocity, podpořte ho/ji v jejich sdílení s Vámi. Povídejte si společně o tom, co uvnitř Vaše dítě prožívá a také co Vy zažíváte ve svém nitru. Buďte mu nablízku a oporou. Rozčilování se, hádky a direktivní přístup stejně jako věty typu : „Za svou holkou teď prostě nepůjdeš, protože jsem to řekla!“, nejsou v této chvíli vhodné, mohlo by dojít k odcizení se a narušení důvěry včetně rodinné atmosféry.
Děti jsou na mobilu velmi často a dlouho - v této situaci ještě více – co s tím?
V komentáři začnu poněkud obšírněji. Ať už je momentálně pandemie nebo pokud tento dotaz vztáhneme i na běžnou situaci a dospělou populaci, především je třeba si uvědomit, že žijeme v 21.století a v digitalizovaném světě i společnosti. Všichni jsme tedy více či méně ovlivňováni moderními technologiemi (telefony, PC, notebooky, tablety, wi-fi, sociální sítě, aplikace apod.) a v jistém slova smyslu také na nich závislí. V dnešní době je už skoro nemyslitelné nebýt v tomto směru gramotný. Naše společnost to vyžaduje, bez této dovednosti už snad ani dnes nenajdeme práci. A v situaci, jaká nastala momentálně v souvislosti s uzavřením škol se např. PC gramotnost předpokládá a spousta vyučujících se rozhodla pro on-line výuku.
Ano, je potřeba posouvat se vpřed, vyvíjet se a přijímat pokroky století, ale v tomto případě, obzvláště u dětí s velkou obezřetností. Na jednu stranu může být tento svět pro děti přínosným (podporuje se rozvoj v této oblasti už na 1.stupni ZŠ , některé vzdělávací technologie audioknihy, elektronické knihy mohou výrazně přispět ke zlepšení čtení). Digitální technologie a svět mohou tedy nabízet kvalitu, ale jde o to tuto kvalitu také nabízet dětem a nenechat je pouze brouzdat někde v prostoru. Virtuální svět sociálních sítí, aplikací, agresivních a návykových her může být pro děti velice nebezpečný. Kyberšikana či sebepoškozování by mohly být dalšími přínosnými tématy, která jsou však velice obsáhlá a nebudu se zde o nich rozepisovat.
Co dělat, aby se to nezvrtlo a rodiče předešli rizikům a závislosti na elektronice, nejen v době koronavirové?
Důležité:
1) Digitální svět u dětí musí mít jasná pravidla. Děti dělají to, co jim rodič dovolí a jak jim pravidla nastaví. Pokud nejsou nastaveny pevné hranice, dítě zkouší, kam až může zajít. Bohužel už v mladém věku je čím dál více závislostí na elektronice a čím dál více dětí se ocitá s tímto problémem u psychologa či psychoterapeuta.
2) Dětem je zapotřebí omezovat přístup k elektronice (mobil, tablet, jiné podobné přístroje). Nutné je nastavení pravidel! Rodič musí počítat s tím, že bude za špatného, „fakt hrozného“ a „zlého“, ale nesmí povolit, nutný je důsledný přístup. Když dojde k porušení pravidel, měly by být děti už na začátku domluvy seznámeni s tím, co se bude dít.
3) Kontrola. Děti mají právo, stejně jako dospělí, na soukromí. Jenže v poslední době je virtuální svět velmi nebezpečný, že zastávám názor možnosti kontroly a narušení soukromí do jisté míry. Pokud s tím rodič dítě seznámí dopředu, že čas od času nahlédne do jeho mobilu či tabletu, přijde mi to o.k.. Koneckonců rodič nese plnou odpovědnost za své dítě. Děti by měly vědět, proč tomu tak je a také by měly znát rizika.
4) Rodiče jako vzor. Pokud je rodič neustále u počítače či s telefonem v ruce, má ho i např. u večeře, při procházce nebo po celou dobu dovolené pracuje na tabletu někomu volá, není to vhodný model. Děti se se svými rodiči identifikují a tak s dá předpokládat, jak se dál bude situace vyvíjet i u potomka. Dítě potřebuje od rodiče v daný moment plnou pozornost, schopnost projevit opravdový zájem. Velice důležité je dětem dovolit zažívat a poskytnout jim i jiné věci, situace nežli jen ty, co nabízí digitální svět. Nabídnout jim to, co jsme ještě my sami zažili v dětství.
5) Nedopustit, aby si dítě udělalo z telefonu či tabletu „kamaráda“. Často také rodiče, aby měli klid, „odkládají“ děti k tabletu už v útlém věku. Ano, výchova je náročná a snad většina z nás to někdy udělala. Ale pokud je to časté a opakované, z psychologického hlediska to není vhodná cesta. Dojde k návyku a pak, když rodiče chtějí dítě začít najednou omezovat se diví, že dítě dělá scény a brečí, je vzteklé. Tak mu ho raději vrátí, aby to nemuseli poslouchat. A tudy cesta nevede. Nutná je důslednost i za cenu, že budete muset absolvovat hysterické scény.
Z našich životů se již delší čas vytrácí osobní komunikace a kde jinde k ní položit základy než v samém počátku, v rodině. Lidé spolu neumí jen tak být, užívat si přítomného okamžiku a naplnit ho společnou hrou, prací nebo povídáním namísto technologií. Nemůžu to samozřejmě zevšeobecňovat, ale bohužel realita není zrovna přívětivá. K dětem patří opravdové zážitky, prožitky z reality a nejen z virtuálního světa. Klesá také hravost, děti se často nudí. Když jim mobil vezmete neví najednou, co dělat. Pro zdravý vývoj osobnosti ve všech jejich směrech je potřeba vyváženosti v činnostech. Pokud bude převládat digitální svět, dítě bude ochuzeno o krásu běžného života a zdravé rozvíjení mezilidských vztahů. Velký a dopad to bude mít i na jeho verbální projev a vyjadřování. U mnoha dnes 20ti letých z vlastní praxe můžu potvrdit, že úroveň a schopnost komunikace je opravdu na podprůměrné úrovni.
Doporučení: V období sociální izolace v současné chvíli (v situaci nouzového stavu a pandemie) myslím, že je vhodné u dětí používání mobilů, PC nebo další elektroniky, třeba i ve větší míře než je běžné. Avšak za předpokladu, že bude dodrženo vše to, co je výše uvedené!! Pevné hranice a pravidla v případě porušení sankce.
Je potřeba si uvědomit, že v této chvíli je to jediné spojení s vnějším světem, které mají a můžou prostřednictvím toho komunikovat s kamarády nebo se vzájemně inspirovat a s vrstevníky si sdílet pocity. Děti patří do skupiny psychicky nejzranitelnější.