Buldočí mládež - Gabriela Úlehlová, trenérka přípravky
Dnešním dnem, začíná vycházet pravidelná týdenní rubrika věnovaná mládežnické sekci Bulldogs Brno. V této rubrice se budeme věnovat trenérům, samotným hráčům a všem činovníkům, kteří se starají o naši nadějnou mládež. Dnes si popovídáme s trenérkou našich nejmenších florbalistů Gabrielou Úlehlovou.
Ahoj Gábo, mohla bys nám na úvod v krátkosti popsat tvoji florbalovou minulost?
Ahoj. Moje florbalová minulost není asi příliš zajímavá. Kdysi dávno trenér žen Bulldogs Zdeněk Mlčoušek mě z lyžařské školy přivedl do tělocvičny plné těch nejlepších ženských. Co je to plastová hokejka a míček jsem věděla díky svému bratrovi, který již florbal tou dobou hrál. Dres se psem na hrudi jsem pak vyměnila za Sokol Židenice, kde jsem ukončila hráčskou kariéru a začala má kariéra trenérská. Díky nabídce trénovat mužské buldočí béčko jsem se opět vrátila do týmu oranžového psa.
Ještě minulý rok, jsi byla trenérkou našeho mužského „RETRO“ béčka. Proč jsi od toho upustila a přesunula se k těm nejmladším?
Poslední tři roky mého působení u mužů jsem už trénovala i děti v přípravce (první dva roky v Hattricku) a vzhledem k tomu, že už máme doma školáka, nešlo skloubit působení u obou týmů. Muži mi snad prominuli a já pomohu vychovat pro klub kvalitní nové hráče
Popiš nám, jaké jsou hlavní úkoly trenéra přípravky, pomáhá ti s trénováním někdo?
Popis hlavních úkolů by Vám na nějaké několikahodinové přednášce popsal Rosťa, ale dle mě je zásadní přimět děti, aby je florbal bavil. Na trénincích rozvíjíme hlavně individuální techniku, věnujeme se rozvoji atletických schopností a rozvoji celkové obratnosti. V přípravce vznikají krom přátelství dětí i přátelství rodičů. Všem bych chtěla moc poděkovat, že nám své děti svěřují a pravidelně a trpělivě je vodí na tréninky a zápasy. Krom zmiňovaného Rosti Kohúta mi pomáhají Honza Grábl a Lukáš Jalový. Kdokoliv se může přijít podívat a přivést své dítě, aby si u nás tento krásný sport vyzkoušelo.
Jaké je, když trénuješ svého vlastního syna? Nejsi k němu benevolentnější, nebo naopak tvrdší než k ostatním?
Vůči Petrovi jsem určitě náročnější. Moje trenérské vedení je však jen na trénincích a zápasech. Doma jsem obyčejná máma - žádný Pavel Zacha. Doma je florbal v režii manžela, který stráví s Petrem takto spoustu času.
Jak jsou na tom kluci, co se týče šikovnosti v porovnání s ostatními kluby v soutěži? Je mezi nimi nějaký velký talent?
V porovnání s ostatními kluby si troufám říci, že naši kluci jsou individuálně vyspělejší. Kategorie přípravek je však široká, potkávají se v ní děti různého věku a schopností, proto srovnání není úplně na místě. Rozdíl vnímám určitě v tom, jak moc jednotlivé děti florbal baví a zda mají touhu se zlepšovat. Pak už záleží jen na jejich píli a odhodlání jestli to někam dotáhnou. V přípravce nejde o výsledky, nejdůležitější je radost z florbalu, která z našeho týmu myslím dýchá. Letos zápasy hrají děti, co už jsou v přípravce od minulého roku a ligové zápasy si naplno užíváme. Sklízíme to, co jsme se na trénincích naučili a doma vypilovali a zatím jsme bez ztráty kytičky.
Děkujeme za rozhovor.