HomeDružstva Petr Kadlec odehrál v této sezóně 300. utkání

Petr Kadlec odehrál v této sezóně 300. utkání

Petr Kadlec odehrál v této sezóně své 300. utkání v mužské nejvyšší soutěži u nás. Je teprve 4. hráčem v historii, kterému se podařilo této číslovky dosáhnout. Před utkáním s Otrokovicemi převzal ocenění za dosažení této mety od prezidenta klubu Miroslava Mikšla a my vám s touto dlouholetou oporou brněnských Buldoků přinášíme rozhovor.

Pamatuješ si na své začátky s florbalem?

Tak ještě mi není tolik, aby paměť až tak vynechávala... Na začátky si pamatuji docela přesně - podzim 1996 po přechodu na gymnázium na Vídeňské, plastové unisex "žužu" hokejky bez omotávek a sedřená kolena při chytání. Ale hrozně moc nás to chytilo, prostě hokej v trenkách bez bruslí.

Jaké momenty jsou pro tebe v dosavadní kariéře nezapomenutelné?

Hodně vzpomínek z prvních sezón v Bulldogs. To asi ani kdybych chtěl, nejde vymazat. Potkal jsem tolik skvělých lidí. Co se týče florbalových momentů - je těžko něco vybírat. Pořád doufám, že ještě něco nezapomenutelného přijde. Ale určitě dobré pocity jsem měl po zisku bronzu na MS juniorů 2003 a zlatu z akademického MS v roce 2015. A v poslední době hodně vnímám jeden moment, že klučíci, které jsem vedl v mladších žácích kolem roku 2005, patří najednou k nejlepším hráčům v lize a na tréninku si ze mě občas dělají dobrý den.

Jak dlouho plánuješ hrát florbal?

Tohle se mi těžko komentuje, při výživné tabatě mám chuť pokračovat tak asi ještě 10 minut. Po povedených zápasech si zase říkám, že to má smysl a že neznám moc lepších pocitů, než když třeba urveme zápas v play-off v prodloužení. Možná mě čeká ještě sezóna, možná více, fakt nevím...

Jaký je tvůj život mimo florbal?

Můj život bych nazval spořádaným. V 6:00 budík (zaklapnut), 6:01 olíznutí od Bely (border kolie), 6:15 procházka s Belou, 7:20 odchod do práce (VUT v Brně, numerické modelování - takové programování pro méně nadané programátory), 17:00 odchod s Belou na procházku, 18:20 odchod na trénink, 21:00 odchod s Belou na procházku. Když to tak čtu, docela se divím, že přítelkyně mi to toleruje. Takhle nějak se to střídá v podstatě každý všední den. Jinak volný čas rád trávím v přírodě a u sportu, taky rád čtu. Nerad chodím do hospod a barů, většinou je to ztráta času, peněz a energie

Říká se ti Bubák, proč?
Jsem spíše menší a tmavší, dříve jsem se pohyboval docela vysokými rychlostmi. Ale proč přesně se mi tak začalo říkat, to nevím. Ale mám pocit, že přezdívku vymyslel Martin Komenda...
V šatně patříš k nejstarším, jak se tam cítíš, jaké pozoruješ rozdíly oproti dřívějším letům?

V šatně se cítím perfektně, i když pro nově příchozí musí být sledování a poslouchán některých mých spoluhráčů dost velký šok. Když odfiltruji neustálé

narážky na svůj věk, tak je to pro mě naprosto harmonické prostředí, kde každý vyslechne toho druhého, pokud někdo udělá chybu, tak se setká jen s porozuměním ostatních, a všichni všechno myslí vážně. A osobní pocity jsou jiné – dříve jsem necítil únavu, dnes spíše počítám dny, kdy unavený nejsem… Tělo už neregeneruje tak rychle…

Jaké vnímáš rozdíly ve florbalu (ve hře) a v podmínkách?
Nejvyšší ligu mužů jsem začal hrát v roce 2001. V té době jsme trénovali dvakrát týdně a to v úterý v Pohořelicích a v pátek na Purkyňově, kde jako mantinely sloužily opřené žíněnky, obrácené lavičky a medicinbaly. A veškeré výdaje na cesty, soustředění, vybavení jsme si hradili sami. Dnes trénujeme ve dvou nejhezčích halách v Brně čtyřikrát, pětkrát týdně, máme různé možnosti regenerace, perfektní materiální vybavení. Kvalita soutěže a fyzická připravenost hráčů se vůbec nedá porovnávat. Dříve ligu hrály partičky kamarádů, dnes je obrovský tlak na výsledek. A je to tak jen dobře. Všechny týmy v lize mají kvalitu a řekl bych, že prvních 6-8 týmů nabízí kvalitní zápasy.

Bubákovi děkujeme a přejeme ještě hodně zápasů, především těch vítězných, v oranžovočerném dresu Bulldogs!

Junioři (2000) A-tým (2013) A-tým (2013) A-tým (2014)

2013/14 2014/15 2015/16