S A-týmem žen se rozloučil trenérem Robert Honc

Po 8 letech trénování ženských kategorií se s trénováním rozloučil Robert Honc. A my vám s ním přinášíme rozhovor, ve kterém se dozvíte o jeho začátcích s trénováním a mnohem více.
Zdravím Robine, nejdřív bych se zeptal, jak ses vlastně dostal k trénování?
Ahoj, je to už víc než 15 let, kdy jsem začal trénovat. K první trenérské zkušenosti mi pomohl Robin Šimík, když mě přivedl k tréninkům chlapecké přípravky na Sokole Brno I. Pamatuji si to doteď: trénink býval v pátek od 14:30 v Lidovce – to je tělocvična se sloupem uprostřed, byla to velká sranda. Zjistil jsem, že mě trénování baví a tak se to přes mládežnické kategorie na Sokole Brno I a neméně důležitou epizodu dívčího florbalu na ZŠ Horní, svezlo až do elitní ženské kategorie v Bulldogs Brno.

Co tě vedlo k tomu, že jsi trénoval výhradně ženské kategorie?
Řekl bych, že náhoda – nebyl v tom žádný záměr „specializovat se“ na ženské kategorie. K dívčí kategorii jsem se dostal už na Sokole Brno I, kde byl obrovský potenciál ve zlepšení týmu (po pravdě, holky dostávaly v zápasech solidní bídu:D) a to mě motivovalo. Samozřejmě jsem si to představoval tak, že pro ně budu idol a budou mi všechny ležet u nohou, ale v tomhle jsem se celkem sekl:D

Pokud se nepletu, tak jsi dříve v Gulliverech trénoval i chlapeckou kategorii, jaký je největší rozdíl v přístupu k tréninku?
Přesně tak, tehdy to ještě byl SPA Sokol Brno I. Jak jsem zmiňoval výše, začínal jsem u chlapecké přípravky, ale Robinovi jsem vypomáhal i z dalšími chlapeckými kategoriemi. Jeden rok jsem dokonce trénoval regionální výběry starších žáků Jihomoravského kraje, ale to už je hodně dávná historie. Já jsem rozdíly nedělal, v obou kategoriích je přeci cíl stejný – dostat míček do branky. A co se týče přístupu hráčů nebo hráček k tréninkům, je to o nich samotných. Nezáleží na tom, jestli je to holka nebo kluk.

Na jaké momenty u ženského A-týmu teď nejradši vzpomínáš?
To je těžká otázka, moc rád vzpomínám na úspěchy v poháru cca. 5 let zpátky, kde se nám podařilo porazit extraligovou Jihlavu a Ostravu a dostali jsme se až do bojů s českou elitou ženského florbalu – Vítkovicemi (2x) a Herbadentem. Za posledních 5 let jsme 4x bojovali o extraligovou příslušnost, nejraději vzpomínám na první místo v sezoně 2014/2015, kde jsme dokončili obrat v sérii s Plzní domácím vítězstvím na nájezdy. Moc rád vzpomínám na naše fanoušky, kteří nevynechají jediný zápas a jsou obrovským motorem pro holky. Ze všeho nejvíc si ale vážím momentů mimo florbal, které jsem s holkama zažil, tady se totiž ukazuje, že to všechno mělo smysl, protože to není „jenom o florbalu“, jsme totiž super parta – legendární maškaráky v Jundrově, nezapomenutelné tematické oslavy narozenin a poslední roky se dokonce rozmohly i svatby:D Vzpomínat budu i na svůj poslední domácí zápas na lavičce, kdy mi holky přichystaly moc pěkné rozloučení.
A nerad bych zapomněl na mikinu z minulé sezony od Miry, ta mi taky udělala velkou radost:D

Co považuješ za největší úspěch tvého působení u áčka?
Že jsme to všichni přežili a vydrželi jsme to spolu tak dlouho:D Dělám si srandu, určitě jsou to zápasy v poháru proti extraligovým týmům a již zmiňovaná sezona 2014/2015.

Díky trénování jsi poznal manželku Kačku, měl jsi tendenci ji “trénovat“ i v osobním životě?
Odpovím trošku jinak: Tohle je to nejlepší, co mi trénování florbalu přineslo – díky florbalu jsem poznal skvělou ženskou na celý život, s kterou si perfektně rozumíme. Takže žádné „trénování“ nebylo a není potřeba.

Skončil jsi, protože se vám narodí miminko, bude taky vychováváno k florbalu?
Byl to taky jeden z důvodů, ale především už jsem nedokázal trénování věnovat tolik času a energie, kolik je potřeba. Přišlo mi to nefér vůči sobě, trenérům, klubu a především holkám, proto jsem se rozhodl skončit s trénováním.
Prcka do florbalu za každou cenu tlačit nebudeme, ale určitě mu ukážeme krásu sportování jako takovou. A kdyby nakonec taky zakotvil u florbalu, bylo by to super. Teď je ale nejdůležitější, aby co nejdřív začal zvládat LEGO, abych (si) ho mohl začít kupovat.

Přemýšlíš, že by ses k florbalu a trénování ještě později vrátil?
Momentálně hraji za Amici Brno a Patriots Brno, takže z florbalu jako takového jsem úplně nevypadl. Jestli se k trénování vrátím? Na to teď nedokáži odpovědět, ale možné je všechno – Rocky se do ringu taky vrátil…


DSC_0130.jpg

(FV)