Vždy jsem každému říkal, chceš-li vybudovat něco velkého, musíš prvně vybudovat sám sebe! A tak jsem si na to sám konečně vzpomněl. V tu chvíli za mnou přišel jeden z kluků, kterého trénuji. Měl podobné smýšlení jako já. Naznal, že se chce změnit, že nechce být takový, jaký do té doby byl. Padla tedy otázka: “Jdeš do toho se mnou trenére?” Myslím, že to bylo přesně to, co mi pomohlo se zvednout a jít! Tomáš dnes vypadá úplně jinak a je i jiný člověk, přece jen shodil necelých 14kg. Já už jsem ze 106,5kg na 95,8kg. Chtěl jsem tedy něco shodit, mít více pohybu a zdravější život.
Takže ses pustil do změny svých návyků? Co ti to přináší?
Ano. Cítil jsem velký přísun energie a to byl ten důvod, proč jsem začal a do teď nepřestal. Pomalu se mi daří sebe měnit a jinak myslet v této těžké době. Na které se koneckonců dají najít i pozitiva, jako je víc času právě sám na sebe nebo se svojí rodinou. Stěžování si na nařízení vlády a všechny ty věci, to nikam nevede! Vždy máme na výběr! Stěžovat si, chodit protestovat, nadávat? Nebo se přizpůsobit a udělat si to tak, abychom z toho vytěžili maximum dobrého pro nás?
To si myslím taky. Práskni nám na sebe, co pro tebe bylo nejtěžší? S čím ses nejvíc pasoval?
Připustit si to, jaký jsem. Jak si na věci stěžuji, protože mi pandemie změnila vše, co jsem do té doby dělal a žil. Nejtěžší bylo převzít na sebe odpovědnost sám za sebe. No a pak také bylo velmi těžké začít. Víš, ono je nejhorší vždy ten první krok. Když jde člověk v 6 hodin ráno běhat, je nejtěžší se vzbudit, nasadit botasky a udělat první krok. Je to vše jen o tom začít, když už to uděláte, jde to vlastně úplně samo!
Takže nelituješ, že jsi začal? Připadá ti to teď jako součást tvého života?
Určitě nelituji! Postupně vám to dává zpátky tu vynaloženou energii a získáváte skvělý pocit, lepší kondici a pozitivnější náhled na život a větší sebevědomí. Když to dělám pravidelně, můj mozek a tělo si prostě zvyklo. Věnoval jsem tomu soustředěnou pozornost a dnes z toho mám program ve své hlavě, který se automaticky spouští každý den. Teď už si to užívám!
Vnímám, že problém s nedostatkem pohybu a jakousi leností má, nebo bude mít, velká část populace bez ohledu na věk pohlaví či váhu. Proč myslíš, že to tak je?
Ano i já byl líný se pohnout. Spousta lidí se potýká s jednou jedinou věcí! A to je motivace! Málo kdo dnes má cíl. A to je ten problém. Ke každému cíli se nějak musíme dostat. Tedy, když už máme cíl a je silný, je to to silné PROČ něco dělám, zbývá nám už jen cesta! To lze plánovat. Například chci zaběhnout naráz 5km. Moje cesta začíná tím, hlavně začít, i kdybych měl uběhnout 50 metrů a pak se jen na pár minut projít. Potom za pár dní uběhnout třeba 500 metrů. Až to budu zvládat, dám si za malý krok kilometr, až tak postupně dojdu ke svému cíli, tedy 5 km. Toto spousta lidí nedělá.
Takže vlastně říkáš, že lidé nemají důvod?
Ano. Když někdo nemá cíl, bloudí. Neví na jakou cestu se vydat a díky tomu přichází o energii.
Jak to tedy řešíš ty?
Každý den si uvařím bylinkový čaj, udělám si chvíli pro sebe, vezmu si papír a tužku a pracuji na cíli. To silné proč! Víte, někdo běhá, protože se snaží něco dohnat. Autobus třeba, to jsme kolikrát rychlíci a ani o tom nevíme. Někdo si zase řekne, kašlu na autobus. Ale kdyby viděl dítě, kterému hrozí nebezpečí, zase by běžel rychleji než kdejaký sprinter, aby zachránil život! A to je to silné proč! Někdo zase běhá proto, aby před něčím utekl. Někdo běhá pro kondici, pro vzhled nebo pro vyšší výkonnost, to máme každý jiné. Někdo cvičí, posiluje. Ale jedno je stejné, a to pohyb. Ten je zdravý. Proto si vytvářím silné PROČ, které má pro mě samotného velkou hodnotu! V mém případě vystoupit mimo zónu komfortu a žít život vysněného Filipa. Potom, když se mi někdy nechce, připomenu si, proč to vlastně dělám a než tu myšlenku dokončím, automaticky už jsem z domu na cestě a mám za sebou první kroky. Pro rodiče to silné proč může být třeba obdiv a motivace vlastních dětí. Nebo aby tu pro ně byli silní a zdraví co nejdéle.
Takže co bys po svých zkušenostech doporučil těm, kteří se nyní nemohou dokopat k pohybu?
Můj úplný začátek byl obout boty a rozběhl jsem se 50 metrů a pak už jsem šel chůzí. No a dnes už si dám klidně i 6 km s čím dál menšími pauzami. Takže, co bych doporučil? Určitě se zamyslet a sestavit si cíle. Proč se mám hýbat? Chci být Arnold? Nebo se chci cítit dobře protože? Udělejte si plán, sami svůj plán. Ať už velký či maličký. Dejte si klidně veřejný závazek. Když někdo o vašem cíli bude vědět, budete cítit odpovědnost ne jen k sobě, ale i k ostatním. Já se hlavně řídím tím dávat si velké cíle, ale dělat malé kroky. A ty kroky si chci užívat.
Co myslíš, že brzdí lidi, kteří se již odhodlají začít, ale zase rychle skončí?
Vidím spoustu lidí sdílet jejich výsledky za kolik uběhnou jaký úsek. To si pak člověk řekne, tak na to nemám. Moje zásada je, se s nikým nesrovnávat! Nejsem stejný jako ostatní. Každý jsme jedinečný. Nemusíme dělat to co ostatní. Tak klidně si dám kilometr a z toho prostě zvládnu uběhnout 400 metrů a 600 dojdu chůzí a je mi jedno co kdo sdílí za jaké data. Já nejsem on nebo ona! Já jsem já! Vím, co chci. Protože nejtěžší je začít! A to v tuto chvíli oproti spoustě ostatních dělám!
Zaznamenal jsi už teď, že by se k tobě někdo z Buldoků, kamarádů, rodiny přidal? Řekl ti už někdo, že jsi ho inspiroval k vlastní změně?
Ano, určitě. Fotky z běhání a cvičení sdílím s přáteli, je to můj veřejný závazek. Někteří mi pomáhají, že ode mě vyžadují každé ráno fotku, že běžím nebo cvičím a já jsem za to moc vděčný! Už jen v komentářích na sociálních sítích vnímám obrovskou podporu a sdělení, že někoho motivuji. Začali mi chodit soukromé zprávy od přátel, kteří si píší o radu a pomoc, aby také začali. A většina z nich mi sdílí své pokroky tak jako já jim a společně makáme a žijeme lepší život. Je to neskutečný, kolik lidí mi píše, dává „to se mi líbí“ nebo tak. Dokonce se s lidmi i potkávám. Například pravidelně si mávám ráno s kamarádkou, která jede do práce, a já v protisměru běžím svůj ranní běh. Potkávám lidi, kteří se mě ptají nebo mi složí poklonu, že jsem nějaká kila shodil a že vypadám lépe. Chtějí to také. Pravidelně se mnou běhá kolega z kanceláře. Děkuji moc všem těmto lidem, kteří mě jednak podporují a hlavně těm, které já motivuji k tomu něco dělat. Protože když to začnou dělat, je to pro mě ještě větší inspirace a důvod pokračovat! To silné proč! Jestli jsem tímto, že já sám něco dělám, pomohl jednomu jedinému člověku, který začal také s touto změnou, tak to pro mě získalo ještě mnohem větší hodnotu, než jsem sám zamýšlel. Už nyní někteří začali také.
Filipe, za Buldoky máš palec nahoru, přejeme pevnou vůli a ať se ti daří!
Děkuji za rozhovor. Děkuji za obrovskou podporu ze strany Bulldogs. Přeji všem čtenářům krásný den a mnoho úspěchů. A moc se těším, až se zase společně budeme potkávat v hale. Doufám, že všichni mnohem silnější!