Buldočky - Kateřina Knotková
Stará se o finance klubu, hraje za ženské Áčko a k tomu ještě stíhá studovat medicínu. Ano není řeč o nikom jiném než o Kateřině Knotkové. Dlouholetá hráčka a činovnice našeho klubu nám odpověděla na pár otázek a sdělila nám své názory a postřehy z prostředí florbalu.
Ahoj Katko, znalci brněnského florbalu si jistě vzpomenou na tvého bratra. Byl právě on tím, kdo tě k florbalu přivedl?
Ahoj, asi to nebude velkým překvapením, ale opravdu to byl brácha Jirka, který mě k florbalu přivedl. Před tím, než jsem začala hrát, jsem sedm let tancovala. Postupem času mi ale přestal kolektiv holek-tanečnic vyhovovat a tak jsem hledala jiné možnosti. Pamatuji si, že jsem téměř každý víkend trávila na Jirkových zápasech na Tesle, kde ještě hrával za SPA Sokol Brno I. Věděla jsem, že florbal mě zajímá a byl to právě brácha, který mi dal moji první hokejku a řekl, ať to zkusím. Dnes je florbal naším rodinným sportem, protože z mých 4 sourozenců hrajeme florbal všichni kromě nejmladší sestry. Jirka byl v tomto ohledu pro mě vždy velkým vzorem, proto jméno Knotek nosím velmi hrdě J
Jak vzpomínáš na svoje začátky?
Můj první tým byl SPA Sokol Brno I. a prvním trenérem byl náš stávající kouč Robert Honc. Začátky byly krušné. Trénovaly jsme na Kounicově ulici v tělocvičně s horolezeckou stěnou, kde nám příslušela jen půlka hřiště, která byla vždy celá posypaná magnéziem právě od horolezců, kteří nám viseli nad hlavami. Ale pamatuji si, že jsme měly skvělý kolektiv a florbal byl něčím vzrušujícím.
Máš pocit, že se ženský florbal za poslední roky posunul a zlepšil?
Určitě mám takový pocit. Obecně si myslím, že se začíná více profesionalizovat a získávat i náklonnost a zájem fanoušků. Přesvědčila jsem se o tom i na letošním Gothia Cupu, kde se nám s Gabčou Ďurišovou stala taková pěkná příhoda. Během společného oběda s českou výpravou jsme potkaly reprezentantku Elišku Krupnovou a měla jsem opravdovou radost z toho, když jsem viděla, jak ji ti malí kluci poznávají a jak si na ni ukazují. Jakmile dojedla, tak se k ní seběhl chumel dětí a už se jen fotila a podepisovala. Pro mě je to jasná zpráva, že ženský florbal se stává sledovanějším a oblíbenějším.
Pojďme k letošní sezóně, ta se zatím nedaří tak, jak u vás byli diváci v posledních letech zvyklí. Čím to?
To je velice záludná otázka. Myslím si, že je to i tím, že letos máme jiný tým než vloni. V minulé sezóně ukončilo kariéru pár zkušených hráček, jiné jsou zraněné a tak celkově jsme nebyly na začátku sezóny úplně sjednocené v tom, jak by tato sezóna měla vypadat. Ke konci roku nám odešel i jeden z trenérů a nastaly velké změny. Doufám, že rok 2016 bude pro nás odražením ode dna.
Jak jsi spokojená se svými vlastními výkony?
Jsem celkem sebekritický člověk, takže vím, že výkony by měly být lepší.
Co si myslíš, že je nejvíce potřeba změnit, nebo zlepšit?
Určitě musím zapracovat na fyzičce. Hlavně teď po Vánocích je to bída a poslední kondiční trénink to jen potvrdil.
Jaká atmosféra vlastně v týmu panuje?
Myslím, že momentálně všichni očekávají, co přinesou změny, o kterých jsem mluvila výše.
Jsme holčičí tým, takže je naprosto jasné, že drobné problémy se vyskytují. Na druhou stranu vím, že jsme dobrá parta a společně se pokusíme smolnou sezónu ještě obrátit k lepšímu. Pro mě je trénink odreagováním od všech povinností a zároveň zábavou se skvělými lidmi a v tom jsme jednotné.
Minulý týden nám odpovídal trenér Robert, jak bys vaše trenéry popsala z pohledu hráčky?
To je otázka hodně na tělo J Robina znám od mých úplných začátků a často ho obdivuji za jeho výdrž. Protože poslouchat 13 let někdy i pětkrát týdně tu naši ženskou bandu, musí být dost o nervy. To stejné Libor. Ten je s námi od úplných začátků nových buldoček a ještě rok působil jako náš trenér v Hattricku. Oba kluci pracují a trénování je jen jejich koníčkem, takže jim patří určitě velký dík za jejich čas a práci.
Vaše zápasy nemají špatnou návštěvnost, přesto, na co bys nalákala ty fanoušky, kteří o návštěvě teprve uvažují?
Jak řekl Robin v minulém rozhovoru s menší nadsázkou: „Hlavním cílem ale zůstává být nejkrásnější tým v 1. lize žen.“ A tohoto motta se držíme.
V klubu se staráš i o finance. Jedná se o tvoji práci, nebo jen zajímavou zkušenost při studiu?
Jelikož studuji medicínu, práce pro klub je spíše brigáda než zaměstnání. Mým úkolem nejsou jen finance, ale také se společně s Gabčou a Robinem starám o celou ženskou sekci. I když je to naprosto mimo můj obor, práce mě baví a jsem ráda, že jsem se k této příležitosti dostala.
Při pohledu do dalších let, čeho bys ještě ve florbalu chtěla dosáhnout?
Mým velkým snem je, že se za pár let půjdu podívat na ženskou extraligu a budu moci fandit v klubových barvách holkám, které teď v Buldocích začínají v těch nejmenších kategoriích. Vím, že v té chvíli budu mít dobrý pocit, že naše současná práce má smysl a já na ni budu patřičně hrdá!
Děkujeme a přejeme hodně štěstí do dalších zápasů.