Nebál bych se mít vysoké cíle, říká nový trenér Martiník

Bulldogs získali velkou trenérskou posilu do ženské složky – na post hlavního trenéra juniorek a asistenta u žen klub angažoval reprezentačního kouče Tomáše Martiníka (psali jsme zde). Co Tomáše do Brna přivádí, jaké má ambice nebo co jsou jeho největší trenérské zážitky?
Jakub Hanák | 10.7.2024 | Rozhovor

Tomáši, vítej v Brně! Co tě do Bulldogs přivádí a jak se těšíš na spolupráci s Martinem Czeczinkarem a dalšími trenéry v našem klubu?
Díky za přivítání! Do Bulldogs mě přivádí příležitost podílet se na progresu ambiciózního klubu, a to ať už na úrovni ženského týmu, tak i u těch mládežnických. Těším se na změnu prostředí i stylu práce, láká mě výzva útočit „zespodu" na medailové příčky a třeba i výš. Na spolupráci s Martinem Czeczinkarem se těším a zároveň jsem na ni zvědavý. Číča mě oslovil, nabídnul mi spolupráci s tím, že o ni hodně stojí a zároveň věří, že se budeme vzájemně ideálně doplňovat a inspirovat. Známe se z mládežnických kempů talentované mládeže, kde jsme se o lecčem kolem ženského florbalu bavili, takže i já věřím, že najdeme rychle společnou řeč i v Bulldogs. S ostatními trenéry se zase tak moc osobně neznám, takže o to víc se těším na příležitost je poznat.
 
Popiš nám roli, kterou budeš v Brně zastávat.
Dohodli jsme se s Číčou, potažmo s klubem, že budu fungovat jako jeho asistent/spolutrenér u ženského áčka. Zároveň bych měl vést jako hlavní trenér juniorky a podle možností asi pomáhat i směrem k dorostenkám a podobně. Hlavně u ženského týmu si budeme své konkrétnější role ještě postupně ujasňovat, určitě se pokusíme najít takovou formu spolupráce, aby to bylo co nejefektivnější směrem k fungování týmu a naplnění jeho ambiciózních cílů.
 
BB-micro-kemp-01-2.jpgS A týmem žen jsi již absolvoval víkendové mikrosoustředění. Jaký máš z týmu pocit?
Ano, absolvoval a jsem za to velmi rád, protože jsem toho mohl za ty dva dny hodně nakoukat. On ten můj přesun k Bulldogs byl hodně rychlý, takže jsem potřeboval co nejrychleji navnímat hromadu nových věcí a toto mikrosoustředění bylo ideální příležitostí. První den jsem spíš jen sledoval, druhý den už jsem se zapojoval aktivněji. Z týmu jsem měl dobrý pocit, hráčky se jednak snažily plnit zadání a cíle soustředění, ale zároveň i vstřebávaly novou skutečnost mé přítomnosti v týmu. K tomu se řešilo i pár dalších „startovacích" procesů, nicméně mělo to stoupající tendenci a já měl celkově ze soustředění dobrý pocit.
 
S jakými ambicemi a cíli máš v plánu vstoupit do sezony s týmem juniorek, které přebíráš jako hlavní trenér?
Jsem v klubu zatím hodně krátce na to, abych už měl jasné konkrétní ambice jednotlivých týmů. Ale co se týče juniorské kategorie, tak i vzhledem ke slušné minulé sezóně juniorek a hodně povedené sezóně dorostenek, které sahaly po titulu na MČR dorostenek (které jsem mimochodem sledoval na vlastní oči), bych se nebál mít letos hodně vysoké cíle. A nejen asi já, i klub do mladých hráček určitě vkládá velké naděje. Šikovných a pracovitých hráček je v klubu dost. Teď pojedeme s juniorkami na Prague Games, takže uvidíme, jak se naše spolupráce bude rozjíždět a jak se budeme na hřišti prezentovat.
 
Jsi jedním z nejzkušenějších florbalových trenérů, a to nejen v republice. Za svou trenérskou kariéru jsi toho jistě zažil hodně, ale co bys označil za své největší úspěchy?
Mám toho za sebou opravdu hodně, zažil jsem leccos, úspěchy, zklamání, a to ať jako hráč nebo trenér. Nicméně, pevně věřím, že nějaký ten prostor pro další úspěch jsem si ještě nechal a využiji ho tady v Brně. Říci, čeho si za svou trenérskou kariéru cením nejvíce asi úplně nedokážu. Trošku se mi tady mísí ty největší úspěchy s těmi nejsilnějšími zážitky, takže těžko říct. Ale jedním z nich je asi ženský titul v roce 2014 z O2 arény, druhý vítkovický po dlouhých 14 letech a zároveň můj první, přerušení dominance Herbadentu. Dlouhou dobu jsem snil porazit Švédky, ať už na klubové nebo později na reprezentační úrovni, a to že se nám to nakonec podařilo rovnou na juniorském MS a ještě k tomu ve Švédsku, tak to byl super zážitek. No a zahrát si finále MS, a je jedno jakého, to se taky jen tak nepodaří.
 
ezgif-7-c7202e9a0c.jpgPřicházíš z Vítkovic, kde jsi se věnoval nejen juniorkám, ale také mužskému A týmu. Jaké to je, skloubit dvě takto odlišné kategorie?
Skloubit to asi jde, tedy alespoň částečně, ale práce u mužů byla samozřejmě prioritou. Velkou část práce u juniorek dělali mí trenérští kolegové, já tomu dával především směr a zkušenosti. Logicky jsem se nemohl účastnit všech tréninků a zápasů, ale zájmem mým i klubu bylo, abych u juniorek působil a podílel se na jejich fungování a rozvoji. Mě tato dvojrole nevadila, ba naopak, tím že mám dlouhodobě k ženskému a dívčímu florbalu těsný vztah, tak to bylo vždycky takové ideální osvěžení.
 
U juniorské reprezentace začínáš pátý cyklus, s novým týmem máš za sebou první kemp. Ve výběru vyčnívalo velké množství Buldoček, je to známka toho, že Bulldogs umí pracovat s mládeží?
Ano, reprezentace juniorek odstartovala nový cyklus a jsem moc rád, že u ní můžu nadále pokračovat. Tento první kemp byl především takový startovací, pozvali jsme si na něj široký kádr hráček, převážně těch, které byly součástí týmů WU17, chtěli jsme jich vidět co nejvíce v akci a navzájem se poznat. Ve výběru bylo skutečně poměrně hodně hráček z Bulldogs, což samozřejmě ukazuje zdejší kvalitní práci s mládeží. Nicméně uvidíme, kolik z nich se dokáže postupně prosazovat i do užších výběrů, které budou následovat. Teď už to bude především o jejich velké dřině a chuti na sobě pracovat po všech směrech. A to nejen směrem k reprezentaci, ale především směrem k Bulldogs. Potenciál mají mladé hráčky velký, my se pokusíme ho tady nadále společně co nejlépe rozvíjet.
 
Co tě motivuje nadále pracovat s reprezentací juniorek? Je to vidina toho, že se ti konečně podaří získat zlato, nebo sleduješ spíš posun hráček směrem k seniorské reprezentaci?
K práci u reprezentace motivaci člověk nepotřebuje, ta tam naskakuje sama. V prvním roce nebo v desátém, prostě je tam vždycky. A vyhrávat chtějí všichni, mě nevyjímaje. Natož pak být součástí týmu, který je v něčem nejlepší na světě. V minulých cyklech jsme od toho byli s juniorkami už opravdu blízko, ale bohužel jsme to zatím na vrchol nedotáhli. Takže ta první motivace je stále živá. Ale i ten druhý aspekt této práce, být hybatelem a součástí progresu mladých hráček na úroveň juniorského mezinárodního florbalu a hlavně pak do toho „velkého, dospělého,“ tak to je něco, co mě nejen motivuje, ale hlavně baví a naplňuje.
 
BB-micro-kemp-03-2.jpg